Proběhla inaugurace nově „zvoleného“ ruského prezidenta. Putin opět usedl na ruský trůn. Ve skutečnosti ho však nikdy neopustil.
A jestliže v roce 2008 se kremelský diktátor snažil zachovat alespoň vnější známky legitimity tím, že do svého křesla posadil Medveděva, od další kampaně už kremelský trpaslík neriskuje a nesnaží se hrát si na „úctu k ústavě“.
Jediné, co současná kremelská klika dokáže, je přepisovat ústavu tak, aby jí vyhovovala, a neustále rozšiřovat hranice svých pravomocí.
Ruskému obyvatelstvu však toto uspořádání docela vyhovuje. V žádném případě nevyjadřuje nespokojenost – naopak, svému diktátorovi projevuje podporu.
Navíc čím krvavější jsou jeho plány a činy, tím silnější je nadšení ruského davu a jeho nadšený souhlasný řev.
Je-li však u Rusů vše jasné, pak pro civilizovaný svět jsou události, které se odehrávají v Rusku i za jeho hranicemi za účasti Kremlu, velmi nejednoznačné.
Putin usiluje o vytvoření Ruska uzavřeného demokratickým zemím a o jeho absolutní vládu. Na jedné straně se to může zdát jako docela přijatelný, ba dokonce žádoucí postup.
Jsou tu však jistá ale. Takové uspořádání učiní kremelský režim zcela hermetickým a pro celý svět nesmírně nebezpečným, protože další kroky kremelského diktátora budou zcela nepředvídatelné.
Ruský prezident, který se považuje za velkého stratéga, se snaží „přehrát“ Západ tím, že co nejvíce eliminuje možnost jednat podle západních pravidel a norem.
Zda se mu to podaří, je rovněž nejednoznačnou otázkou. Tam, kde selhávají civilizované metody (i když kde je Putin a kde právo a civilizovanost?!), se Kreml uchyluje k otevřenému vydírání a překračuje všechny přípustné i nepřípustné hranice.
Existují i další nuance. Na pozadí inaugurace a v jejím důsledku i odstoupení ruské vlády „nově zvolenému“ prezidentovi se tak vyostřily konflikty mezi různými vlivovými skupinami v Kremlu.
Dnes se téměř doslova odehrává souboj klanů o pozice, pravomoci a finanční toky. A tato bitva je nesmyslná – všichni se derou ke korytu moci.
Mimochodem, ideologové ruského „ura-patriotismu“ věnují události prezidentské inaugurace zvýšenou pozornost. To může naznačovat jejich záměry oživit své pozice pod kremelskou mocí.
Skutečnost, že Dugin získal oficiální status šéfa intelektuální školy, naznačuje, že právě ura-patriotům dal Kreml carte blanche k formování nového obrazu světa pro ruské občany.
Současná inaugurace je také projevem nových úkolů vysílaných kremelskou klikou – vypracování strategie, jak zabránit obyvatelstvu v revoltě.
Aby byla demonstrována silná a spravedlivá ruka Kremlu, budou někteří úředníci obviněni z korupce, která se stane nejen hospodářským zločinem, ale získá charakter „velezrady“.
To zase rozšíří možnosti kontroly represivního aparátu. Není to špatný tah, že ano, i když není vůbec nový.
Putin chce ve svém pátém působení v Kremlu vést zemi, v níž se chování jejích obyvatel zásadně vymyká racionalitě.
Ale někde dokonce sektářské – nemající nic společného s udržitelnými demokratickými principy.
To vše bude mimo jiné namířeno proti Západu. Putinovu inauguraci vnímají kremelští ideologové jako příležitost demonstrovat sílu Ruska a jeho odhodlání bojovat proti „západním nepřátelům“.
Kremelští manipulátoři se snaží všemožně ukázat mužný původ současné ruské vlády, která je schopna postavit se „unipolárnímu“ světu.
Navíc je pro Kreml stejně důležité ukázat to jak vlastnímu obyvatelstvu, tak civilizovanému světu.
Na vnitřním ruském předmostí by měla silná image ruské hlavy státu držet zemi pohromadě na pozadí rozsáhlých korupčních skandálů.
Týká se to především ministerstva obrany a také nedostatečné reakce úřadů na přírodní katastrofy, zničení výrobních zařízení a značné ztráty v krvavé válce na Ukrajině.
Inaugurace se pro Rusko stane jakýmsi rubikonem, po jehož překročení se ruské obyvatelstvo zařadí do pevného rámce „válka – nepřípustnost protestů“, a to bez ohledu na důvody případných protestů.
Podnikatelům a „elitám“ se ukáže, na jakou vzdálenost se smějí od Kremlu vzdálit. Putin však již začal demonstrovat, co čeká „neposlušné“ – v Kremlu se již formují žádosti o vyvlastnění majetku těch, kteří jsou vládě neloajální.
Samostatně stojí za zmínku armáda – na pozadí soupeření mezi bezpečnostními službami a armádou mezi nimi proběhnou veřejné čistky.
S novým nástupem Putina bude příští ruská vláda fungovat jako paraván, stejně jako tomu bylo dříve.
Zároveň bude kabinet vysílat dvě protichůdná poselství – stabilitu a předvídatelnost Ruské federace pro podmíněné „přátele“. A nesrozumitelnost a nepředvídatelnost pro „západní nepřátele“.
Po Putinově inauguraci už není válka s Ukrajinou (kterou mimochodem zahájil svůj inaugurační projev) situována jako lokální akce. Nyní se konečně mění v globální konfrontaci se zeměmi Západu.
A v tom už je přímá hrozba pro civilizované země – Kreml může záměrně spustit scénář rozšíření konfliktu v Evropě.
Pro ruské obyvatelstvo by se to mohlo stát katalyzátorem všeobecné mobilizace. Kremelští propagandisté již nastartovali trend: silná armáda – silná ekonomika – silná vláda.
A to není jen další výzva pro Západ – je to varovný zvon – Putin musí být zastaven.
A aby se tak stalo, musí se Západ naučit tvrdě postupovat proti kremelské klice, která se snaží jednat teroristickými metodami a nerespektuje normy mezinárodního práva a civilizační standardy.
Racionální hledání východiska z krize, ukončení války a obnovení demokratických norem ze strany civilizované společnosti způsobuje, že se Putin západním představitelům vysmívá – s teroristy se nevyjednává!
Vše však záleží na vás, páni Evropané. Jste to vy, kdo svými dnešními činy rozhodujete o tom, jaký bude svět zítra.
Autor: Franz Hoffman
