„Zarnica 2.0“: Jak Rusko roky buduje „Putinjugend“ pro budoucí války

Zatímco se Česko a zbytek Evropy teprve učí uvažovat o „obranyschopnosti společnosti“ a totální obraně, Rusko už roky systematicky připravuje na válku vlastní děti — a spolu s nimi i ukrajinské děti z okupovaných území.

V roce 2019 zveřejnil OSINT výzkumník a dobrovolník mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm Andrij Lučkov spolu s polským výzkumníkem Andrzejem Leszkiewiczem rozsáhlou analýzu s názvem Putinjugend: Children for Russian War, která zdokumentovala, jak Kreml prostřednictvím státních struktur, školství a vojensko-vlasteneckých organizací formuje u dětí vojenské myšlení. Od té doby uplynulo sedm let — a systém se nejen nezmenšil, ale výrazně se rozrostl a přizpůsobil zkušenostem z plnohodnotné války proti Ukrajině.

Nejnovějším a nejnázornějším příkladem je celoruská vojensko-vlastenecká hra „Zarnica 2.0“, jejíž federální finále třetí sezóny probíhá v srpnu a září 2026 ve Volgogradské oblasti. Slovo „hra“ je zavádějící — svým rozsahem, strukturou i seznamem disciplín jde už o něco zásadně jiného.

3,2 mil.přihlášených žáků a studentů

7–23 letvěkové rozpětí účastníků

7„vojenských specializací“

960účastníků v první vlně finále

Projekt zaštiťují hnutí „Dviženi pervych“, organizace „Junarmija“ a centrum „VOIN“ za podpory státní agentury pro mládež Rosmolodjož, ministerstva školství a ministerstva obrany Ruska — v rámci federálního národního projektu „Mládež a děti“. Nejde tedy o nadšeneckou iniciativu zdola, ale o přímou státní politiku.

Od sedmi let ke smluvnímu vojákovi ve třiadvaceti

V roce 2026 Rusko rozšířilo věkové kategorie na čtyři stupně: 7–10 let (mladší), 11–13 let (střední), 14–17 let (starší) a nově i 18–23 let — takzvanou „speciální“ kategorii. Právě ta je klíčová: poprvé se do systému zapojují i studenti pedagogických vysokých škol, kteří mají později fungovat jako mentoři pro mladší děti. Ministerstvo školství přitom otevřeně uvádí, že „Zarnica“ má sloužit i jako kariérní orientace pro budoucí studenty vojenských škol.

Vzniká tak dlouhá trajektorie vojenské socializace: první kontakt s vojenskou hrou v sedmi letech → základní vojenská specializace v jedenácti → komplexní taktické scénáře v patnácti → profesní orientace na vojenskou službu v osmnácti až třiadvaceti letech.

Kategorie 18–23 let už zahrnuje plnoleté občany ve věku, kdy mohou nastoupit na vojenské učiliště nebo podepsat kontrakt s ruským ministerstvem obrany. „Zarnica“ oficiálně není programem přípravy mobilizační zálohy — realisticky ji ale lze považovat za prostředí předběžné vojenské socializace a náboru potenciální zálohy, po němž je psychologický přechod ke smluvní službě podstatně kratší.

Sedm „podmíněně vojenských“ specializací

Pro starší kategorie už struktura kopíruje fungování skutečné vojenské jednotky. Účastníci se specializují jako velitel, útočník-„šturmovik“, ženista-sapér, zdravotník, spojař, operátor bezpilotních prostředků nebo tzv. „vojenský korespondent“ (voněnkor). Kromě toho procházejí ostrou a taktickou přípravou, taktickou medicínou, ochranou proti chemickým a radiačním zbraním, ženijní přípravou a maskováním pozic i výcvikem přežití. Finále vrcholí velkou vojensko-taktickou hrou s „posádkovou službou“, pochodovým přesunem a závěrečnou „bitvou“.

Dronová válka přenesená do dětského tábora

Zvlášť výmluvná je disciplína bezpilotních prostředků: účastníci pracují se třemi typy platforem — průzkumnou, údernou a pozemní. Podle oficiálního scénáře úkoly zahrnují instalaci přenosového zařízení, vzdušný průzkum, vyhledání živé síly a palebných bodů „nepřítele“, provedení shozu nákladu, zásah palebného bodu úderným dronem a bezpečný návrat techniky. Hodnotí se nejen pilotáž, ale i přesnost zásahu a čas splnění „bojového úkolu“ — jde o přímý přenos reálií rusko-ukrajinské války do dětské přípravy.

„Voněnkor“: příprava na informační válku

Zvláštní pozornost si zaslouží role „vojenského korespondenta“ v rámci oddílu. Podle oficiálního popisu má dokumentovat dění, natáčet foto a video, dělat rozhovory a vést informační kanály vlastního oddílu. Podle dokumentace jedné z ruských oblastí přitom oddíl získává 0,1 bodu za každého odběratele kanálu — a aktivita diváků při online přenosu závěrečné bitvy může týmu přinést herní výhodu. Mladí lidé se tak neučí jen fotografovat, ale budovat vlastní mediální platformu, produkovat obsah a pracovat s publikem — dovednosti přímo využitelné v informační a kognitivní válce.

Velí jim veteráni války proti Ukrajině

Velitelem federálního finále byl jmenován gardový major Volodymyr Michajlovskyj, nositel tří ruských Řádů odvahy, účastník války proti Ukrajině a absolvent prezidentského kádrového programu „Čas hrdinů“. Čtyři podmíněné „armády“ finále vedou další účastníci téhož programu, vyznamenaní za účast ve válce. Organizátoři sami otevřeně říkají, že úkolem mentorů není jen učit praktické dovednosti, ale předávat dětem vlastní světonázor a životní zkušenost z fronty.

Okupovaná území jako součást „normálního“ Ruska

„Zarnica 2.0“ slouží i jako nástroj integrace okupovaných ukrajinských území. Na oficiálním schématu finále je dočasně okupovaný Krym bez jakékoli poznámky zařazen do ruského Jižního federálního okruhu. K témuž okruhu jsou přiřazeny i čtyři „speciální oddíly“, které podle mapy zahrnují účastníky z okupovaných území. Na Krymu proběhlo v roce 2026 vlastní „regionální kolo“ s účastí zhruba 500 dětí; v okresním kole Jižního federálního okruhu soutěžily i týmy z okupovaných částí Doněcké a Luhanské oblasti, a to i v kategorii 18–23 let.

Historická paralela — a proč záleží na mechanismu, ne na uniformě

Vojensko-vlastenecké a kadetní programy existují i mimo Rusko a samotná výuka první pomoci či střelby ještě neznamená totalitní model. Paralela s Hitlerjugendem, kterou americké Muzeum památníku holokaustu popisuje jako státní nástroj formování světonázoru mládeže spojený s přípravou na vojenskou službu, masovými rituály a propagandou, proto neleží v uniformách, ale v mechanismu: masové státní pokrytí dětí od nejnižšího věku, kombinace ideologické výchovy s vojenským výcvikem, glorifikace účastníků probíhající agresivní války, příprava konkrétních specializací žádaných na dnešním bojišti a integrace okupovaných území do státního vidění světa. „Zarnica 2.0“ zatím nemá právní povinnost účasti jako Hitlerjugend po roce 1939 — strukturní rysy jsou ale už těžko přehlédnutelné.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Ne každé z 3,2 milionu přihlášených dětí se stane vojákem a bylo by chybou automaticky počítat každé dítě mezi budoucí bojovníky. Pro posouzení ruské strategie ale není podstatný osud jednotlivce, ale rozsah a konzistence celého systému. Zatímco česká a evropská debata o odolnosti společnosti a obranyschopnosti teprve nabírá na obrátkách, Rusko už dnes cíleně formuje generaci, které bude za pět až deset let osmnáct až třicet let — budoucí operátory dronů, sapéry, spojaře i lidi schopné vést informační a kognitivní válku. Varování o „Putinjugendu“ zaznělo poprvé v roce 2019; v roce 2026 už nejde o prognózu, ale o fungující systém.

Autor: Peter Jelen