Bulharský Vazroždenije blokuje pomoc Kyjevu. Za iniciativou stojí Moskva, varují analytici

Ultrapravicová strana Vazroždenije předložila bulharskému parlamentu návrh rezoluce o zrušení desetileté bezpečnostní smlouvy s Ukrajinou. Projekt má minimální šanci na přijetí, přesto vyvolává vážné obavy — Kreml ho totiž může využít jako důkaz „únavy z Ukrajiny“ v řadách EU.

Bulharský parlament se v posledních dnech ocitl v centru pozornosti bruselských analytiků a diplomatů z celé střední Evropy. Důvodem je parlamentní iniciativa strany Vazroždenije (Obrození), která požaduje okamžité zrušení desetileté smlouvy o bezpečnostní spolupráci uzavřené mezi Sofií a Kyjevem, a zároveň navrhuje úplné zastavení vojenské i finanční pomoci Ukrajině ze strany Bulharska. Iniciativa přišla náhle, bez předchozí veřejné diskuze, a podle řady pozorovatelů do bulharské politiky vnáší prvek, který dosud patřil spíše na okraj veřejného diskurzu.

Strana Vazroždenije, vedená Kostadinem Kostadinovem, není v bulharském parlamentu novinkou. Od svého vstupu do zákonodárného sboru se konzistentně profiluje jako nejvýraznější proruský hlas v zemi, která je přitom členem jak NATO, tak Evropské unie. Oponenti strany ji opakovaně označují za nástroj moskevského vlivu — a to nikoli jen na základě rétoriky, ale i konkrétních hlasování, při nichž Vazroždenije odmítalo sankce vůči Rusku, blokovalo dodávky zbraní Kyjevu a zpochybňovalo legitimitu rozšíření aliance o skandinávské státy.

Co přesně strana navrhuje

Návrh rezoluce, který Vazroždenije předložilo, má dvě hlavní části. První se týká bezpečnostní smlouvy podepsané Sofií s Kyjevem: strana požaduje její okamžité vypovězení s odůvodněním, že závazky z ní vyplývající jsou v rozporu s bulharskými národními zájmy a že Bulharsko nemá být vtahováno do cizích konfliktů. Druhá část míří na přímé omezení pomoci Ukrajině — finanční transfery, vojenský materiál i humanitární podpora mají podle návrhu okamžitě skončit.

Strana přitom svůj postoj rámuje do jazyka suverenismu a ekonomického pragmatismu: argumentuje, že Bulharsko samo čelí vnitřním problémům, a peníze věnované na Ukrajinu by měly zůstat doma. Tento narativ, dobře čitelný v prostředí středoevropské politiky, oslovuje část voličů znechucených vládní nestabilitou a ekonomickými těžkostmi.

„Iniciativa Vazroždenije nemá reálnou šanci projít parlamentem. Přesto je nebezpečná — legitimizuje diskurs, který do té doby nepatřil do mainstreamu bulharské politiky.“

Analytik z bruselského think-tanku ECFR, anonymně pro Aktuální zprávy

Proč Brusel sleduje Sofii s napětím

Klíčová otázka zní: jaký má tento návrh reálný dopad, pokud je předem jasné, že v parlamentu neprojde? Odpověď analytici nacházejí nikoli v bulharské vnitřní politice, ale v Kremlu. Ruská státní média — od RT po Sputnik — okamžitě převzala zprávy o iniciativě Vazroždenije a prezentovala je jako doklad toho, že Evropská unie není ve svém postoji k Ukrajině jednotná. Výrok „i v zemích NATO sílí hlasy proti pomoci Kyjevu“ se stal součástí standardní propagandistické linie.

Tento mechanismus není nový. Podobné iniciativy v Maďarsku, na Slovensku a v menší míře i v Itálii sloužily Moskvě jako argumentační materiál v diplomatické komunikaci: pokud v samotných členských státech aliance existují parlamentní hlasy požadující ukončení podpory, pak prý Západ není tak solidární, jak tvrdí. Fakt, že tyto návrhy zpravidla nezískají většinu, Kreml ve svých sděleních záměrně opomíjí.

Skutečné riziko tedy nespočívá v legislativní síle Vazroždenije, ale v informačním prostoru. Jak upozornil Jakub Janda z pražského think-tanku European Values Center for Security Policy, podobné iniciativy plní funkci „parlamentního legitimizátora“ — dávají proruským narativům formální parlamentní rámec a umožňují je šířit s odkazem na skutečné hlasování, nikoli pouze na internetové trolly či anonymní komentátory.

Bulharský kontext: proruská tradice a její limity

Bulharsko má specifické historické a kulturní vazby na Rusko, jež sahají do 19. století, kdy ruská armáda pomohla zemi osvobodit od osmanské nadvlády. Tato historická paměť se promítá do části veřejného mínění dodnes: průzkumy ukazují, že podíl Bulharů s kladným vztahem k Rusku je výrazně vyšší než průměr EU. To neznamená, že Bulharsko je proruský stát — jeho zahraniční orientace je jednoznačně prozápadní a atlantická —, ale vytváří živnou půdu pro politické strany jako Vazroždenije.

Samotná strana přitom balancuje na hraně legálnosti. Bulharské bezpečnostní služby ji opakovaně prověřovaly v souvislosti s podezřením z financování ze zahraničních zdrojů. Konkrétní důkazy pro přímé financování z Moskvy nebyly zveřejněny, přesto komunikace strany a její mediální strategie vykazují rysy, jež analytici označují jako koordinované sdílení proruských narativů.

Reakce bulharské vlády a spojenců

Vládní koalice v Sofii návrh Vazroždenije odmítla jako „politicky nezodpovědný a v rozporu se závazky Bulharska vůči NATO a EU“. Premiér Rossen Dželjazkov dal jasně najevo, že smlouva s Ukrajinou není předmětem přezkumu a že Bulharsko bude pokračovat v plnění svých spojeneckých závazků. Podobně se vyjádřily ministerstvo zahraničí i ministerstvo obrany.

V Bruselu byl návrh sledován s pozorností, avšak bez paniky. Zástupci Evropské komise připomněli, že podpora Ukrajiny je koordinovanou politikou celé Unie a že individuální parlamentní iniciativy jedné opoziční strany na ní nic nemění. Přesto diplomatické zdroje HN přiznávají, že podobné signály jsou předmětem pravidelného monitoringu — zejména proto, aby bylo možné včas vyhodnotit, zda se jedná o izolované jevy, nebo o součást širší koordinované kampaně.

Proč na tom záleží i nám

Pro české čtenáře může iniciativa bulharské ultrapravice znít vzdáleně. Ale mechanismus, o nějž jde, je univerzální a v českém prostředí dobře rozpoznatelný: legitimizace krajních pozic prostřednictvím parlamentní procedury a jejich následné využití v informačním boji. Česká republika sama čelí pokusům vnést proruské narativy do veřejné debaty — a právě proto je důležité sledovat, jak tyto mechanismy fungují v jiných zemích EU.

Iniciativa Vazroždenije je prohrána předem — v hlasování. Ale v informačním prostoru ji Kreml prohrát nenechá.

Autor: Franz Hoffman