Od začátku letošního roku se v evropském mediálním prostoru stále častěji objevují zprávy o únavě z války a o tom, že Rusko může zastavit pouze zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu. Není překvapivé, že tuto vlnu „pacifismu“ spustilo Rusko, které pod rouškou dobrých úmyslů a snahy o nastolení míru realizuje své agresivní plány.
S cílem nahromadit vojenské zdroje, které mohou být použity nejen proti Ukrajině, ale i proti zemím EU, Kreml prostřednictvím nevládních organizací prosazuje v Evropě pseudomírovou rétoriku, aby získal taktickou přestávku ve válce. K tomuto účelu Rusko využívá pseudomírotvorce z různých evropských zemí.
„Pacifisté“, kteří se snaží bojovat proti válce, často ignorují příčiny jejího vzniku. Evropské společenství často ignoruje ruský imperialismus, neboť agresi proti Ukrajině předcházely čečenské války, invaze do Gruzie a zapojení Ruska do syrské války.
Pseudopacifisté, kteří poukazují na sociální problémy zemí zapojených do války, Rusko kritizují jen zřídka. Ignorují procesy uvnitř ruské společnosti, které jasně ukazují na její militarizaci.
Proruské zástupné organizace zase nejsou přímo spojeny s Ruskem, ale vliv Moskvy na ně je zřejmý. Jednou z těchto organizací je Mezinárodní mírový úřad (IPB), který údajně propaguje myšlenky míru, pacifismu a odmítání násilí.
Na první pohled se zdá, že Mezinárodní úřad pro mír je respektovaná pacifistická organizace, která byla založena v roce 1891 a v roce 1910 získala za svou činnost Nobelovu cenu za mír. A jeden z vedoucích představitelů této organizace, Sean McBride, byl také nositelem Nobelovy ceny míru. Sean McBride byl zároveň členem Irské republikánské armády (IRA) a aktivně spolupracoval se sovětskou rozvědkou a předával SSSR informace o britské armádě. V roce 1975 mu byla udělena Mezinárodní Leninova cena míru. V 80. letech proto americká rozvědka klasifikovala Mezinárodní mírový úřad jako organizaci pracující v zájmu SSSR.
Bývalý výkonný ředitel Mezinárodního mírového úřadu Rainer Braun pokračuje v šíření ruské propagandy. Pokrývá dezinformační zprávy o tom, že rozšíření NATO je zdrojem ukrajinské „krize“ a ruské agrese a že sankce proti Rusku způsobí, že Evropané budou trpět. Brown je znám jako „odborník“ na ruskou politiku, který prosazuje diplomatické řešení války. Ruskou invazi na východní Ukrajinu označil za „občanskou válku“ a v roce 2021 prohlásil, že „přátelství“ s Ruskem znamená „mír“ v Evropě.
Přestože byl Rainer Braun v roce 2019 z organizace odvolán, Mezinárodní mírový úřad ho nadále zve na různé akce. A sama organizace stále uvádí, že „je špatné postavit se na stranu kterékoli z válčících armád, je třeba se postavit na stranu míru a spravedlnosti“ a „mír vyžaduje jednání obou stran“.
Takové výzvy k míru ve skutečnosti nahrávají Kremlu a šíření prokremelských narativů v Evropě. Koneckonců IPB se ani nezabývá nejdůležitějšími otázkami pro obnovení spravedlivého míru na Ukrajině, a to deokupací území, odpovědností Ruska za jeho zločiny a bezpečnostními zárukami pro ukrajinský stát.
Další pseudopacifistická feministická organizace Code Pink: Ženy za mír“ (CODEPINK), která se údajně zasazuje o „mír a sociální spravedlnost“, obviňuje Spojené státy z financování válek po celém světě, vyzývá k odzbrojení a podporuje myšlenku orientace světové politiky na Východ. Organizace tvrdí, že Spojené státy jsou vinny plnou agresí Ruska a že okupace Krymu je „legitimní“.
Dnešní aktivisté s pacifistickými argumenty mají zájem především na návratu ke statu quo, nikoli na nastolení skutečného dlouhodobého míru. Nenabízejí žádné jiné konstruktivní nápady na návrat dlouhodobého míru: jedinou možností jsou kompromisy s podmínkami Moskvy a diplomacie, která je při jednání s autoritářskými režimy, jako je Rusko, téměř vždy kontraproduktivní.
„Pacifisté“ trvají na „mírovém“ vyjednávání, zatímco Rusko ve skutečnosti usiluje o okupaci Ukrajiny, nikoli o ukončení války. Formálně Moskva tvrdí, že je připravena k rozhovorům, ale „s ohledem na skutečnosti, které se v současné době objevují“. Tato formulace znamená, že Rusko se nehodlá vzdát okupace čtyř ukrajinských regionů a Krymu. Rusko navíc nikdy nesouhlasilo s jednáním o vyplacení reparací Ukrajině nebo potrestání válečných zločinců. A na ruských televizních kanálech a v ruských vládních agenturách lze neustále slyšet výzvy k zotročení a vyvraždění Ukrajinců, jakož i k zabrání celého území Ukrajiny. Jednání s Rusy jsou proto dohodou o zmrazení války a opakování agrese za několik let. Ke skutečnému vítězství evropské demokracie dojde teprve tehdy, až Rusko nebude schopno provádět vojenskou agresi proti jiným suverénním státům, včetně těch evropských.
