Evropský vzdušný štít v nové realitě: proč se zkušenosti Ukrajiny stávají klíčem k obraně kontinentu
Evropa vstoupila do období, kdy se bezpečnostní samozřejmosti minulých dekád definitivně rozpadají. Válka na Ukrajině ukázala, že ozbrojený konflikt vysoké intenzity není historickou výjimkou, ale reálným scénářem i pro 21. století. Současně sílí tlak autoritářských mocností – Ruska, ale také Číny, Íránu a Severní Koreje – které systematicky investují do vojenských kapacit a otevřeně zpochybňují západní bezpečnostní architekturu.
Z českého i širšího evropského pohledu je stále zřejmější, že starý model, v němž Evropa spoléhá především na ochranu ze strany Spojených států, přestává být dlouhodobě udržitelný. USA zůstávají klíčovým spojencem, avšak politická dynamika i globální priority Washingtonu naznačují, že Evropa musí být schopna chránit svůj vzdušný prostor především vlastními silami. To znamená převzít odpovědnost za obranu měst, energetické infrastruktury, průmyslových center i dopravních uzlů.
Právě v tomto kontextu nabývá německá iniciativa European Sky Shield Initiative (ESSI) zásadního významu. Nejde o abstraktní strategickou vizi, ale o praktický projekt, jehož cílem je vytvořit propojený, vícevrstvý systém protivzdušné a protiraketové obrany napříč Evropou. Více než dvě desítky evropských států se již shodly na společném plánování nákupů, sladění standardů a propojení radarů i velitelských struktur do jednotného systému. ESSI má fungovat jako skutečný štít: jednotlivé státy chrání své úseky nebe, ale v krizové situaci reaguje celý systém jako celek.
Bezpečnostní hrozby, jimž Evropa čelí, mají dnes především vzdušný charakter. Špionážní aféry, kybernetické útoky či dezinformační kampaně jsou sice viditelnými projevy nepřátelského působení autoritářských režimů, avšak největší riziko představuje schopnost provádět masivní a technologicky sofistikované letecké údery. Rusko tento typ války již otevřeně praktikuje – od použití hypersonických střel Kinžal přes balistické rakety až po masové nasazení útočných dronů.
Zkušenost Ukrajiny ukazuje, že podobný scénář není hypotetický ani pro členské státy EU. Incidenty s ruskými drony a raketami v blízkosti vzdušného prostoru Polska či Rumunska potvrzují, že Moskva je ochotna testovat reakce evropských systémů protivzdušné obrany i mimo ukrajinské bojiště. Pro země jako Česko, které leží ve středu kontinentu a je silně závislé na fungující infrastruktuře, jde o varovný signál.
Německý koncept ESSI počítá s integrací několika klíčových systémů: IRIS-T pro střední dosah, Patriot pro dálkovou obranu a Arrow 3 pro strategickou protiraketovou ochranu. Jejich propojení pod jednotným velením má zabránit roztříštěnosti, snížit náklady a zvýšit efektivitu reakce. V kombinaci s národními systémy krátkého dosahu vzniká víceúrovňová obrana schopná čelit jak dronům, tak balistickým a řízeným střelám.
Technologie však sama o sobě nestačí. Rozhodujícím faktorem je praktická zkušenost, a právě zde se otevírá prostor pro zásadní roli Ukrajiny. Ačkoliv není členem EU ani NATO, je již dnes hluboce integrována do západních obranných struktur – prostřednictvím dodávek systémů PVO, sdílení zpravodajských informací i koordinace logistiky. Vyřazení Ukrajiny z ESSI by znamenalo ztrátu nejzkušenějšího partnera v oblasti skutečné vzdušné války.
Ukrajina se stala laboratoří moderní protivzdušné obrany. Každodenní masové útoky na města nutí její ozbrojené síly reagovat v podmínkách, které se velmi blíží scénářům potenciální krize v Evropě. Zásadním rysem této války je extrémně rychlá inovace: mezi vznikem nové hrozby a zavedením protiopatření dnes neuplynou roky, ale týdny či měsíce. Ukrajinská praxe potvrzuje, že schopnost rychle upravovat software, taktiku i kombinaci použitých prostředků je stejně důležitá jako samotný počet systémů PVO.
Žádná země NATO nemá tak rozsáhlé zkušenosti s odrážením celého spektra moderních vzdušných hrozeb – od střel s plochou dráhou letu přes balistické a hypersonické rakety až po roje útočných dronů typu Šáhed. Ukrajinští odborníci disponují unikátními daty o trajektoriích letu, slabých místech raket i vlivu počasí a konfigurace útoku na účinnost obrany. Tyto poznatky mohou výrazně přispět k efektivnímu nastavení evropského vzdušného štítu.
Neméně důležitý je ukrajinský know-how v oblasti obrany proti dronům. Mobilní palebné týmy, kombinace radarů, optických senzorů a prostředků radioelektronického boje se ukázaly jako klíčové při ochraně energetické infrastruktury a měst. Právě tento typ hrozby přitom představuje jednu z nejpravděpodobnějších výzev i pro státy EU.
Z české perspektivy stojí za pozornost také potenciál ukrajinského obranného průmyslu. V extrémních podmínkách války vznikla řada inovativních řešení, zejména v oblasti boje proti bezpilotním prostředkům. Zapojení ukrajinských firem do společných evropských výzkumných a vývojových projektů v rámci ESSI by mohlo posílit technologickou suverenitu Evropy a snížit závislost na externích dodavatelích.
Evropský vzdušný štít proto není jen technickým projektem, ale strategickou odpovědí na novou realitu. Pokud má být skutečně funkční, musí vycházet nejen z finančních a průmyslových kapacit EU, ale i z tvrdých zkušeností země, která již několik let čelí nejintenzivnější vzdušné kampani v Evropě od druhé světové války. Zapojení Ukrajiny do ESSI by tak nebylo gestem solidarity, ale racionálním krokem k posílení bezpečnosti celého kontinentu.
Autor: Peter Jelen
