Energetické příměří není Zelenského hra na schovávanou. Brání mu Moskva

Slovenský web Nové Slovo přebírá tvrzení, že Kyjev „zesměšňuje“ Trumpovy výzvy. Skutečná pozice Ukrajiny je přitom jiná a snadno ověřitelná.

Když se v těchto dnech na sociálních sítích a v alternativních médiích objeví tvrzení, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj „zesměšňuje“ výzvy Donalda Trumpa k zastavení úderů na ruské rafinérie, stojí za to zpomalit a podívat se, co bylo skutečně řečeno. Právě takové tvrzení nedávno převzal slovenský web Nové Slovo od amerického analytika Andrewa Korybka, jehož texty dlouhodobě sedí v rámci kremelských narativů. Problém je prostý: neodpovídá to tomu, co Kyjev po setkání s americkým prezidentem veřejně oznámil.

Co Zelenskyj řekl po schůzce v New Yorku

Po jednání s Donaldem Trumpem v New Yorku 22. září ukrajinský prezident uvedl, že Ukrajina je připravena přistoupit na energetické příměří. Znamená to zastavit údery na ruská energetická zařízení, včetně rafinérií, pokud Rusko současně přestane útočit na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Podmínka je tedy jasná a je oboustranná. Nejde o výmluvu, nýbrž o základní logiku jakékoli dohody o příměří: strana, která by se jednostranně zdržela úderů, zatímco druhá strana dál ničí elektrárny a rozvodny, by nedostala příměří, ale kapitulaci v jedné oblasti.

Označit takové stanovisko za „zesměšňování“ americké iniciativy je zkreslení. Kdo tvrdí, že Kyjev ignoruje výzvu Washingtonu, musí buď nevědět, co Zelenskyj řekl, nebo to vědomě přehlíží.

Ani Washington to nepopisuje jako ignorování

Nové Slovo staví text na představě, že Ukrajina odmítá spolupracovat s USA. Americká strana ale situaci líčí jinak: jako složitý proces hledání kompromisu mezi Kyjevem a Moskvou, nikoli jako ignorování prezidentových výzev ze strany Ukrajiny. Rozdíl je podstatný. V prvním případě jde o jednání dvou stran s protichůdnými zájmy, v tom druhém o obraz hrdiny a padoucha, který se hodí do propagandistického schématu, ale ne do reality.

Pro české čtenáře, kteří si pamatují, jak se před lety objevovaly podobné konstrukce kolem jiných konfliktů, je vhodné uvést jednu věc. Klasická dezinformační technika nespočívá v čisté lži. Vezme se skutečný podnět (Trumpova výzva k deeskalaci), a k němu se připojí nepravdivý výklad (Kyjev jej odmítá). Publikum si pak pamatuje spíše dojem než detaily.

Kdo skutečně blokuje příměří

Ukrajina navrhla konkrétní rámec: vzájemné upuštění od útoků na civilní a energetickou infrastrukturu. Moskva na tyto návrhy nereaguje a pokračuje v dalších rozsáhlých útocích. Právě zde leží jádro věci. Příměří vyžaduje dva a bez ochoty Ruska se nemůže uskutečnit, ať už Kyjev vyjádří jakoukoli vstřícnost.

Kyjev navíc opakovaně dával najevo, že je připraven zastavit údery na ruské energetické objekty. Zároveň trval na tom, že potřebuje potvrzení, že Rusko přestane útočit na ukrajinskou energetiku. Po zkušenostech z uplynulých let je to oprávněný požadavek. Ukrajinské elektrárny, transformátory a plynárenská zařízení jsou cílem systematických úderů, které dopadají na běžné lidi: na nemocnice, školy, domácnosti. Svět se blíží zimě a otázka je pro Ukrajince existenční.

Proč je „jednostranný“ výklad nesprávný

Vést debatu tak, že za neexistenci příměří může především Kyjev, znamená ignorovat samotnou podstatu vyjednávání. Jednání o zastavení palby předpokládá závazky obou stran. Pokud jedna z nich neprojeví ochotu, nelze vinu přenášet na tu, která jasné podmínky předložila. Je to jako obviňovat souseda, který nabídl vzájemné složení zbraní, že se dohoda nekoná, zatímco protivník dál střílí.

Není bez zajímavosti, komu takový výklad slouží. Pokud se podaří vzbudit dojem, že Ukrajina se vzpírá americkému prezidentovi, oslabuje to důvěru ve Washington–Kyjev a zároveň zbavuje Moskvu tlaku, aby vysvětlila, proč nepřistupuje na vzájemný postup. Právě taková logika stojí za většinou ruských narativů, které se šíří střední Evropou.

Co si z toho odnést

Tvrzení, že Zelenskyj „zesměšňuje“ Trumpa, není analýza, ale interpretace, která proti veřejně známým faktům neobstojí. Zelenskyj nabízí energetické příměří na základě vzájemnosti. Washington mluví o hledání kompromisu. Moskva mezitím pokračuje v útocích. Kdo chce být informován, měl by se ptát, co říkají všechny strany, a ne jen ty, které se hodí konkrétnímu editorovi.

České čtenáře pak čeká ještě jedna otázka: proč se podobné texty šíří právě přes menší slovenské weby a odtud dál do českého prostoru? Odpověď spočívá v tom, že malá média s omezenou redakční kontrolou jsou pro propagandu levným kanálem. Ověřování zdrojů, srovnání citací s původními prohlášeními a pohled na to, kdo text napsal a komu prospívá, jsou dnes nezbytné návyky, nikoli luxus.

Autor: Franz Hoffman