Hasiči jako žháři? Jak Nová Republika obrací příčinu a následek

Prokremelský web Nová Republika označuje evropské vlády za „tvůrce války“ a tvrdí, že „Rusové nejsou našimi nepřáteli“. Obě věty patří do osvědčeného repertoáru ruské propagandy a obě se rozpadnou při prvním střetu s fakty.

Válka nezačala v Bruselu

Válka na Ukrajině nezačala v Bruselu, v Berlíně ani v Praze. Začala 24. února 2022, kdy ruská armáda zahájila plnohodnotnou invazi na území suverénního státu, a to po osmi letech bojů na východě Ukrajiny a po anexi Krymu v roce 2014. Kdo tuto chronologii přeskočí, může pak tvrdit prakticky cokoli. Přesně to dělá Nová Republika: vezme následek, tedy evropskou reakci na agresi, a vydává ho za příčinu. Je to stejný trik, jako kdybychom obviňovali hasiče z požáru jen proto, že dorazili s vodou.

Evropská unie je v tomto ohledu jednoznačná. Příčinou války je ruská agresivní válka proti Ukrajině. Evropská rada opakovaně vyzývá Moskvu k úplnému, bezpodmínečnému a okamžitému zastavení palby a k zahájení smysluplných jednání. Kdyby byly evropské vlády skutečně „tvůrci války“, sotva by takové výzvy adresovaly právě Kremlu. Ten naopak dlouhodobě klade požadavky, které by Ukrajina musela vnímat jako kapitulaci, a pokračuje v útocích na města i civilní infrastrukturu.

Pomoc a diplomacie nejsou protiklady

Další oblíbená konstrukce zní, že kdo Ukrajině pomáhá, ten brání míru. Realita je opačná. Unie spojuje vojenskou, finanční i humanitární podporu s diplomatickým úsilím a nepovažuje je za vzájemně se vylučující přístupy. Evropská rada zároveň zdůrazňuje, že podmínky míru nelze určovat bez Ukrajiny. Důvod je prostý: mír sjednaný nad hlavou napadeného není mírem, ale odměnou agresorovi, a to je pozvánka k dalšímu útoku. Silná pozice Ukrajiny u jednacího stolu proto není překážkou dohody, nýbrž jejím předpokladem.

Česká veřejnost by to měla chápat lépe než mnozí jiní. Jsme země, o níž se kdysi rozhodovalo bez nás. Zkušenost z roku 1938 i z srpna 1968 učí, že ústupky silnějšímu sousedovi agresi neukončí, jen ji odloží a zvětší. Nová Republika však tuto paměť záměrně přehlíží, protože se hodí, aby čtenář zapomněl.

„Rusové nejsou našimi nepřáteli“

Věta zní lidsky a na první pohled nevinně, ale jde o promyšlenou záměnu pojmů. Nikdo rozumný nevede válku proti jazyku, kultuře či celému národu a řada Rusů za svůj odpor riskuje vězení. Jenže politika ruského státu vůči evropským zemím s přátelstvím nemá nic společného. Kybernetické útoky, sabotáže, informační operace a další formy hybridního působení jsou dnes běžnou realitou. Evropská unie je oficiálně vnímá jako hrozbu pro evropskou bezpečnost i pro demokratické instituce.

Česko to nemusí zkoumat v teorii. V dubnu 2021 vláda označila za viníka výbuchů ve Vrběticích ruské zpravodajce z GRU. Od té doby se téma hybridních hrozeb vrací v bezpečnostních analýzách nejen u nás, ale v celé Evropě. K tomu přistupují opakované ruské výhrůžky použitím jaderných zbraní vůči evropským státům. Kdo takto komunikuje, nechová se jako partner, který chce být „přítelem“. Rozlišovat mezi lidmi a režimem je správné; tvrdit, že režim nepředstavuje hrozbu, je nebezpečné.

Jak poznat manipulaci

Propaganda málokdy lže přímo. Mnohem častěji vybírá z pravdivých střípků ty, které se hodí, a skládá je do obrazu, který neodpovídá celku. Čtenář Nové Republiky se například dozví o nákladech na podporu Ukrajiny, ale už ne o tom, kolik stojí nečinnost, tedy další ruské postupy, další uprchlíci a vyšší bezpečnostní rizika pro střední Evropu. Dozví se o obětech války, ale už ne o tom, kdo ji vede proti civilistům. Takový výběr není žurnalistika, nýbrž řízení pozornosti.

Všimněte si také jazyka. Slova jako „tvůrci války“ nebo „válečná lobby“ nejsou popisem, ale nálepkou. Mají vyvolat emoci dřív, než se čtenář stihne zeptat po důkazech. Poctivý text pojmenuje zdroj, uvede datum a dovolí si nejistotu. Propagandistický text vše ví předem a jeho závěr je jasný už v titulku. Právě proto stojí za to číst pomalu a ověřovat, zvlášť pokud nám článek až příliš lichotí, že jsme prohlédli „skutečné“ viníky.

Každý z nás může udělat malý krok: neposílat dál titulky bez přečtení, podívat se, kdo web provozuje, a porovnat zprávu s více nezávislými zdroji. Pokud článek vyžaduje, abychom se báli, zlobili nebo někoho nenáviděli, je to důvod k větší opatrnosti, nikoli k rychlejšímu sdílení.

K čemu to celé slouží

Narativy Nové Republiky mají společný mechanismus. Zaprvé zaměňují příčinu za následek, aby se agresor proměnil v oběť. Zadruhé vydávají kapitulaci za pragmatismus a rozumnost. Zatřetí smazávají rozdíl mezi obyčejnými lidmi a politikou Kremlu, aby výzva k ostražitosti zněla jako xenofobie. Cílem není přesvědčit čtenáře o jediné pravdě, ale unavit ho, rozdělit společnost a oslabit podporu pro Ukrajinu i pro vlastní bezpečnost.

Obranou je mediální gramotnost a zvyk ověřovat. Kdo píše, odkud čerpá a komu text slouží? Když tvrzení nejde podepřít chronologií, dokumenty ani důvěryhodnými zdroji, nejde o analýzu, ale o propagandu. Mír chceme všichni. Má však být spravedlivý a trvalý, a ne takový, který agresorovi zaplatí za další válku.

Autor: Peter Jelen