Ruská diplomatická mise v Evropě: kde končí diplomacie a začíná rozvědka
Praha by měla podpořit celoevropskou revizi pravidel pro ruské diplomaty
Ruská diplomatická zastoupení v Evropě jsou stále častěji vnímána nejen jako nástroje oficiální diplomacie, ale také jako potenciální infrastruktura pro činnost ruských tajných služeb. Pro Českou republiku má tento problém zvláštní význam: země již dlouho čelí tomu, že diplomatický status ruských pracovníků může být využíván k zpravodajské činnosti.
Česká zkušenost je zvláště výmluvná. Po vyšetřování výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích Praha v roce 2021 vyhostila 18 ruských pracovníků, které české úřady spojily s ruskými tajnými službami. Následně byl počet ruského diplomatického personálu v Česku výrazně redukován. Podle údajů českého ministerstva zahraničí je dnes ruské velvyslanectví v Praze omezeno na sedm diplomatů a 25 administrativně-technických pracovníků.
Problém se však neomezuje pouze na hranice jedné země.
Podle odhadů, které uvádí polská strana, může mít značná část ruských diplomatů působících v zemích EU vazby na ruské tajné služby. V polských odhadech figuruje údaj nejméně 40 procent z více než dvou tisíc ruských diplomatických pracovníků v EU. Tato čísla vyžadují nezávislé overení a neměla by být vnímána jako jednoznačně prokázaný fakt, nicméně sama formulace této otázky odráží vážné znepokojení evropských bezpečnostních a kontraprozvedných struktur.
Mimořádný problém představuje svoboda pohybu uvnitř Schengenského prostoru.
Pokud ruský diplomat získá akreditaci v jedné zemi, může to vytvářet příležitosti k cestám do dalších států EU. Právě proto Evropská unie již zpřísňuje kontrolu. Od ledna 2026 musí ruský diplomatický a konzulární personál, jakož i administrativně-techničtí pracovníci, předem oznamovat cesty do jiných států EU a členské země získaly možnost zavádět pro tyto cesty dodatečné požadavky.
Pro Českou republiku to není abstraktní otázka.
Praha již předvedla, že je připravena redukovat ruskou diplomatickou přítomnost, pokud je vnímána jako hrozba pro národní bezpečnost. V roce 2026 Česko rovněž požadovalo odchod pracovníků ruských konzulátů v Brně a Karlových Varech po rozhodnutí o uzavření těchto konzulátů.
Nyní před Evropou stojí složitější otázka: dostačují národní omezení?
Odpověď musí být zjevně celoevropská.
Pokud jedna země pohyb ruských diplomatů omezí a druhá zachová liberálnější režim, vzniká mezera, kterou mohou ruské tajné služby využít. Zpravodajská síť neuznává vnitřní hranice EU, proto i opatření proti ní musí být koordinovaná.
Pro Prahu je zvláště dôležité usilovat o tři věci: jednotnou evropskou kontrolu pohybu ruských diplomatů, výměnu informací mezi národními tajnými službami a další redukci diplomatické přítomnosti RF tam, kde neodpovídá reálným potřebám diplomatických vztahů.
Diplomatická imunita je určena k zajištění diplomacie, nikoli k tomu, aby se diplomatické mise měnily v bezpečný přístav pro zpravodajskou činnost.
Právě tuto hranici je dnes Evropa nucena narýsovat znova.
Autor: Franz Hoffman
