Rusko padá na dno. Bohužel ne samo

Rusko si po jednom měsíci války, kterou vede na Ukrajině, zdevastovalo ekonomiku. Analytici Institutu pro mezinárodní finance spočítali, že během letoška přijde Rusko o patnáct let svého ekonomického růstu. Problémy se vrší od prvního dne vojenského útoku a postupně se jen prohlubují. Prudce propadla ruská měna a akcie ruských firem v zahraničí ztratily většinu hodnoty.

Největší škodu ekonomice samozřejmě působí sankce – centrální banka musela na 20 procent zvýšit úrokovou sazbu a zavést další opatření, aby zabránila odlivu kapitálu ze země. Valuty si místní mohou koupit jen s obrovskou přirážkou, takže mohou jen tak sledovat pád vlastní měny.

Sankce proti Rusku kromě přímých efektů v podobě zmrazení majetku prominentů Vladimira Putina v zahraničí, devizových rezerv či zákazu obchodu s určitými komoditami vedou i k dodatečným potížím. Z Ruska odešla většina světových firem, a to z celé škály oborů – od poradenských společností typu KPMG přes světové banky a řetězce jako Ikea, McDonalds či pivovary.

Druhotným psychologickým jevem je totiž takzvaný self-sanctioning, kdy firmy z morálních či reputačních důvodů odmítají obchodovat s Ruskem nebo působit na jeho území, ač jim to sankce přímo nezapovídají.

Měna, kterou nikdo nechce

Mezi druhotné dopady krize patří také další vlna odlivu mozků, Rusové nesouhlasící se vzniklou situací se snaží dostat pryč či zůstat v zahraničí, pokud tam jsou. Důvěra ve vlastní zemi je značně podlomena a spolu s technologickými sankcemi to bude znamenat stagnaci ve výzkumu a inovacích.

Úprk zahraničních firem z Ruska způsobil, že lidé nevěří, že vláda – ačkoli o tom neustále ujišťuje – zajistí zásobování vnitřního trhu základními potravinami a vykupují zásoby.

Výsledkem je prudká inflace – zdražily hygienické potřeby i potraviny jako cukr, výrazně rostou ceny dováženého zboží jako vysavačů, mobilů či zahraničních aut.

  Vlevo dole: Strategie vlády proti omikronu? Doufat, že nebude tak zle

Jediná věc, která zůstává levná – paradoxně na rozdíl od zbytku světa – je topení a palivo. Jinak by inflace byla ještě výrazně vyšší. Magazín Economist spočítal, že pokud by inflace rostla tempem jako dosud, během roku se ceny zboží a služeb ztrojnásobí.

Rusko se teď navíc s plynem pustilo do hazardní strategie. Jeho požadavek, aby Západ platil za plyn v rublech, měl za cíl podpořit padající měnu, kterou teď nikdo nechce. Je to ale vabank. Většina států to již odmítla, a pokud by došlo k zastavení dodávek, Rusko přijde o zásadní zdroj příjmů. Což by pád do ekonomické propasti ještě uspíšilo.

Jenže svět není spravedlivý. Agresi na Ukrajině rozpoutalo Rusko samo, důsledky ale ponese i zbytek světa. Už teď je to vidět na chaotickém vývoji cen surovin, na panice z nedostatku obilovin, na hysterickém růstu cen plynu.

Sankčním vyřazením Ruska z globálního trhu se ještě více narušily už tak zasažené obchodní vztahy. Náprava může trvat hodně dlouho, vůbec není jistá a bude bolestivá pro všechny zúčastněné – příkladem je plyn. Kdyby smlouvy Evropa vypověděla, Rusko potrestá, jenže sama jej aktuálně nemá jak nahradit.

Vyspělý svět si strachu z nedostatku věcí nezbytných k životu, jako jsou základní potraviny, suroviny a energie, dávno odvykl. A ten nejhorší účet zůstává otevřený, protože válka ještě neskončila.

Tereza Zavadilová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..