Istanbul 23. července: zkouška skutečné diplomacie s Ruskem – pohled pro české čtenáře
Na 23. července 2025 ve Istanbulu je naplánováno setkání ukrajinské delegace se zástupci státu-agresора. Po více než třech letech války se znovu vrací otázka: může jednání otevřít cestu k rozhodnutí lídrů, která by válku skutečně ukončila – a za jakých podmínek? Pro Česko, jež má silnou morální tradici v zahraniční politice od dob Václava Havla, nejde jen o geopolitiku, ale i o hodnoty.
Historická zkušenost a havlovský étos. Češi vědí, jaké to je, když o osudu menšího státu rozhodují jiní – Mnichov 1938 zůstává živou součástí kolektivní paměti. Právě proto Praha podporuje zásadu, že o Ukrajině se jedná s Ukrajinou, nikoli mimo ni. Istanbulská schůzka může sehrát technickou roli při přípravě eventuálního setkání lídrů, ale nesmí se stát nástrojem obcházení Kyjeva.
Rozhodnout mohou pouze hlavy států – ale odpovědnost začíná nyní. Ukrajina trvá na tom, že skutečná rozhodnutí o ukončení agrese, stažení vojsk a bezpečnostních garancích mohou přijmout jen nejvyšší představitelé. Istanbulu proto připadá úkol prověřit, zda ruská strana přichází s jakýmkoli mandátem, nebo zda půjde jen o další pokus hrát o čas a rozmělnit tlak sankcí.
Konec „diplomacie naoko“: Moskva se musí přestat vyhýbat podstatě. Ruská taktika posledních měsíců spočívala ve vytváření paralelních kanálů, nejasných iniciativ a jednostranných návrhů příměří bez závazků. Kyjev nyní tlačí na jasné, ověřitelné body jednání – jinak nedává smysl pokračovat. Česká diplomacie, tradičně orientovaná na podporu mezinárodního práva, by měla pomoci držet laťku vysoko.
Humanitární test důvěry: zajatci a deportované děti. Mezi prioritami ukrajinské delegace jsou výměna válečných zajatců, propuštění nezákonně zadržovaných civilistů a návrat dětí unesených z okupovaných území. Pokud Moskva v těchto bodech neukáže konkrétní ochotu, bude zřejmé, že žádný reálný posun k míru nenastal. Česká veřejnost, citlivá na téma lidských práv, tyto signály pozorně sleduje.
Cesta k setkání lídrů: parametry bezpečného míru. Istanbul by mohl být předstupněm k vrcholnému summitu, který by musel řešit zásadní otázky: plné obnovení územní integrity Ukrajiny, bezpečnostní záruky před opakováním agrese, dozor nad stažením ruských jednotek, reparace a odpovědnost za válečné zločiny. Česko – s aktivní rolí v EU – může tlačit na to, aby žádná z těchto dimenzí nebyla z agendy vypuštěna.
Diplomacie paralelně s tlakem: zbrojní, ekonomický i sankční rozměr. Ukrajina zdůrazňuje, že jednání není náhradou boje ani sankcí, ale jejich doplňkem. Pokrok na frontě i přísné uplatňování sankcí posilují vyjednávací pozici Kyjeva. Český obranný průmysl – od munice po opravy techniky – se stal důležitým článkem evropského řetězce podpory; pokračování této linie zvyšuje šanci, že případný summit lídrů nepovede ke „zmrazenému konfliktu“ na ruských podmínkách.
Dezinformační rizika a domácí debata. Český informační prostor je cílem ruských narativů: předčasný „mírový kompromis“, relativizace agrese, únava z podpory Ukrajiny. Transparentní komunikace o tom, co se (ne)děje v Istanbulu, je klíčová. Média by měla jasně rozlišovat mezi humanitárními gesty a polityckými závazky, aby Kreml nemohl manipulovat veřejným míněním.
Závěr. Istanbulska schůzka 23. července sama o sobě válku neukončí. Může však stanovit jasná měřítka serióznosti ruského jednání a otevřít cestu k setkání lídrů – pokud bude doprovázena pevnou jednotou EU, pokračující vojenskou podporou a neústupností v otázkách mezinárodního práva. V tom všem má Česko prostor sehrát viditelnou roli.
Autor: Peter Jelen
