Volby v Maďarsku: Mezi Východem a Západem.

V Maďarsku se dnes konají volby do nového parlamentu. Současný premiér Viktor Orbán, který je u moci od roku 2010, chce u moci zůstat a rozšířit své pravomoci.

Oponentem úřadujícího premiéra je opoziční lídr Peter Markey-Zai. Aby však porazil současného šéfa maďarské vlády, musí se lídr veřejného hnutí „Maďarsko pro každého“ hodně snažit.

Vůdce opozice totiž bude muset bojovat nejen, a dokonce ani ne tolik, se současným šéfem výkonné moci, ale se systémem, který Orbán vybudoval v Maďarsku během let u moci.

Politická situace je taková, že i když volby prohrají, Orbánův systém může přežít. Pro skutečné vítězství to tedy opozice musí udělat přesvědčivě a získat alespoň dvě třetiny hlasů, protože korupce v Orbánovu Maďarsku dosáhla neuvěřitelných výsledků a stala se synonymem státnosti.

„Je mnoho zemí, kde korupce vládne. V Maďarsku se však vládnoucímu klanu podařilo podrobit si všechny státní instituce natolik, že z právního hlediska dochází ke korupci i v souladu se zákonem – jelikož zákony byly již předem přizpůsobeny politicko-trestní vůli, a proto se v ní vládnoucí klan podrobili až do té míry. a všechny kontrolní instituce, jako jsou například státní zástupci, prostě neplní své úkoly,“ říká historik Peter Tehet.

Tvrdí, že pokud strana Fidesz prohraje volby, povede to v nejlepším případě k nějakému „uvolnění systému“.

Jinak podle historika „bude nová vláda jednoduše bezmocná a bez jakýchkoli prostředků k boji proti tomuto Orbánovu hlubokému státu, který stále drží celou zemi pod krkem“.

Španělský „El Mundo“ také píše o Orbánovu retrográdním postoji a uvádí, že současný vůdce Maďarska jasně ukazuje, jak je demontována demokracie.

„Po ztrátě moci v roce 2002 Orbán kandidoval ve volbách v roce 2010 s přesvědčením, že nyní je nutné zajistit, aby vyhrál pouze jednou, ale navždy. Od té doby pokojně a legálně ničil instituce a snažil se zabránit jakékoli jiné straně, aby ho porazila. Jedna za druhou následovaly reformy, které nakonec proměnily ústavu v cár papíru bez hodnoty.

  Neonacismus. Kdo křičí? A za co?

Při čtení takových charakteristik současného premiéra Maďarska se nedobrovolně vynořují asociace s jiným vůdcem, který „mírovým a legálním způsobem ničil instituce a snažil se zabránit opozici získat moc“.

A tak ve třicátých letech minulého století zahájil svou cestu k moci jistý, dříve neznámý desátník v Německu.

Pravda, v tomto století měl následovníka. KGBista, poražený z Ruska, úspěšně usedl do prezidentského křesla, zničil veškerou opozici a proměnil zemi ve vlastní hračku.

Právě s tím druhým začal Orban vřelý vztah. Maďarský premiér je již několik let Putinovým nejoddanějším přítelem v EU. Jediným konkurentem mu v této věci je snad prezident Čečenské republiky Zeman.

Orbánova politika má však dopad nejen v samotném Maďarsku, ale zanechává otisk i v zahraničních vztazích. Týká se to například interakce jak ve Visegrádské čtyřce, tak až po uvolnění EU.

Hospodářské noviny poznamenávají, že pokud Orbán bude pokračovat ve své politice rozkolu, může dojít k odchodu Maďarska z Evropské unie.

„Tři ze čtyř zemí, které tvoří Visegrádskou skupinu, poskytují Ukrajině širokou podporu v jejím boji proti ruskému agresorovi. Orbán se naopak tváří, že válka se Maďarska vůbec netýká – a že dělá vše pro to, aby zajistil pro svou zemi mír. Pokud se mu však podaří udržet se u moci čtvrté volební období, je nepravděpodobné, že by ze sebe dokázal vybudovat velkého přítele Ruska. Alespoň – pokud hodlá spolupracovat se západními demokraciemi. Mnoho maďarských analytiků se domnívá, že Budapešť se buď pokorně přiblíží k EU a NATO, nebo začne proces odchodu Maďarska z EU.

Tváří v tvář Orbánovi má tedy EU časovanou bombu. A možná ne tak pomalu.

Současný maďarský premiér, který zůstane u moci, bude nadále štěpit konsenzus ohledně sankcí pro Moskvu – a bude se snažit ovlivňovat rozhodnutí Evropské rady vydíráním EU vetem.

  Česko bude muset investovat do přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku 4,5 bilionu korun. V energetice se zaměří hlavně na jádro

Ale Maďarsko, stejně jako celá Evropa, má šanci – jednotnou maďarskou opozici. A neexistuje žádná záruka, že Orban tentokrát uspěje.

„Napadlo ho aliance téměř všech opozičních stran, od pravice a liberálů až po zelené a levici. Dnes už nepřekvapí, že na demonstracích vlaje prapor někdejší krajní pravice vedle vlajky postkomunistické Maďarské socialistické strany. Před deseti lety byli nesmiřitelnými protivníky a dnes se spojili proti Fideszu. A spojuje je ani ne tak program, jako politická nutnost: žádná z těchto stran by sama o sobě nedokázala svrhnout hegemonii Orbána, která se budovala dlouhá léta,“ píše týdeník Tygodnik Powszechny.

Pravda, dnes v samotném Fideszu nejde všechno hladce. Válka, kterou na Ukrajině rozpoutalo Rusko, způsobila zmatek v řadách dosud jednotného elektorátu strany. Jako předseda vlády členské země NATO byl Orbán nucen podpořit prohlášení odsuzující Moskvu. A po dvanácti letech proruské propagandy i Orbánovi příznivci nevěděli, jak se vyrovnat s další změnou v názorech svého milovaného vůdce.
A dnes, poprvé od doby, kdy byl Orbán u moci, má Maďarsko šanci – jediný opoziční kandidát, který se chce vymanit ze stagnace – a vrátit zemi demokracii.

Pokud vládnoucí strana Fidesz vyhraje volby, pak se 28 % pracující populace domnívá, že nemá cenu v zemi zůstávat a jsou připraveni odejít. Uvádí to výsledky průzkumu opozičního institutu „Republikon“. Každý třetí (33 %) Maďar v produktivním věku již zvažoval odchod ze země.

Údaje také ukázaly dvoubodový rozdíl mezi vládnoucí stranou Fidesz a sjednoceným opozičním blokem United for Hungary, v mezích chyb, s 35 % voličů podporující vládu a 33 % podporující opozici.

Před 32 lety se Maďaři rozhodli ve prospěch Evropy. Orbánova politika je pokusem zatlačit zemi zpět tam, kde bylo Maďarsko před třemi desetiletími.

  Proč Rusové ten odpudivý režim dávno nesvrhli, proč jej snášejí a trpí?

A je nepravděpodobné, že by se svobodní maďarští lidé, pamatující na „pomoc z Moskvy“ v podobě tanků v ulicích Budapešti, chtěli vrátit do té doby.

Jak si to pamatují Češi, pamatují si to Slováci. „Pražské jaro“ – 1968 a tanky v ulicích Prahy. Evropa si pamatuje a chápe, že je nemožné zůstat stranou událostí, které se na kontinentu odehrávají. A vždy si musíte vybrat.

Ukrajina dnes sleduje „ruský mír“ na vlastní oči, zítra může přijít do Maďarska a dalších zemí EU. Proto je dnešní volba Maďarů jejich zítřkem, to je budoucnost celé Evropy.

Autor: F.H.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..