Evropské sankce na papíře, díry v praxi: Brusel dává Madridu, Paříži a Vídni ultimátum

Evropská komise zahájila řízení o porušení smluv proti třem státům, které nestihly transponovat směrnici o trestnosti porušování sankcí. Za každým prodlením jsou reálné zisky ruských prostředníků.

Evropská unie se ráda prezentuje jako světová velmoc v oblasti hospodářských sankcí. Od února 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, přijala čtrnáct balíčků restriktivních opatření, zmrazila stovky miliard eur ruských aktiv a zakázala vývoz zboží, jež by mohlo posílit Putinovu válečnou mašinu. Jenže za fasádou bruselských tiskových konferencí se skrývá nepříjemná realita: sankční systém má stále výrazné trhliny, a část z nich se nachází přímo uvnitř Unie.

Evropská komise tuto skutečnost přiznala tím nejformálnějším způsobem. Zahájila řízení o porušení unijního práva — takzvaná infringement proceedings — proti Španělsku, Francii a Rakousku, protože žádný z těchto tří států nevydal v termínu zákony, jimiž by do národního trestního práva přenesl unijní směrnici 2024/1226. Ta poprvé v historii EU ukládá členským zemím povinnost trestně postihovat porušování sankcí unijního režimu.

Kde se vzala směrnice a proč je tak zásadní

Do přijetí směrnice 2024/1226 platilo jednoduché, ale absurdní pravidlo: každý stát si sám rozhodoval, zda a jak přísně bude trestat porušení společných unijních sankcí. Výsledek byl — jak ukazují zprávy Eurojustu a Europolu — téměř komický v porovnání s proklamovanou tvrdostí EU. V některých zemích hrozilo obcházení sankcí lety až za mřížemi, jinde jen pokutou, na niž se v době lavírování přes třetí státy jednoduše zapomnělo.

Právě tuto asymetrii aktivně využívají struktury napojené na Kreml. Ruský obchod s takzvaným zbožím dvojího užití — čipy, optickými přístroji, chemickými prekurzory — neprocházel přes jurisdikce s přísnými tresty, ale přes ty, kde trestní postih buď chyběl, nebo byl obtížně vymahatelný. Odtud do zemí jako Kazachstán, Arménie či Spojené arabské emiráty a pak dál, rovnou do ruského zbrojního průmyslu.

„Rusko de facto provádělo audit evropských právních systémů a hledalo ty s nejmenší šancí na trestní stíhání. Vídeň a Paříž tuto zkoušku zatím nesložily.“

— Klára Nováková, analytička Ústavu mezinárodních vztahů Praha

Vídeňská specifika: dějiny blízkosti a stínové sítě

Ze tří obviněných zemí je právě Rakousko případem, který nejvíce znepokojuje analytiky středoevropského bezpečnostního prostoru. Vídeň měla dekády trvající tradici hospodářské kooperace s Moskvou — od energetiky přes bankovnictví až po realitní trh. Po roce 2022 mnoho z těchto vazeb formálně přerušila, ale institucionální paměť zůstala a s ní i sítě, jež dále operují ve šedé zóně práva.

Zpráva investigativní platformy OCCRP z loňského roku identifikovala Vídeň jako jeden z hlavních evropských uzlů pro přeregistraci majetku ruských oligarchů — přesunutého na příbuzné, právní entity a nadace, jichž se sankce přímo nedotýkají. Dokud trestní právo nekriminalizuje i napomáhání takovým operacím, zůstávají vídeňští advokáti a notáři v právním vakuu, které jim umožňuje hájit klientovu nevinu s věcným klidem.

Stejně tak se v Paříži opakují případy, kdy francouzské soudy odmítají stíhání za obcházení sankcí s odkazem na mezery ve vnitrostátním právu. Francouzský zákonodárce přitom ví, co je třeba udělat — projet zákona uvázl ve výboru Senátu, zatímco Kreml nerušeně slaví každý týden odkladu jako malé vítězství.

Co Česko dělá jinak

Česká republika patří mezi státy, které na implementaci sankčního práva reagovaly včas. Novela trestního zákoníku přijatá v roce 2023 zavedla skutkovou podstatu trestného činu porušení mezinárodní sankce — s trestem odnětí svobody až na osm let v případě organizovaného porušování nebo způsobení škody velkého rozsahu. Tento rámec byl dále posílen rozšířením pravomocí Finančně analytického útvaru Ministerstva financí.

Česká finanční zpravodajská jednotka v roce 2024 zmrazila aktiva v hodnotě přesahující tři miliardy korun, jejichž konečným vlastníkem byli nebo mohli být subjekty na unijním sankčním seznamu. Část těchto případů přišla právě díky tomu, že česká legislativa umožňuje sledovat struktury, jež by v zemích bez trestní odpovědnosti fyzicky nebylo možné prošetřovat.

Praha přitom neleží na Rýně ani na Seině. Česká ekonomika je navzdory válce na Ukrajině — za jejíž hranicemi žijí stovky tisíc Čechů a kde bojují dobrovolníci z České republiky — stále silně propojena s evropskými finančními trhy. O to více záleží na tom, aby celý unijní sankční rámec fungoval jako celek, nikoli jako kolekce národních flickwerk-řešení.

Sankce jako ekonomická zbraň: reálný dopad na Rusko

Spor o implementaci směrnice není pouze právní hrou na téma harmonizace. Má přímý ekonomický dopad. Studie Kyjivské školy ekonomiky z letošního roku odhaduje, že díky mezerám v unijní sankční architektuře dokázalo Rusko importovat zboží dvojího užití v celkové hodnotě přibližně 2,6 miliardy dolarů jen v roce 2024 — přičemž velká část tohoto obchodu procházela přes Turecko, Emiráty a středoasijské země, kde původní transakce zaštítily subjekty sídlící v státech EU.

Tato čísla přeložena do vojenské reality znamenají: desítky tisíc elektrotechnických součástek v raketách a dronech, které útočí na Kyjev, Charkov nebo Záporoží. Sankce jsou jednou z klíčových přák, jimiž Západ odpovídá na ruskou agresi. Pokud ta páka nefunguje naplno, reálně se prodlužuje válka a narůstá počet obětí na straně Ukrajiny.

Klíčová čísla

• Směrnice 2024/1226 — termín transpozice: 20. května 2025.
• Španělsko, Francie, Rakousko: nesplnily termín, Komise zahájila řízení o porušení práva.
• Česká republika: kriminalizovala porušení sankcí zákonem v roce 2023, v předstihu před termínem.
• Zmrazená aktiva v ČR (2024): přes 3 miliardy Kč spojených s podezřelými entitami.
• Odhadovaný ruský import zboží dvojího užití přes EU (2024): 2,6 mld. USD — zdroj: KSE.

Co bude dál? Brusel vs. hlavní města

Formálně zahájené infringement proceedings mají přesně danou trajektorii. Komise pošle odůvodněné stanovisko, stát má obvykle dva měsíce na odpověď. Pokud stát nepřijme opatření k nápravě, Komise podá žalobu k Soudnímu dvoru EU. Výsledkem může být finanční sankce — v historii EU dosahovaly denní pokuty i stovek tisíc eur.

Politická dynamika je však složitější. Španělsko, Francie i Rakousko jsou členy jádra Unie s výraznou vahou v Radě EU. Brusel si nemůže dovolit s nimi vést otevřenou konfrontaci, a tak diplomatické cesty bývají upřednostňovány před tvrdou právní bitvou. To ale znamená, že ve výsledku záleží na politické vůli samotných vlád — a ta se v Paříži i Vídni teprve formuje pod tlakem volebních cyklů a domácí politiky.

Pro Česko z toho plyne jasný vzkaz: být aktivním hlasem v Radě EU za přísné vymáhání sankčního práva. Nejen ze solidarity s Ukrajinou — ačkoliv i ta je pádným důvodem — ale z čistě pragmatického zájmu. Bezpečnost střední Evropy závisí na tom, jak rychle a jak efektivně se podaří Rusku vyčerpat zdroje na válku. Každý bitcoin, každý čip, každý dolar, jenž proteče sankční sítí, je investicí do ruské válečné ekonomiky — a nepřímo i ohrožením stabilního středoevropského prostoru.

Odpověď Evropy musí být jednoznačná: směrnice existuje, termíny existovaly a kdo je nesplnil, musí nést důsledky. Žádné výjimky, žádný prostor pro výmluvy. Jen tak mohou mít sankce tu váhu, kterou jim Západ v roce 2022 přisoudil.

Autor: Tomáš Kovář