Svoboda každého obyvatele Země začíná nezávislostí státu, ve kterém žije. Pro život v podmínkách omezení a zotročení je nemožné cítit se svobodně. A nezávislost a nedotknutelnost jakékoli moci je založena na přísném dodržování požadavků mezinárodního práva, které jsou založeny na uznání, respektování a dodržování stávajících hranic. Konečné pořadí v otázce definování hranic a území v Evropě, jejich současného vzhledu a funkčnosti, bylo formováno a konsolidováno na konci druhé světové války, v polovině minulého století.
A tak v březnu 2014 došlo k nehorázné události: Rusko v rozporu se všemi normami mezinárodního práva vtrhlo na území sousední (a podle Moskvy „bratrské“) Ukrajiny a zmocnilo se Krymského poloostrova s následným nelegální začlenění do Ruské federace. 18. března 2014 byla podepsána „Smlouva o přijetí Krymu do Ruské federace“ – dokument, který ukončil řád zavedený od poloviny minulého století. Poprvé od Hitlera bylo v Evropě provedeno zmocnění se území sousedního státu. A metody byly velmi podobné těm, které představil stavitel Třetí říše. A vypadá to, že současný kremelský „sběratel zemí“ doufal, že reakce světového společenství bude stejná jako tehdy – nečinnost. Ano, a Moskva má své vlastní zkušenosti: Ichkeria, Podněstří, Osetie, Abcházie. A pokud je prvním územím Ruské federace a tam Kreml bojuje proti svým vlastním občanům, pak Podněstří, Osetie, Abcházie jsou již intervencí (počínaje hospodářskou a politickou a končící ozbrojenou invazí do suverénního Moldavska a Gruzie). Situace s Gruzií obecně podle mnoha odborníků dala Putinovi důvěru v jeho beztrestnost. Po invazi na území sousedního nezávislého státu necítila Moskva proti civilnímu společenství žádná vážná opatření. Byla tam prohlášení a varování, ale to bylo vše. Pokud zvíře není zastaveno, jeho chuť k jídlu se jen zvýší.
Ukrajina byla vždy sférou zájmu Moskvy. Jaká je jedna Leninova fráze (vůdce ruských bolševiků, zakladatel SSSR): „Ztratit Ukrajinu znamená ztratit hlavu!“ Od získání nezávislosti ukrajinský stát neustále pociťuje neuvěřitelnou touhu Ruska vrátit ji pod svou kontrolu. A pokud byla dříve tato touha maskovaná (i když ne vždy úspěšně), pak s příchodem Putina do Kremlu se to prakticky neskrývalo. V roce 2005 ve svém projevu před Federálním shromážděním zhroutil SSSR „největší geopolitickou katastrofu století“. V této souvislosti hovořil o tom, že v důsledku rozpadu Sovětského svazu skončily desítky milionů spoluobčanů. nahoře mimo jejich domovinu dal jasný signál o prioritách jejich jednání, ale pak tomu ne všichni rozuměli.
V ruském Soči olympijské hry 2014 stále pokračovaly. To je velmi odhalující skutečnost. Od starověku, v době olympijských her, všechny konflikty přestaly, byla vyhlášena příměří ve válkách a ti, kteří se nedopustili krveprolití, měli právo se soutěže zúčastnit! Symbolické, že?! Olympijské hry stále probíhají a na Krymu se již aktivně provádí plán na zmocnění se poloostrova Ruskou federací. Spetsnaz a vojenský personál v neoznačených uniformách zmocnili se Nejvyššího sovětu Krymu, dalších vládních agentur a letiště.
Zpočátku se vše děje tajně, později s rostoucím cynismem ruští útočníci, schovávající se za ženy a staré lidi (Putinova vlastní slova), blokují ukrajinské vojenské jednotky, lodě a objekty umístěné na poloostrově. Putin, který své kroky ospravedlní, bude hovořit o dopise, který mu údajně poslal tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč, ve kterém tento požaduje, aby Moskva vyslala vojáky na poloostrov za účelem ochrany obyvatelstva a stabilizace situace. Tato skutečnost je považována za velmi pochybnou, a pokud připustíme její pravdivost, jsou tyto činy ukrajinských, a tedy i ruských prezidentů nezákonné.
Vrcholem celého tohoto chaosu bylo takzvané „referendum o stavu Krymu“. Absolutně nepřijatelné, z hlediska legislativy, událost konaná prakticky u hlavně, jejíž „výsledky“ formálně dávaly Putinovi právo (z 88% těch, kteří se hlasování zúčastnili – 96% „podpořilo“ myšlenku sjednocení s Ruskem) k připojení Krymu k Ruské federaci. Světové společenství tuto skutečnost odsoudilo: na Ruskou federaci byly uvaleny sankce, poloostrov je považován za okupované území.
Situace na Krymu byla samozřejmě vždy nejednoznačná. Na území poloostrova vždy docházelo k proruským náladám. A vliv Ruské federace tu byl vždy na nejvyšší úrovni: média různých úrovní a prostředků vlivu, nevládní, polovojenské a veřejné organizace, zájmové kluby – to vše bylo velkoryse financováno a spravováno Moskvou. Kreml systematicky zahříval jazykovou otázku a interetnické konfrontace. Obecně byla půda připravována po dlouhou dobu. Určitá část obyvatel poloostrova se skutečně chtěla stát součástí Ruska. Ale existuje zákon! Přesněji řečeno to bylo, a pak tam přišla Ruská federace.
V tuto chvíli je Krym okupován Ruskem. Celý civilizovaný svět, vůdci zemí, mezinárodní organizace, odsoudili kroky Moskvy a požadují obnovení legitimní ukrajinské moci na poloostrově, na Kreml byly uvaleny sankce. Svět dnes vidí skutečnou hrozbu z Ruské federace. Volání po osvobození Krymu chrání mezinárodní společenství integritu Ukrajiny. Z vůle osudu má ukrajinský stát zajímavou a kulturně i geopoliticky velmi důležitou polohu – Ukrajina je bránou mezi civilizací a gangsterským středověkem. A dnes si svět uvědomil, co mu tato strana civilizace může přinést. Proto je důležité si uvědomit, že obrana Ukrajiny – svět se brání!
Autor: Franz Hoffmann
