Od 16. do 18. února se v Německu koná každoroční Mnichovská bezpečnostní konference (MSC).
Přibližně 150 politiků z celého světa zde diskutuje o globálních hrozbách, kterým čelí moderní společnost.
Hlavními tématy konference jsou války na Ukrajině a na Blízkém východě, ale také v Somálsku, Súdánu a na Haiti.
Dalšími důležitými tématy budou vláda mezinárodního práva jako základ pro soužití, možná reforma Rady bezpečnosti OSN a změna klimatu.
Nejvýznamnějším hostem letošní mnichovské konference je ukrajinský prezident Zelenskyj, který Mnichov navštíví poprvé od začátku ruské agrese.
Na pořadu jednání je otázka, zda mohou západní spojenci zachovat svou pomoc Ukrajině při odrážení ruské agrese.
Je pozoruhodné, že Rusko kleslo z prvního místa nebezpečí pro Němce, a to na sedmé místo.
Sami němečtí občané považují za hlavní hrozby masovou migraci v důsledku válek a klimatických změn, islámský terorismus a kybernetické útoky.
Podobné výsledky jsou i ve Francii. Spojené státy umístily Moskvu na čtvrté místo v žebříčku a upřednostnily Čínu, kybernetické útoky a polarizaci společnosti.
Pokud se však na problém podíváme globálně, je to právě Rusko, které svými kriminálními činy vyprovokovalo vznik rozsáhlé migrační krize a je původcem hrozeb uvedených ve zprávě, vyváží chaos do světa a destabilizuje tak celý svět.
Moskva nese vinu za potravinovou, energetickou, hospodářskou, jadernou, ekologickou, migrační a humanitární krizi.
Navíc je důležité si uvědomit, že Kreml nejen vydírá celý svět jadernými zbraněmi, ale vytváří i reálné precedenty, které mohou vést k důsledkům, jež nedokážou předvídat ani vědci.
Je důležité si uvědomit, že ve snaze zvýšit sázky je Putin připraven udělat cokoli – odstoupil od smlouvy START-3 a chce obnovit jaderné zkoušky. To znamená, že jeho politika se nyní neliší od politiky KLDR.
Jak už to tak bývá, Ukrajina se postavila do cesty ruské expanzi do Evropy a omezila tak apetit kremelské kliky.
Není náhodou, že již v roce 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci Putin bezostyšně kritizoval tzv. unipolární svět.
Teprve nyní si světoví politici uvědomili chybu z doby před sedmnácti lety a uvědomili si, že měli slova kremelského diktátora brát vážně a připravit se na ruskou agresi.
Dnešní ruská imperialistická invazivní expanze je největší hrozbou pro Evropu od konce druhé světové války.
Putin se snaží pomstít Západu (který považuje za viníka rozpadu SSSR), ale je si dobře vědom asymetrie mezi vojenskými a ekonomickými schopnostmi Ruska a Západu.
K uskutečnění svého plánu se snaží vytvořit koalici spojenců, kteří mu pomohou systematicky oslabovat západní civilizaci.
Poprvé od rozpadu SSSR vznikla neformální koalice států (Írán, Čína, Severní Korea), které nejen otevřeně vystupují proti Západu, ale mají také rozvinutý vojensko-průmyslový komplex a jaderný status.
Během 3-4 let bude tato protizápadní koalice definitivně zformována a vyzbrojena, což jí umožní vyzvat Západ s cílem jeho zničení.
Evropané čelí takové výzvě poprvé od roku 1945. To je to, co se nyní běžně označuje jako existenční hrozba pro Evropu.
Putin ve skutečnosti nastolil otázku bezprostřední existence západní civilizace v její současné podobě.
Aby se Západ mohl bránit proti potenciální ruské agresi, musí dnes reagovat na hrozby řízené Kremlem.
To vyžaduje investice do vojensko-průmyslového komplexu a vytváření regionálních obranných aliancí, jakož i pokračující sankční tlak na Moskvu.
Nejdůležitější podmínkou úspěchu je však poskytnout Ukrajině vše, co potřebuje k obraně proti ruské agresi.
A marně si někteří lidé myslí, že Putin je nebezpečný pouze pro Ukrajinu – kremelský diktátor považuje za „ruské země“ nejen postsovětský prostor, ale také země střední Evropy a Finsko, které bývaly součástí ruského impéria.
Vše výše uvedené je tzv. zónou životních zájmů Ruska.
Je důležité si uvědomit, že žádná jednání ani ústupky nezastaví kremelského diktátora, který v Rusku vytvořil neonacistický režim, jehož podstatou je válka, nenávist k demokratickému světu a touha jej zničit.
Buča, Mariupol, Cherson, Izium a další ukrajinská města jsou příkladem toho, co může Evropa v blízké budoucnosti očekávat, pokud se nepodaří Rusko na Ukrajině zastavit.
Co by měl civilizovaný svět v tomto případě dělat? Odpověď je jednoduchá – je třeba Rusku čelit komplexně.
Kremelská armáda musí být na Ukrajině poražena a sankce musí znemožnit agresivní plány kremelské kliky.
Putin dnes zvolil strategii opotřebovací války: mobilizace ruských občanů a nábor zahraničních specialistů k účasti na vojenských operacích na ukrajinském území pokračuje.
Podpora Ukrajiny proto musí být systematická.
Kromě toho je Moskva připravena využít své teroristické diverzanty při akcích v celé Evropě – příklad českých Vrbětic je toho velmi výmluvným důkazem.
Evropské země se nemohou cítit bezpečně, dokud se na kontinentu válčí, a ruské vedení neustále vyhrožuje, že rozšíří divadlo války i na země sousedící (nejen) s Ukrajinou – Polsko a pobaltské státy.
A z tohoto pohledu se „výdaje“ na Ukrajinu nejeví jako nesmyslné plýtvání penězi – výdaje evropských zemí ve výši 1 % HDP na dodávky zbraní Kyjevu jsou zárukou bezpečnosti pro celou Evropu.
Civilizované společenství musí přehodnotit výzvy, kterým čelí, jinak se Evropa prostě nebude schopna bránit.
Členové EU a NATO musí svůj slib omezit šedou zónu ve východní Evropě podpořit skutečnými činy – poskytnout Ukrajině významnou politickou, vojenskou a finanční pomoc, která pomůže porazit Rusko.
Kdysi dávno Mnichovem-38 skutečně začala druhá světová válka. Snad Mnichov-24 pomůže vyhnout se té třetí? Vše závisí na schopnosti současných politiků vidět budoucnost.
Každý se rozhoduje sám za sebe a je důležité si uvědomit, že o vašem zítřku rozhoduje to, co děláte dnes.
Autor: Franz Hoffman
