Na výrobu elektřiny se letos v České republice, stejně jako v celé Evropě, spálilo výrazně méně uhlí než loni. Důvodem je pokles spotřeby elektřiny a také návrat k většímu využití zemního plynu. Vyplývá to z analýzy poradenské společnosti EGÚ Brno. Meziročně se podle ní v ČR snížila produkce elektřiny o pětinu, což odpovídá pěti terawatthodinám (TWh). Nejvíc elektřiny se za prvních devět měsíců v EU vyrobilo z jádra, následoval plyn a uhlí. Česko zůstalo vývozcem elektřiny, jeho podíl se však postupně snižuje.
„Za letošních devět měsíců se nejvíce elektřiny v Evropské unii vyrobilo z jádra, konkrétně 25 procent. Z plynu to bylo 15 procent a z uhlí 11 procent,“ uvedl řídící konzultant v EGÚ Brno Matěj Hrubý.
Uhlí k výrobě elektřiny státy EU letos výrazně omezují. Nejvýrazněji je to patrné u Německa, kde se produkce z uhlí ke konci září snížila meziročně o 30 procent, což odpovídá 37 TWh. Dále v Polsku byl pokles stejně jako v Česku kolem 20 procent.
Tento vývoj ovlivnil i tabulku dovozu a vývozu elektřiny. Česká republika i přes omezení spalování uhlí patří podle analýzy nadále k vývozcům elektřiny. Podle EGÚ Brno ovšem lze očekávat, že objem vývozu bude slábnout. Za celý rok 2022 dosáhl 14,2 TWh, za letošní tři čtvrtletí to bylo šest TWh. Podle prognóz EGÚ Brno by se Česko kolem roku 2030 mohlo stát importérem elektřiny.
Už letos se na import musí spoléhat sousední Německo. „Německo bylo historicky významným vývozcem elektřiny, když například v roce 2018 vyvezlo 48 TWh, a ještě vloni se export pohyboval na úrovni 27,5 TWh. Ovšem za letošních devět měsíců Německo už 11 TWh elektřiny dovezlo. Do velké míry to souvisí s odstavením jádra, protože deficitní na měsíční úrovni je Německo od dubna. Přitom i přes výrazný pokles celkového objemu se spalované uhlí podílí na výrobě elektřiny v Německu 27 procenty,“ uvedl řídící konzultant v EGÚ Brno Matěj Hrubý.
Opačný vývoj zaznamenalo Slovensko, které se z dlouhodobého dovozce naopak dostalo do pozice exportéra. „Zásadní vliv na to má spuštění třetího jaderného bloku v Mochovcích, navíc je ve výstavbě blok čtvrtý,“ vysvětlil ředitel strategie v EGÚ Brno Michal Macenauer. Z dalších okolních zemí má podle něj zatím relativně vyrovnanou bilanci Rakousko, nicméně Macenauer očekává, že v zimě budou muset Rakušané elektřinu dovážet ze zahraničí. „Velkým dovozcem je i nadále Maďarsko. Importní je letos výrazně také Polsko,“ dodal Macenauer.
Letos největším exportérem elektřiny v Evropě je ze zemí EU Francie s 31 TWh, která vyřešila své loňské problémy s údržbou jaderných elektráren. Následuje Švédsko s 21 TWh, které má elektroenergetiku založenou na jádru a vodní energii. Významná část vyvážené elektřiny z těchto zemí směřuje do Itálie, která dovezla až 36 TWh.
Podle statistik v Evropě postupně narůstá výroba elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Na konci letošního září se meziročně zvýšila o 26 TWh na 171 TWh, což je asi desetina celkové dodávky elektřiny v EU. Nárůst je patrný také u větru, a to o 18 TWh na 301 TWh, což představuje podíl 17 procent. Vodní elektrárny navýšily výrobu o 21 TWh na 218 TWh, přičemž jejich podíl je 12 procent.
Podle Hrubého sice v EU roste ochota investovat do takzvaných zelených řešení, zároveň však narůstají problémy s realizovatelností a cenou. Upozornil, že ani aktuální výrazné navýšení kapacity obnovitelných zdrojů energie není dostatečné pro splnění klimatických plánů do roku 2030. Připomněl, že vzhledem k vyšším podílům dalších zdrojů na výrobě elektřiny se výroba z obnovitelných zdrojů jeví jako stále nedostatečná.
