Válka. Den 578. „Úspěchy“ kdysi „druhé armády světa“ na frontě jsou stále negativnější a Kreml chaoticky hledá alternativní metody.
Svědčí o tom „ohromující“ projev ruského ministra zahraničí Lavrova na summitu Valného shromáždění OSN. To, co kremelský diplomat řekl, lze jen stěží nazvat projevem – je to naprostý nesmysl.
Projev se samozřejmě týkal války Ruska proti Ukrajině, přesněji řečeno mluvil o mírové formuli navržené ukrajinským prezidentem Zelenským.
Moskevský diplomat vše okořenil úvahami o závislosti Ukrajiny na „západních kurátorech“ – jinými slovy zopakoval otřepaný kremelský narativ.
Zelenským navržená „mírová formule“ tedy Lavrova znervóznila a prohlásil, že je „nerealizovatelná“. Ale argumenty, které šéf ruského ministerstva zahraničí znovu a znovu předkládal, zněly jako paralelní realita.
Hlavní myšlenkou ruského diplomata je, že Ukrajina nebojuje za svou nezávislost a suverenitu, ale protože to řekli „západní kurátoři“.
„Všichni vědí, že mírový vzorec je zcela nerealizovatelný. Zároveň ale tvrdí, že jiná cesta k jednání neexistuje. A obecně je třeba porazit Rusko na bojišti. To je to, co slyšíme a z čeho obvykle vyvozujeme závěry na bojišti,“ řekl Lavrov.
Co naznačuje Zelenského „mírový vzorec“? Za prvé předpokládá úplné stažení ruských vojsk z území Ukrajiny. Také hovoří o návratu všech deportovaných občanů, zejména dětí, které Rusové unesli (říkají tomu adopce).
Kromě toho dokument hovoří o jaderné, potravinové a energetické bezpečnosti.
V žádném z těchto bodů nechce Moskva „ustoupit“, protože to nezapadá do imperiálních ambicí kremelské kliky.
Lavrov kladl na jednání zvláštní důraz a všechny přítomné ujistil, že Kreml je na ně připraven. Vzápětí však prohlásil, že „žádné návrhy na příměří nebudou zvažovány, protože Moskva již byla jednou podvedena“.
Projev představitele Kremlu se samozřejmě neobešel bez cynismu. Lavrov prohlásil, že Rusko respektuje územní celistvost Ukrajiny. Kreml však není spokojen s tím, že sousední stát usiluje o vstup do NATO.
Podle Lavrova obsahuje Deklarace nezávislosti pro Rusko důležitý bod, že Ukrajina „bude nezařazeným státem a nepřipojí se k žádným vojenským aliancím“.
A v tomto znění a za těchto podmínek prý Kreml „podporuje celistvost Ukrajiny“.
Lavrov však zamlčel, že počátkem roku 2022 bylo naprosto jasné, že Ukrajina nebude v blízké budoucnosti přijata do NATO. Ostatně ani sama o vstup do NATO nijak zvlášť nestála, alespoň prezident země se k tomu vyjádřil zcela konkrétně.
A rozhodně se na území Ukrajiny nenacházely žádné základny NATO.
Obecně, pokud hovoříme o úspěšnosti Putinovy politiky, v době rozpadu SSSR, kterého kremelský führer tolik lituje, bylo v okolí Ruska v té či oné podobě asi 4 000 zástupců NATO.
Nyní je aliance díky své „geniální“ politice a strategické vizi připravena okamžitě soustředit u ruských hranic až půl milionu svých vojáků.
A Putinova „mírumilovná“ politika donutila i věčně neutrální Švédsko a Finsko vstoupit do NATO, aby si zajistily vlastní bezpečnost.
Navíc Ukrajina, která měla 24. února 2022 zbraně sovětského standardu, se za rok a půl ruské agrese díky západním partnerům prakticky přezbrojila na standardy NATO.
Zdá se, že Kreml si začíná uvědomovat, že něco není v pořádku. Každopádně se začalo usilovně hledat východisko ze současné situace.
K hledání nových cest Moskvu nutí i situace na frontě, která se vyvinula po zahájení ukrajinské protiofenzívy. Situace je taková, že je třeba přijmout rozhodnutí nyní, a to pokud možno nestandardní.
Přitom pro Moskvu všechno začalo tak krásně – není to tak dávno, co celé obyvatelstvo Ruska šovinisticky šílelo, čekalo na „Kyjev za tři dny“ a jásalo nad každou bombou a raketou svrženou na ukrajinská města, která zničila další školu nebo obytný dům.
Nyní je situace taková, že si samo rusko začíná uvědomovat, že něco není v pořádku. Nemluvě o vnímání ruských občanů mimo rusko, kde se z nich stali téměř vyvrhelové.
Ti však dosud nepochopili důvody toho, co se děje – původ a příčiny – a stále masivně podporují svou krvavou vládu.
Navíc, jestliže dříve byla tato krvelačnost namířena ven, nyní se týká samotného ruského obyvatelstva.
Totéž lze říci o Evropanech, z nichž mnozí si dosud neuvědomili skutečný rozsah Putinových hrozeb a stále považují Ukrajinu za viníka svých „nepříjemností“.
Moskva se usilovně snaží přesvědčit Evropany, aby se vzdali podpory Ukrajinců, což je velmi důležitý faktor pro porážku agresora, který ohrožuje celý civilizovaný svět.
Přemýšlejte, páni Evropané, a vyvozujte správné závěry. A nezapomeňte, že každý krok, který uděláte dnes, je základem toho, jaký bude váš zítřek.
Autor: Franz Hoffman
