- května uplynulo pět let od nástupu Volodymyra Zelenského do funkce prezidenta ukrajinského státu.
Cesta, kterou společně s Ukrajinou urazil, byla bohatá na události, ale taková bohatost sotva potěší jeho i celý ukrajinský lid.
Apogeem kaleidoskopu událostí byla plnohodnotná invaze Ruska. Agrese, kterou Kreml zahájil již v roce 2014 a která po 20. květnu 2022 dospěla až ke globální válce, získává pro současnou hlavu ukrajinského státu zvláštní konotace.
Není pochyb o tom, že po tomto datu bude muset Zelenskyj vynaložit velké úsilí, aby prokázal svou legitimitu, aniž by se konaly volby. Navíc jak před vlastními lidmi, tak i v okolním světě.
Zelenského odpůrci tvrdí, že jeho mocenský monopol přestává platit a již 21. května ztratí svou politickou autoritu, neboť mu vyprší pětileté funkční období.
Na to se snaží hrát i Kreml a jeho satelity, které tvrdí, že „Zelenského osud je předurčen a mnozí budou pochybovat o jeho legitimitě“.
Běloruský diktátor Lukašenko dokonce zpochybnil Zelenského schopnost „být legitimním účastníkem jakékoli budoucí mírové dohody“.
Na tuto otázku existují různé názory a každý z nich tvrdí, že je pravdivý. Odpůrci tvrdí, že Zelenskyj se v dohledné době ocitne v pozastaveném stavu, aniž by byly učiněny konkrétní kroky k prodloužení jeho mandátu.
Existuje však i jiný pohled a fakta hovoří ve prospěch současného ukrajinského prezidenta.
The Economist se domnívá, že Zelenského legitimita ve funkci prezidenta není zpochybnitelná, a tvrdí, že se opírá o ustanovení ukrajinské ústavy.
Známá publikace se odvolává na vysvětlení Romana Bezsmertného (jednoho z autorů ukrajinské ústavy z roku 1996), který tvrdí, že klíčový je článek 108, podle něhož „prezident… vykonává pravomoci do doby, než se ujme úřadu nově zvolený prezident“.
Vzhledem k tomu, že volby jsou během válečného stavu zakázány, vše do sebe zapadá.
„Zelenskyj zůstane u moci, dokud bude platit stanné právo. Neexistuje žádná politická ani právní krize,“ poznamenává Bessmertny.
The Economist poznamenává, že ukrajinská ústava byla vypracována s ohledem na možnou ruskou invazi; poslanci v ústavní komisi byli desidenti zocelení sovětským gulagem.
Tito lidé měli dobrou představu o tom, co je Rusko zač, a uvědomovali si, že v určitém okamžiku na Ukrajinu zaútočí. A nyní – ten čas nastal.
Mimochodem, jak publikace uvádí, tuto myšlenku podporuje i ukrajinská společnost, kde panuje shoda kolem legitimity Zelenského prezidentství.
Ukrajinci si uvědomují, že ukrajinské prezidentské volby by se měly konat až po skončení války s Ruskem.
Zároveň z interních průzkumů veřejného mínění, které zveřejnil týdeník The Economist, vyplývá, že každý šestý Ukrajinec věří – status Zelenského se 21. května změní.
Tato čísla nestačí na to, aby ovládla veřejný diskurz, a nemají nic společného s právními otázkami. Přesto vytvářejí nechtěnou základnu a mohou časem ovlivnit mezinárodní podporu Ukrajině.
Ano, po volbách během války není na domácí scéně poptávka: nedávné průzkumy ukazují, že by pro ně hlasovalo jen 22 procent lidí.
Ale výsledek průzkumu ukrajinských tazatelů ukazuje, že důvěra v prezidenta klesla z jednoznačného 71% souhlasu v roce 2023 na jednoznačných 26% souhlasu dnes.
Jediné, co zůstává stabilní, je důvěra ukrajinské veřejnosti v armádu – 93 %. Ta však prochází jedním z nejtěžších válečných období.
Rusko otevírá nové oblasti ofenzivy (Charkovská oblast) a ukrajinské zásoby munice se tenčí.
Od zahájení ofenzívy 10. května již Moskva dosáhla rychlých úspěchů – Rašisté používají řízené letecké bomby a mobilní útočné jednotky k prolomení ukrajinských opevňovacích linií.
Podle důvěrných informací ukrajinské rozvědky se očekává, že Rusko otevře další směr útoku – Sumskou oblast a dále na sever.
Otázky ohledně legitimity Zelenského budou stále hlasitější, pokud se situace ukrajinských ozbrojených sil nezmění – rozhodující roli sehrají události na frontové linii, které převáží i nad formálním právním postavením.
A v tomto ohledu pomoc civilizovaného světa Ukrajině – nabývá dalšího významu. V opačném případě může dojít k chaotizaci situace v zemi.
Právě o to Moskvě jde, což jí poskytne další prostor a příležitost zaútočit nejen na Ukrajinu, ale i na Západ.
Odtud je zřejmé, že stabilita Ukrajiny je stabilitou celého civilizovaného světa, a v první řadě Evropy.
A věta „být či nebýt“ se v kontextu popsaných událostí netýká jen ukrajinského prezidenta či Ukrajince, ale každého občana civilizovaného světa a budoucnosti jako celku.
Autor: Franz Hoffman
