Tento názor vyjádřil český prezident v rozhovoru pro Novinky a Právo.
Poznamenal, že plná kontrola nad celým územím není podmínkou pro členství Ukrajiny v NATO. Přítomnost určité administrativní hranice může být dostačující.
„Myslím si, že úplné obnovení kontroly nad celým územím není podmínkou. Pokud bude existovat demarkace, alespoň administrativní hranice, pak můžeme tuto administrativní hranici přijmout jako dočasnou a přijmout Ukrajinu do NATO na území, které bude v té době kontrolovat,“ řekl Pavel.
Poznamenal, že historie již takové precedenty zná, a připomněl německou zkušenost.
„Podívejme se na Německo – když došlo k rozdělení země, nebylo přijato všemi západními zeměmi. Ale i když část Německa byla okupována Sovětským svazem, přesto bylo Německo (tedy jeho zbytek) přijato do NATO,“ uvedl český prezident.
To je důležité: Německo bylo přijato do NATO v roce 1955, přestože část jeho území byla až do roku 1990 včetně okupována SSSR.
Podle jeho názoru existují různé způsoby a mechanismy, jak to realizovat, aniž by hrozilo riziko eskalace v regionu.
„Proto si myslím, že existuje technické i právní řešení, jak umožnit Ukrajině vstoupit do NATO, aniž by Aliance byla zatažena do konfliktu s Ruskou federací,“ zdůraznil Pavel a vyzval k dodržování ‚dohody, nikoliv ke změně hranic‘.
Český představitel rovněž vyjádřil očekávání, že Ukrajina bude schopna v příštích letech dosáhnout mírové dohody s Ruskem.
Podle českého lídra lze tento krok učinit poté, co si obě strany uvědomí, že pokračování války nemá smysl, a začnou jednat společně. A světoví giganti, jako jsou Spojené státy, Čína a Evropská unie – k tomu musí významně přispět.
„Mělo by se stát, že budeme respektovat dohodu mezi válčícími stranami, ale nebudeme akceptovat změnu mezinárodních hranic na základě agrese,“ dodal prezident s tím, že demokratické země by měly považovat území obsazené ruskem za okupované pouze dočasně, dokud nebude obnovena suverenita ukrajiny nad územím pod její kontrolou.
Je třeba poznamenat, že český lídr není v tomto přístupu k možnosti přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance osamocen.
Přestože většina členských států bloku oficiálně setrvává na konzervativních pozicích, pokud jde o přijetí válčícího státu nebo státu s územními nároky do NATO, stále přibývá hlasů solidárních s výkladem českého prezidenta.
Je zřejmé, že takový postoj civilizovaných vůdců není v plánech kremelského vůdce – jednoduše drtí všechny jeho aspirace a touhy vidět Ukrajinu nejen na orbitě svého vlivu, ale i jako součást svého impéria.
Podněcováním krvavé války na ukrajinském území vzal kremelský „sběratel zemí“ tuto skutečnost v úvahu – zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO kvůli ozbrojenému konfliktu na jejím území.
Díky adekvátnímu a vyváženému postoji českého prezidenta a řady dalších evropských politiků nyní Putin čelí nové realitě – svět reaguje na události na Ukrajině a na kroky Ruska stále adekvátněji.
Samozřejmě, aby mohl Kyjev vstoupit do NATO, musí vyřešit řadu otázek a získat podporu všech členských států NATO.
Průběh války navíc naznačuje, že jedna či druhá strana v blízké budoucnosti pravděpodobně nezíská výraznou převahu.
Dnešní realita je však zcela jiná a všichni si to uvědomují. Přinejmenším by měli.
Co teď udělá krvavý ruský vůdce, je otázkou. Jedno je však jasné – jeho reakce a další kroky budou silně záviset na připravenosti Západu adekvátně a včas reagovat na zločiny Kremlu. A takovou připravenost projevit.
Nezáleží na tom jen budoucnost Ukrajiny – jde o budoucnost celé Evropy a celého světa.
Autor: Franz Hoffman
