Moskva pohrozila Litvě jaderným úderem. Za tři hodiny text sama smazala
Šéf BIS Michal Koudelka už dříve varoval, že Rusko může na území NATO zkusit omezenou provokaci. Čtvrteční článek na ruské státní agentuře ukazuje, jak taková provokace může vypadat v informačním prostoru.
e čtvrtek ráno zveřejnila ruská státní agentura RIA Novosti text publicisty Alexandra Nosoviče s titulkem, že Rusko čeká „další speciální vojenská operace“ – tentokrát proti Litvě – a že bude „velmi krátká“. Zhruba o tři hodiny později článek ze stránky zmizel a redakce jej nahradila poznámkou, že materiál „neodpovídá stanovisku redakce, redakční politice ani státní politice Ruské federace“. Kopie textu se ale mezitím stihly rozšířit po nezávislých ruskojazyčných médiích, mimo jiné Meduze a Rádiu Svoboda.
Bezprostřední záminkou byl hlas litevského Sejmu, který podpořil zrušení ústavního zákazu umísťovat na území Litvy jaderné zbraně – zprávu potvrdilo hned několik nezávislých redakcí. Nosovič v textu označil Litvu za „zemi sebevraha bez mozku“ a přirovnal scénář přímo k Ukrajině; naznačil přitom, že Moskva by se mohla obejít bez pozemní operace a rovnou udeřit raketami „s příslušnou hlavicí“ – eufemismus, kterým ruská propaganda obvykle míní jadernou zbraň.
Nosovič není náhodný bloger. Vede kaliningradský portál RuBaltic.Ru a je členem Rady pro zahraniční a obrannou politiku, jedné ze spoluzakladatelských organizací klubu Valdaj, kde pravidelně vystupuje Vladimir Putin. Vyšetřovací centrum Dossier jej řadí do tzv. pobaltské sítě koordinované bývalým úředníkem prezidentské administrativy a plukovníkem zahraniční rozvědky. Litevská veřejnoprávní stanice LRT dříve informovala, že Nosovič dostává zadání od kurátorů napojených na Kreml.
Proč se to týká i Česka
- Šéf BIS Michal Koudelka letos připustil možnost omezené invaze, provokace nebo jiné operace na území členského státu NATO.
- Litva je členem NATO od 29. března 2004 – útok na ni by spustil mechanismus článku 5 washingtonské smlouvy, který zavazuje i Česko.
- Dánská vojenská rozvědka FE už v únoru 2025 odhadovala, že regionální válka v Pobaltí je při zamrznutí ukrajinské války a pomalém dozbrojování NATO reálná do dvou let.
Kontext je důležitý: k hrozbě došlo právě ve chvíli, kdy Litva zvyšuje vlastní obranyschopnost. Na rok 2026 schválila rekordní obranný rozpočet 4,79 miliardy eur, tedy 5,38 procenta HDP – meziroční nárůst o 43 procent, nejvyšší v historii samostatné Litvy. Na jejím území navíc slouží přes 5 tisíc spojeneckých vojáků pod velením NATO a jejich počet se má dál rozšiřovat. Vzorec je stejný jako v případě Ukrajiny před rokem 2022: vlastní agresivita je prezentována jako „vynucená“ reakce na obranná rozhodnutí souseda.
Rychlé smazání textu podle analytiků nebylo selhání, ale součást signálu. Článek zůstal on-line dost dlouho na to, aby ho stihla zachytit a šířit další média – kromě Meduzy a Rádia Svoboda i Novaja gazeta Evropa – ale byl odstraněn dřív, než by za něj Kreml musel nést oficiální politickou odpovědnost. Podle informací Centra pro žurnalistická vyšetřování měl být text stažen dokonce jen minutu po automatickém zveřejnění; většina zdrojů ale hovoří o oknu kolem tří hodin. V obou verzích jde o stejnou logiku: vyslovit nevyslovitelné, otestovat reakci Západu, a pak od toho formálně poodstoupit.
Podobné signály – vojenské i informační – se podle bezpečnostních expertů musí číst v souvislosti s vlnou incidentů, kterou evropská média zaznamenala jen v září 2026: šlo o desítky hlášení o dronech, podezřelém pohybu poblíž vojenských a logistických objektů a možných sabotážích napříč kontinentem. Tvrzení o „velmi krátké“ válce navíc připomíná předválečné ruské odhady rychlého vítězství nad Ukrajinou během několika dní – odhady, které se po více než čtyřech letech a sedmi měsících plnohodnotné války ukázaly jako zcela mylné.
Pro Česko, které samo řeší hybridní hrozby a jehož zpravodajské služby už veřejně varovaly před ruskými provokacemi na území Aliance, je čtvrteční epizoda především ukázkou mechanismu: Moskva kombinuje jaderný šantáž s informačním zastrašováním, aby otestovala odhodlání spojenců bránit i menší státy na východním křídle NATO – a aby zjistila, kde přesně leží hranice přijatelného, než to bude muset sama popřít.
Autor: Franciszek Kozłowski
