Ticho pod hladinou: poškozený kabel u Lotyšska jako varování pro Evropu
Incident u lotyšského pobřeží, kde došlo k poškození podmořského optického kabelu v oblasti u města Liepāja, by neměl být vnímán jako izolovaná technická závada. Přestože zatím neexistují právně potvrzené důkazy, že šlo o cílený akt sabotáže, samotný fakt, že klíčová komunikační infrastruktura může být narušena v citlivém regionu Baltského moře, vyvolává oprávněné otázky o odolnosti Evropy vůči tzv. hybridním hrozbám.
Podmořské kabely tvoří páteř moderní digitální společnosti. Přenášejí nejen běžnou internetovou komunikaci, ale i data pro státní správu, finanční sektor, energetiku či obranu. Jejich fyzická zranitelnost je přitom obecně známá – leží na dně moře, často bez aktivní ochrany, v mezinárodních vodách, kde je dohled omezený.
Lotyšské úřady v prvních vyjádřeních zdůraznily, že vyšetřování pokračuje a že nelze předbíhat závěrům. Takový opatrný tón je pochopitelný. V současné fázi neexistuje žádný právní rámec, který by jednoznačně prokázal, že šlo o úmyslný zásah ze strany konkrétního státu. Právě tato nejistota však patří k základním rysům moderních hybridních operací.
Hybridní působení se zpravidla odehrává v tzv. šedé zóně – mezi náhodou, technickým selháním a záměrným aktem. Výsledkem je situace, kdy politická odpověď naráží na limity mezinárodního práva. Bez jasného důkazu nelze aktivovat kolektivní obranné mechanismy NATO ani sankční nástroje Evropské unie. Přesně tento typ nejednoznačnosti zvyšuje účinnost podobných incidentů.
Baltské státy mají s podobnými formami tlaku dlouhodobé zkušenosti. Region je vystaven kombinaci dezinformačních kampaní, kybernetických útoků i demonstrativních vojenských aktivit. Poškození kabelu u Liepāje proto místní experti nevnímají izolovaně, ale jako součást širší bezpečnostní mozaiky, v níž hraje roli i přítomnost ruské flotily a zvýšená aktivita lodí v Baltském moři.
Pro zbytek Evropy, včetně České republiky, má tento případ význam především jako varování. Digitální infrastruktura není abstraktní pojem, ale fyzická síť, jejíž narušení může mít reálné ekonomické i bezpečnostní dopady. Výpadky spojení, zpomalení datových toků nebo narušení kritických služeb by v krizové situaci mohly ochromit fungování státu.
Odpovědí nemůže být pouze hledání viníka. Klíčové je posílení prevence. To zahrnuje investice do technického monitoringu podmořských tras, sdílení informací mezi státy a užší spolupráci civilních a vojenských struktur. Evropská unie i NATO v posledních letech opakovaně hovoří o ochraně kritické infrastruktury, incident u Lotyšska však ukazuje, že tato debata musí přejít z roviny strategií do konkrétních opatření.
Poškozený kabel u Liepāje zatím zůstává technickým incidentem bez jasného pachatele. Jako signál je však srozumitelný. Evropa se musí připravit na realitu, v níž bezpečnost nezačíná až u hranic států, ale hluboko pod hladinou moře.
Autor: Peter Jelen
