Washingtonský Kapitol v těchto dnech plní hlavně turisté a dělníci, kteří připravují tribuny pro inauguraci nového prezidenta Spojených států. Kongres má prázdniny a zákonodárci se ve svých obvodech věnují předvolební kampani. V končícím funkčním období toho ale mnoho nedosáhli, ani když zasedali. Schůzi Kongresu s pořadovým číslem 118 charakterizovaly spory a obstrukce, které mohou pokračovat i po volbách.
„Tento Kongres… s republikány ve Sněmovně (reprezentantů) a s demokraty v Senátu byl, dá se říct, historickým způsobem dysfunkční,“ řekl v rozhovoru odborník na americkou legislativu Joshua Huder, který působí v ústavu Government Affairs Institute při Georgetownské univerzitě ve Washingtonu.
„Moc toho nebyli schopni udělat. Byl to velmi, velmi, velmi neproduktivní Kongres,“ pokračoval.
Problémy s přijímáním zákonů pramení z aktuálního rozložení sil, kdy má Republikánská strana velmi těsnou většinu ve sněmovně a Demokratická strana podobně těsně kontroluje Senát. Huder a další expert, kterého ČTK oslovila, ovšem hovořili také o vlivu dlouhodobých trendů a specifik amerického systému, které k problémům přispívají. Také vyjádřili obavy ohledně výhrůžek adresovaných členům Kongresu či toho, kam povede nespokojenost voličů se současnou praxí.
„Tahle neschopnost konat je opravdový problém,“ řekl Daniel Schuman, který dříve pracoval jako asistent zákonodárců a v posledních letech se snaží zvenčí prosazovat opatření na posílení efektivity Kongresu a transparentnosti vlády. „Naše demokracie selhává,“ komentoval vývoj.
Důvěra Američanů v legislativní sbor v posledních letech klesá, podobně jako je tomu u dalších institucí. V letošním průzkumu agentury Gallup uvedlo 57 procent respondentů, že mají v Kongres velmi malou důvěru. To je nejvyšší podíl za více než 20 let dotazování a vyšší míra nedůvěry než u novinářů nebo „velkých technologických společností“.
Dva roky od posledních voleb poskytly voličům mnoho důvodů ke skepticismu. Sněmovna na začátku nového funkčního období několik dní nemohla vůbec pracovat, zatímco se nová republikánská většina snažila zvolit nového předsedu. Po zvolení Kevina McCarthyho spory uvnitř strany nepominuly a kalifornský zákonodárce byl nakonec z funkce odvolán, což se žádnému jinému předsedovi nestalo.
Pokud jde o projednávání návrhů, republikáni a demokraté opakovaně vedli rozpočtové bitvy, které přivedly USA blízko neschopnosti financovat vládu nebo splácet své závazky. Když se na začátku roku v Senátu rodil kompromisní návrh imigrační reformy, republikáni jej ihned po zveřejnění pohřbili, zatímco proti němu vystupoval exprezident Donald Trump.
Při „rozděleném“ Kongresu jsou takovéto momenty běžné, pat po minulých volbách byl ale mimořádný. Sněmovna v roce 2023 schválila jen 27 návrhů, z nichž se nakonec staly zákony. V roce 2013, kdy ve sněmovně také dominovali republikáni, zatímco Senát ovládali demokraté, bylo úspěšných návrhů 72.
Nové nejsou ani tahanice uvnitř republikánské strany, v posledních zhruba deseti letech ale nabraly na intenzitě, míní Huder. Demokraté dosud takovéto problémy s rebely ve vlastních řadách neměli, podle politologa to však nelze do budoucna vyloučit.
Schuman se domnívá, že vnitrostranické spory jsou pro americkou demokracii zdravým jevem. V dnešní době se ale odehrávají na polarizované politické scéně, kde je spolupráce s druhou stranou považována za slabost či dokonce zradu. Ve výsledku je tak těžší a těžší přijímat i na první pohled nekontroverzní opatření, řekl Schuman.
Jako příklad uvedl začátek roku 2020, kdy se zákonodárci z obou stran chystali schválit možnost pracovat dálkově kvůli šíření covidu-19. „Než se do toho vložil Trump a řekl, ‚měli byste být v práci’… Najednou se z toho, že by se lidi neměli scházet na místě, kde můžou chytit nakažlivou nemoc a umřít, stal politický spor,“ líčil.
Členové Kongresu kromě toho podobně jako činitelé v jiných funkcích čelí vzestupu výhrůžek a politického násilí, mimo jiné v souvislosti s Trumpovým počínáním. Nejvýraznější ukázkou byl vpád stovek jeho příznivců do budovy Kongresu po jeho neochotě uznat porážku v minulých volbách.
„Mám z toho velké obavy,“ odpověděl Huder na otázku, zda vyhrocená atmosféra může fungování zákonodárného sboru ještě více vykolejit. Podotkl při tom, že Kongres aktuálně opouští mnoho zkušených politiků včetně dosavadních šéfů některých výborů.
Nové složení Sněmovny reprezentantů a Senátu by mělo být jasné příští týden po vyvrcholení prezidentských a kongresových voleb. Průzkumy a volební modely naznačují, že republikáni mohou pomýšlet na zisk „trojice“ v podobě Bílého domu a většiny v obou komorách Kongresu. Ani za takového stavu by však vzhledem k vnitrostranickým sporům z posledních let nemusela zcela odpadnout potřeba spolupráce s demokraty.
Podle Hudera i Schumana legislativa USA prochází jakýmsi momentem transformace, který může přinést změny systému i podoby politických stran. Oba uvedli, že by americké demokracii prospělo oslabení pozice šéfa sněmovny, jakož i zrušení současné verze obstrukcí v Senátu, která umožňuje menšině členů blokovat návrhy.
Paralýzu v Kongresu ale popisovali i jako důsledek amerického státního zřízení zavedeného na konci 18. století. Političtí lídři tehdy systém nastavili tak, aby bránil výkyvům a konsolidaci moci, složitost legislativního procesu je tedy do něj od počátku zabudovaná.
Podle Schumana je „špatně navržený“ pro potřeby současné politické reality a jeho nedostatky vedou k nárůstu poptávky po autoritářství. Huder uvedl, že záleží na úhlu pohledu, dodal nicméně, že USA mají zásadní problém, pokud jde o vyvozování politické odpovědnosti. Nefunguje zde jednoduchý postup, kdy jedna strana získá většinu, prosadí svůj program a voliči se v následujících volbách rozhodují, zda jsou s výsledky spokojení.
Zatímco prezident se volí každé čtyři roky, sněmovna každé dva a v Senátu se vždy po dvou letech rozhoduje o třetině. „Takže je velmi těžké rozeznat, kde je odpovědnost vlády… Máte tady vzájemně se překrývající volby a mandáty a v podstatě nevíte, kdo je na vině. Jenom víte, že se nic neděje,“ řekl Huder.
ČTK
