Srbské stroje pro ruské rakety: jak Moskva obchází sankce přes Kikindu

Kreml hlásí import substituci, jenže jeho zbrojovky dál stojí na cizích obráběcích strojích. Podle nového vyšetřování k nim vedla cesta i přes srbskou firmu Grindex.

Soběstačnost jen na papíře

Ruský zbrojní průmysl dostal od Kremlu jasné zadání: vyrábět víc, rychleji a pokud možno bez západních technologií. Realita dílen je ale jiná. Přesné kovové součástky, od dílů raketových systémů po komponenty letadel, vznikají na vysoce přesných bruskách, frézkách a soustruzích. Rusko je samo v potřebné kvalitě a množství nevyrábí. Proklamovaná politika nahrazování dovozu proto narazila na jednoduchý fakt: bez zahraničních strojů se tempo výroby zbraní udržet nedá. Když Západ zavře přímé cesty, Moskva hledá obchvaty.

Co vyšetřování zjistilo

Podle zjištění Rádia Svobodná Evropa a dat ukrajinské vojenské rozvědky vyvezla srbská strojírenská firma Grindex se sídlem v Kikindě, na severu země, do Ruska stroje za zhruba 27,5 milionu eur. Dodávky měly probíhat od března 2022 do března 2025, tedy po celou dobu plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Firma byla založena v roce 2003 a podle srbského obchodního rejstříku jí zisk od roku 2023 každoročně roste.

Stroje do Ruska nešly přímo k výrobcům zbraní, ale přes zprostředkovatele. Jedním z nich je firma AMG, známá také jako Alfa Machinery Group, kterou USA a později i Evropská unie zařadily na sankční seznam za spolupráci s ruským zbrojním průmyslem. Grindex s ní podle dokumentů uzavřel smlouvu v prosinci 2022 a stroj v hodnotě 778 tisíc eur dodal poté, co už byla firma na americkém seznamu. Další dvě společnosti, Finval Energo (zhruba 12 milionů eur) a Unimatic MSK (téměř 980 tisíc eur), jsou od roku 2024 pod americkými sankcemi.

Cesta, kterou sankce nepokryly

Nejzajímavější je druhá větev řetězce. Stroje se k ruským zbrojovkám dostaly i přes firmy, které sankcionované nejsou. Ruská společnost Krona v roce 2024 předala srbskou brusku Konstrukční kanceláři strojírenství, podniku, který spolu s mateřským Rostechem sankcím podléhá a podle zveřejněných informací se podílí na výrobě raketového systému Iskander-M. Ukrajinská databáze War & Sanctions navíc eviduje brusku Grindex MBU-80A v podniku UEC-Saturn. Tak vypadá klasický obchod přes prostředníka: formálně čistý článek uprostřed, sankcionovaný konečný příjemce na konci.

Grindex sám není na sankčním seznamu USA ani EU a informace v textu pocházejí z novinářského vyšetřování a dat ukrajinské rozvědky.

Mezera v srbské kontrole

Právě tady se z obchodního příběhu stává politický. Srbské ministerstvo obchodu podle dostupných informací Grindexu nevydalo žádné licence na vývoz zboží dvojího užití. Zároveň ale podle zjištění novinářů nedokázalo říct, jaké parametry mají stroje této firmy a zda vůbec spadají pod exportní kontrolu. Celní správa uvedla, že u vývozů Grindexu neprovedla žádnou následnou kontrolu. Kdo neví, co jeho firmy vyvážejí, nemůže ani zjistit, kam to míří.

Nejde o ojedinělý případ. Rádio Svobodná Evropa v listopadu 2023 doložilo vývoz zboží dvojího užití do Ruska přes Srbsko v hodnotě nejméně 71,1 milionu dolarů. Západní partneři Kyjeva od začátku války sankcionovali nejméně jedenáct srbských firem, které pomáhaly ruskému zbrojnímu komplexu.

Co z toho plyne pro Bělehrad

Srbsko je kandidátskou zemí EU a členství označuje za strategický cíl. Takový cíl se ale nedá sloučit s tím, že firmy z jeho území a jeho slabě střežené hranice slouží jako zadní vrátka pro ruské zbrojovky. Bělehrad by měl sladit zahraničněobchodní politiku se sankční politikou Unie, zavést omezení vůči Moskvě a výrazně zpřísnit dohled nad vývozem zboží dvojího užití. Pokud stát nezná ani základní parametry produkce svých exportérů, jde o systémové selhání, nikoli o administrativní drobnost.

Proč se to týká i nás

Každý přesně obrobený díl, který se dostane do ruských továren, pomáhá udržet výrobní kapacity a tempo výroby zbraní navzdory omezením. Důsledky nenesou jen Ukrajinci. Ruská agrese ohrožuje bezpečnost celé Evropy, tedy i střední Evropy, která se s ruskými hrozbami nepotýká poprvé. Proto by otázka, kudy evropské technologie do Ruska putují, měla zajímat i české politiky, celníky a firmy, které s Balkánem obchodují. Sankce fungují jen tehdy, když jsou jejich mezery zacelené na obou stranách hranice.

Co by měla udělat Unie

Brusel má v rukou několik nástrojů. Může tlačit na Bělehrad v přístupových rozhovorech, může sankcionovat konkrétní zprostředkovatele a může po členských státech chtít, aby u vývozů směřujících na Balkán sledovaly koncové příjemce důsledněji než dosud. Žádný z těchto kroků ale nenahradí vůli samotného Srbska. Pokud Bělehrad chce, aby ho Evropa brala jako budoucího člena, musí prokázat, že rozumí rozdílu mezi obchodem a pomocí státu, který vede válku. Každý další případ, v němž ministerstvo jen krčí rameny, tuto důvěryhodnost ubírá.

Autor: Peter Jelen