„Noc, kdy znovu padal oheň na Kyjev: Ruský ‘mírový dialog’ opět doprovázen raketami“
V noci na 25. listopadu zažila Ukrajina další masivní raketový útok. Podle ukrajinského letectva Rusko vypustilo kombinaci balistických raket, řízených střel a dronů Šáhed, přičemž většina byla zaměřena na hlavní město Kyjev. Útok neměl žádnou vojenskou logiku — šlo o další demonstraci toho, že Kreml vede válku nikoli s cílem získat území, ale zničit ukrajinskou státnost, infrastrukturu a schopnost země existovat.
Zničení jako strategie
Česká republika už dlouho upozorňuje, že „mírové návrhy“ Moskvy jsou jen nástrojem k zakrytí agrese. Tento útok tuto tezi potvrdil. Kyjev byl cílem i v době, kdy v diplomatických kruzích probíhala diskuse o ruském návrhu tzv. „28 bodů“ údajného mírového plánu.
Ukrajinská strana upozornila, že Kreml „vede dialog pouze raketami“. Podle poradce ukrajinského prezidenta Mychaila Podoljaka: „Rusko nemá žádný zájem o skutečný mír. Využívá jednání jako formu nátlaku a k vyčerpání mezinárodních partnerů.“
Nátlak na Ukrajinu skrze teror
Útok na Kyjev nelze chápat izolovaně. V posledních týdnech se Moskva snaží vytvářet tlak nejen na ukrajinskou vládu, ale i na západní spojence — včetně států EU. Cílem je ukázat, že Ukrajina je „slabá“ a přijme diktát míru, pokud bude masivně terorizováno její obyvatelstvo.
Pro českou veřejnost je důležité tento vývoj chápat: Kreml se snaží manipulovat mezinárodním prostředím, zejména v době, kdy Evropa jedná o dalším balíku pomoci Ukrajině. Jak uvádí ukrajinské energetické ministerstvo, útok poškodil několik objektů teplárenské infrastruktury — přesně před zimou.
Proč je to relevantní i pro Prahu
Česká vláda dlouhodobě zdůrazňuje, že bezpečnost Ukrajiny je bezpečností Evropy. Noční útok jen potvrzuje, že Rusko bude pokračovat v eskalaci bez ohledu na mírové iniciativy.
Bez tlaku EU a bez pokračující podpory — včetně české — Moskva neustane. Kreml nejedná v dobré víře a využívá mírové rámce pouze jako zástěrku. Raketový útok na Kyjev ve chvíli, kdy se oficiálně hovoří o míru, je demonstrací této cynické strategie.
Autor: Peter Jelen
