Česká republika uznala Ruskou federaci za teroristický stát. Dokument.

idnes.cz

Zahraniční výbor parlamentu České republiky přijal rezoluci, kterou uznal kremelský režim za teroristický. Česká republika se tak stala třetí zemí v Evropě, která uznala Ruskou federaci za teroristický stát.

Pro toto rozhodnutí hlasovalo 12 ze 14 poslanců, kteří jsou členy výboru českého parlamentu, odsoudili „agresi Moskvy na Ukrajině, útoky na civilní obyvatelstvo, civilní zařízení a kritickou infrastrukturu“.

Poslanci také poznamenali, že akce Kremlu ohrožují nejen Ukrajinu, ale celou Evropu.

„Ostřelování a rozmístění vojenských jednotek na území Záporožské jaderné elektrárny jsou hrozbou pro civilní obyvatelstvo nejen na území Ukrajiny. Přímé či nepřímé hrozby použití jaderných zbraní, stejně jako falešná a nepodložená obvinění Ukrajiny z plánování použití zbraní hromadného ničení, jsou nebezpečnou eskalací napětí a hrozbou pro evropskou bezpečnost,“ stojí v rezoluci.

Důležitým bodem dokumentu je, že akce spáchané „ruskými okupanty a dalšími ozbrojenými skupinami podporovanými Ruskou federací“ jsou českou stranou výslovně uznány jako „akce, které odpovídají znakům válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a musí být potrestán.”

Podobný dokument o uznání Ruska jako teroristického státu již dříve přijalo Estonsko a Polsko.

Podobnou rezoluci přijalo také Parlamentní shromáždění Rady Evropy.

Dokument podpořený ve Štrasburku v polovině října na zasedání PACE měl výmluvný název: „Další eskalace agrese Ruské federace proti Ukrajině.“

Jeho hlavní teze: „Tato agrese musí být jednoznačně odsouzena jako zločin sám o sobě, jako porušení mezinárodního práva a jako hlavní ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Touto rezolucí je Ruská federace uznána jako teroristický režim. Dokument byl přijat jednomyslně, hlasovalo pro něj 99 poslanců přítomných v sále, jeden se zdržel.

PACE se tak stala první mezinárodní organizací, která uznala Ruskou federaci za teroristický stát.

Evropa se začíná probouzet, navíc si nyní uvědomuje rizika a výzvy, které přicházejí z Kremlu. A podnikne skutečné kroky, které ji mohou v budoucnu ochránit.

  Všestrannost diktátorových šílených činů nebo skutečné cíle Lukašenka

Evropané totiž po dlouhou dobu věřili, že válka na Ukrajině je někde velmi daleko, a někteří válku jako válku vůbec neuznávali a v ozvěně kremelské propagandy nazývali to, co se děje na východě kontinentu místní akce.

Rezoluce přijatá poslanci českého parlamentu je další cihlou ve zdi, kterou je celý civilizovaný svět oplocený od Moskvy.

Mimochodem, Česká republika byla jednou z prvních zemí, jejíž vláda deklarovala svůj jednoznačný postoj k agresi Moskvy, označila válku za válku a poskytla Ukrajině jak humanitární, tak vojenskou pomoc.

Zatímco někteří evropští „lídři“ přemýšleli, jak „zachovat tvář agresorovi“, Praha dodala tanky do Kyjeva (mimochodem prvního na světě) a deklarovala připravenost přijímat ukrajinské uprchlíky.

A dnes vláda České republiky demonstruje absolutní podporu ukrajinskému lidu, který brání svou svobodu a brání zbytek Evropy.

„Váš boj a oběti jsou neocenitelné nejen pro Českou republiku, ale pro celou Evropu, protože nám připomínají, za jakou cenu – s krví vaší statečné armády, mužů, žen a civilistů – hodnoty\u200b\ U200b, které drží Evropu – svobodu, demokracii a úctu k osobnosti,“ řekl k ukrajinskému lidu šéf českého ministerstva zahraničí Jan Lipavský.

A je důležité, aby to politici všech evropských zemí pochopili a pamatovali si to. Nehledě na to, že se svět někdy zdá být tak obrovský – vzdálenost od válečného hřmění někde „velmi daleko“ k vašemu domovu se rovná jednomu tichému, jednomu nevšímajícímu, jednomu lhostejnému.

Koneckonců, když jsem dnes mlčel, když zločinec vtrhl do sousedního domu, řádil tam, a vaše slovo je tak důležité, abyste ho zastavili – zítra bude stejný zločinec stát na prahu vašeho domu a bude si jistý svou svolností, zrozen z obecného mlčení a nebude nikdo, kdo by se tě zastal. Pamatujte, ticho zabíjí.

  František skočil Rusům na špek

Češi vědí, co je to mlčení „partnerů“. Rok 1938 je rokem, kdy nacistické Německo roztrhalo Československo a vlády evropských zemí zrádně naříkaly a cynicky přesvědčovaly své občany, že jim to dá pokoj.

O rok později byla Evropa v plamenech světové války. To je cena za mlčení, lhostejnost a omezenost – ale, to je zkušenost.

Historická zkušenost České republiky je také prosycena krví jejích spoluobčanů v roce 1968 – Pražské jaro, jehož brutálním potlačením Moskva doufala, že vyhladí touhu po svobodě v Češích.

A on, tato zkušenost, jejíž cena je neuvěřitelně vysoká, umožňuje občanům České republiky, zastoupené jejich vládou, adekvátně posoudit situaci a učinit správné kroky na podporu Ukrajiny.

Ukrajinci teď přece hájí to, co občané Československa před půl stoletím vyšli do ulic – svobodu a právo být člověkem.

Dnes ukrajinský lid vlastně pokračuje v tom, co národy Československa začaly v minulosti. A podpora Ukrajiny, současná generace Čechů důstojně pokračuje v cestě vydlážděné jejími předchůdci – v cestě ke světlejší budoucnosti.

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..