Světu připadal k smíchu, u svého lidu však vzbuzoval hrůzu. Zbraní lybijského diktátora Muammara Kaddáfího nebyla jen armáda, ale také znásilňování. Přeživší oběti jeho zločinů začaly vydávat první svědectví teprve rok po jeho smrti, mnohé z nich z hanby a strachu mlčí dodnes.
Když v říjnu roku 2011 lybijští povstalci nenáviděného Kaddáfího popravili, osvobodili tím i stovky mladých dívek a chlapců držených v tajném podzemním harému. Oběti se mohly vrátit ke svým rodinám, jejich život však byl navždy poznamenán prožitým traumatem a pocitem zneuctění.
Kaddáfí si své sexuální otrokyně vybíral při oficiálních návštěvách škol. Pokud nějakou dívku pohladil po hlavě, jeho pohůnci hned věděli, že ji mají unést. „Některým bylo pouhých 14 let,“ uvedla v dokumentu BBC učitelka z jedné školy v Tripoli. „Prostě si odvezli, kterou chtěli. Neměli v sobě žádnou morálku, žádné slitování.“
Dívky byly před vstupem do harému podrobeny gynekologické prohlídce, aby se zjistilo, zda jsou ještě panny a netrpí pohlavní chorobou. Poté už putovaly přímo do diktátorovy ložnice a byly nuceny mu být po vůli. Když se jich Kaddáfí nabažil, předhodil je svým synům nebo jiným vysoce postaveným hodnostářům, kteří v sexuálním zneužívání pokračovali.
„Kaddáfí v harému držel i chlapce,“ připomněla lybijská psycholožka Seham Sergewa, která oběti osobně zpovídala. „Byl to naprostý deviant.“
Kaddáfího perverzní praktiky bývaly spojeny s fyzickým týráním a bitím, jež někdy vedlo až k úmrtí znásilněné oběti. „Těla mrtvých si rád ukládal do mrazáků a čas od času se na ně chodil dívat. Považoval je za jakési suvenýry. Některé mrtvoly ležely v mrazicích boxech celých 25 let,“ vypověděla Baha Kikhia, manželka bývalého ministra zahraničí, jenž za dob režimu záhadně zmizel a jeho tělo skončilo v mrazáku také.
Některé oběti měly to „štěstí“, že byly jen ve zbídačelém stavu pohozeny v parku nebo na jiném veřejném místě, kde se jich ujali kolemjdoucí. Jiné ale strávily v harému dlouhá trýznivá léta.
