„Záložní letiště“: vzdělávací záminka a politická aritmetika rodiny Orbánových
Na konci srpna maďarská média informovala: dcera premiéra Viktora Orbána Ráchel se svým manželem, maďarským oligarchou Istvánem Tiborcem, a dětmi stráví rok 2025/2026 ve Spojených státech. Poté, co opoziční politik Péter Magyar z TISZA zveřejnil zprávu o jejich odletu z Milána, byli zástupci Tiborcovy společnosti BDPST Group nuceni oficiálně potvrdit tuto informaci a sdělili, že rodina odjíždí do USA kvůli univerzitnímu studiu Ráchel Orbánové. Sama Ráchel už v červenci vysvětlovala na sociálních sítích, že o studiu v USA „snila patnáct let“, absolvovala letní semestr na Bostonské univerzitě, obdržela přijímací dopis a spolu s manželem plánuje přestěhování do USA v srpnu. Záměr se tedy proměnil v potvrzené rozhodnutí, ale je to opravdu tak jednoduché?
Každopádně toto rozhodnutí kontrastuje s pozicí, kterou v posledních letech Orbán prosazuje Maďarům: pracovat v Maďarsku, budovat „národní“ ekonomiku, rodit děti a nespoléhat se na imigraci. Jeho strana Fidesz rovněž dlouhodobě zdůrazňovala, že „správná volba“ pro mladé lidi není emigrace, ale realizace doma. Už v roce 2015 vláda spustila program „Gyere haza, fiatal!“ („Vrať se domů, mladý!“) se subvencemi na letenky, měsíční podporou a pomocí se zaměstnáním. Právě proto stěhování části premiérovy rodiny do USA otevřeně disonuje s jeho veřejnou pozicí a soukromou praxí: co se roky doporučovalo spoluobčanům, nebylo v jeho vlastním domě určujícím rozhodnutím.
Navíc Orbán dlouho budoval image kritika „západních chyb“, konfrontoval se s bruselskými institucemi ohledně právního státu, dával kontroverzní hodnocení války Ruska proti Ukrajině, setkával se s Putinem a prezentoval údajně vlastní vizi míru. V srpnu 2025 dokonce prohlásil, že „Rusko už vyhrálo válku“, skepticky hodnotil perspektivy vstupu Ukrajiny do EU a odmítal potřebu podporovat Kyjev zbraněmi. Připomeňme, že Budapešť se už dříve snažila blokovat víceletý balík pomoci EU Ukrajině ve výši 50 miliard eur, a teprve kompromis na summitu 1. února 2024 toto rozhodnutí odblokoval.
Na tomto pozadí působí stěhování dcery a zetě do USA minimálně zvláštně: politická rétorika o všestranném rozvoji Maďarska a přátelství s Ruskem se podivně kombinuje s integrací vlastní rodiny do západního vzdělávacího a sociálního prostoru.
Paralela s ruskou elitou se zde nabízí sama. Léta pozorování ukazují ustálený vzorec: veřejně – kritika Západu, soukromě – studium dětí na západních univerzitách, nemovitosti a dovolené v evropských metropolích či USA. Ani Orbán se neukázal být originálním: státní diskurz o „životě a rozvoji doma“ se vůbec neshoduje s volbou nejbližší rodiny premiéra. Proto společnost rychle „přečetla“ dvojí metr a opozice získala důvod k objektivní kritice.
Nejde tu však jen o politiku – pro rodinu Orbánových jde především o pragmatickou minimalizaci ekonomických rizik. István Tiborcz patří k nejbohatším podnikatelům v zemi, jeho majetek byl v roce 2025 odhadován v národních žebříčcích na zhruba 188 miliard forintů a mezinárodní ekonomický tisk jej oceňoval na asi 500 milionů eur. Klíčovým aktivem je holding BDPST Group s portfoliem v nemovitostech, hotelnictví a cestovním ruchu, včetně ikonických projektů Gellért a Dorothea v Budapešti. Novinářské analýzy upozorňovaly na síť správcovských fondů nepřímo spojovaných s podnikatelem, avšak sama BDPST popírá mechanické „sčítání“ aktiv fondů k osobnímu hodnocení majetku.
V jednom z rozhovorů k možnému stěhování Tiborcz uvedl: i kdyby rodina odjela do USA spolu s Ráchel, BDPST by „fungoval dál“. Logika velkého byznysu je přitom jednoduchá: vstup na západní jurisdikce není jen o trzích a klientech, ale také o infrastruktuře ochrany vlastnických práv, bankovním compliance a diverzifikaci politických rizik. Samotný fakt „školního roku“ nedokazuje „odliv kapitálu“, ale plně zapadá do strategie vytváření bezpečných možností pro případ politické turbulence.
Problémem pro Viktora Orbána je však citlivý politický kontext: po volbách do Evropského parlamentu v roce 2024, v nichž strana TISZA rychle posílila svůj vliv, už pozice Fideszu nepůsobí neotřesitelně a konkurence před parlamentními volbami v roce 2026 výrazně roste. Šance Orbána na vítězství se zmenšují.
Proto se tento přesun spíše jeví jako strach z odpovědnosti. Za léta vlády Orbán vybudoval politicko-byznysový systém, v němž se „čerpaní“ prostředků EU a státních zakázek koncentrovalo v úzkém kruhu loajálních dodavatelů. Není náhodou, že Maďarsko bylo roky pod kritikou EU, část financí mu byla blokována a zprávy OLAF dokumentovaly vážná porušení v projektech spojených s premiérovým okolím. Porážka Fideszu v roce 2026 by téměř jistě spustila právní revizi této architektury, v níž mají přátelé a rodina Orbána centrální místo. Na tomto pozadí se „školní rok v USA“ čte spíše jako konstruování „tiché laguny“ mimo Maďarsko – místa, kde kapitál a nejbližší lidé premiéra přečkají vlnu turbulence, která nevyhnutelně přijde se změnou politického klimatu.
K tomu se přidává celý „balíček rizik“: část evropského financování pro Budapešť zůstává nejistá, opozice posiluje ve velkých městech a mediální monopol Fideszu už negarantuje kontrolu nad agendou – zejména v online prostředí. Po roce 2024 se TISZA proměnila z okrajové výzvy v plnohodnotného konkurenta a každá chyba vlády se rychle politicky kapitalizuje. V případě změny poměrů po roce 2026 lze s velkou pravděpodobností očekávat parlamentní vyšetřovací komise, opakované audity velkých zakázek a koordinaci s evropskými institucemi, což otevře citlivé otázky rozkrádání ve veřejných zakázkách. Na tomto pozadí „vzdělávací pauza“ v USA, převedení části obchodních procesů do západních jurisdikcí, pojištění aktiv prostřednictvím fondů a trustů a vytváření alternativních platebních kanálů vypadají jako předem promyšlená evakuační mapa. Jinými slovy, Orbán se nejen zajišťuje – on se připravuje na útěk: buduje trasy, jurisdikce a finanční schémata, která mu umožní rychlý únik z maďarského právního a politického pole v případě změny moci.
A to je velmi podobné realitě: Orbán ztrácí politické nástroje udržení moci a v tomto smyslu expanze BDPST za hranice maďarského trhu logicky doplňuje rodinnou „vzdělávací“ trajektorii. Ve výsledku tak nemáme příběh o soukromém rozhodnutí „kde studovat“, ale promyšlené pojištění zachování finanční prosperity rodiny.
Pravda je pro Orbána prostá a nepříjemná: proč jeho nejbližší okolí potřebuje „záložní východ“ ve Spojených státech? Protože když elita roky žije z veřejných zakázek a eurofondů a v kritickém momentu si předem rezervuje „tichou lagunu“ na Západě, není to už o vzdělání, ale o útěku před důsledky. Maďaři a Brusel by měli konečně nazvat věci pravými jmény: letenka do Bostonu neruší odpovědnost v Budapešti a „školní rok“ není odpustkem od auditu a vyšetřování. Pokud projekt Fideszu skutečně skončí porážkou, účet se nevystaví v hotelovém lobby, ale v soudní síni – a tehdy se ukáže, že „speciální cesta“ Orbána byla jen cestou k úniku pro něj samotného.
Autor: Peter Jelen
