Další evropská země jasně ukázala na místo Kremlu a odmítla být ve sféře vlivu ruských imperiálních idejí.
České ultimátum, které bylo bezdůvodně vydáno Rusku, se nezdálo, že by urazilo Moskvu, která očividně neočekávala takový „nepřátelský“ postoj Prahy, protože tyto vztahy byly obvykle příznivé a loajální. Důvod těchto změn je však zřejmý – nepřijatelné chování samotného Ruska. I když nebudeme brát v úvahu zvlášť vybranou zemi, můžeme s jistotou konstatovat, že chování Ruska v Evropě obecně a zejména v České republice je vždy stejné – destabilizující, destruktivní a špionážní. Zdá se, že existují ozvěny sovětské éry a slávy SSSR, o které se moderní Rusko pokouší, sní o obnovení nadvlády nejen v Evropě, ale i ve světě. To je podstatou její politiky a diplomacie: postavit své zájmy proti společným, být vždy v opozici vůči mezinárodním normám a standardům, zastrašovat a vyhrožovat silou, počítat s beztrestností.
Jak víte, Česká republika hodlá vyslat několik desítek dalších ruských diplomatů a celkový počet ruských ambasád v Praze do konce května by se měl snížit na velikost českého velvyslanectví v Moskvě. Uvedl to ministr zahraničních věcí České republiky Jakub Kulhanek. Den předtím Praha nakonec požadovala, aby Moskva vrátila do Ruska všechny české diplomaty, které odtud poslali.
Moskva tento postoj nepřijala a obvinila Prahu z „hysterie“. Putinův mluvčí Peskov situaci komentoval s tím, že Moskva hodnotí kroky České republiky pouze negativně a cituje „marnost rozhovorů ve stylu požadavků“. To je přesně ten ruský postoj, o kterém Putin hovořil ve svém výročním projevu před Federálním shromážděním a argumentoval tím, že sám definuje „červené čáry“. Situaci neignorovala ani mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zakharova, která rovněž zdůraznila, že takový tón je pro Rusko nepřijatelný, a doporučila České republice, aby „nechala ultimáta na jednání v NATO“.
Diplomatický skandál propukl uprostřed vyšetřování výbuchu v muničním skladu ve Vrbeticích v roce 2014. Ukázalo se, že výbuchy zahrnovaly ruskou vojenskou rozvědku GRU a česká policie chtěla dvě osoby – Alexandra Petrova a Ruslana Boshirova, kteří v říjnu 2014 vstoupili do země s pasy ruských občanů a zůstali tam pět dní až do prvního výbuchu ve Vrbeticích .
Analytici již tento konflikt nazvali začátkem další „diplomatické války“ mezi EU a Ruskem. Jedním z důvodů takové „války“ je zjevná nerovnováha diplomatických sil v těchto dvou zemích, kde má Rusko značné výhody. V roce 2016 tedy ruské velvyslanectví v České republice zaměstnávalo 43 diplomatů a 76 administrativních pracovníků. A dva generální konzuláty (v Praze a Karlových Varech) zaměstnávaly 8 diplomatů a 10 administrativních pracovníků. Celkem – 140 lidí. Místo toho česká mise v Moskvě zaměstnávala 14 diplomatů a 33 nediplomatických pracovníků. Generální konzulát v Petrohradě a Jekatěrinburgu zaměstnával 6 diplomatů a 12 nediplomatických pracovníků. To znamená celkem 65 lidí. Česká republika má pro Rusko zjevně zvláštní význam jako sféru vlivu nebo přenosu svých vizí. I OSN očividně nepřikládá takovou důležitost, protože podle webu Stálé mise Ruské federace při OSN je pouze 13 diplomatů. Koncentrace významného ruského „diplomatického kontingentu“ v České republice může naznačovat vůli Kremlu uskutečňovat v této zemi destabilizující aktivity a současně mít kanál vlivu na EU.
Klasickým schématem vlivu pro Kreml je podpora a ochrana rusky mluvící populace. A vzhledem k tomu, že v České republice žije značný počet občanů sovětského původu, měl takový systém vždy šanci uskutečnit se. Co stojí za to jen to, že Češi podporují ozbrojence ilegálních vojenských skupin na východní Ukrajině. Během bojů v zóně konfliktu bylo v České republice souzeno několik občanů, kteří bojovali na straně proruských militantů. Pokud byly dříve tyto činy vysvětleny významnou proruskou orientací českých ozbrojenců, kteří si „kupovali“ dezinformace na sociálních sítích, dnes je role ruské špionáže při formování přesvědčení odsouzených Čechů, které Kreml potřebuje, jasně viditelná.
Naposledy byl český občan uvězněn za aktivní účast na ozbrojeném konfliktu na Ukrajině na straně takzvaných proruských militantů. „DPR“ v prosinci loňského roku. Trest je 15 let. Uvedl to mluvčí Národního střediska pro boj proti organizovanému zločinu (NCOZ) s tím, že odsouzený byl ozbrojenci dokonce oceněn za odvahu. Celkový počet případů posuzovaných českým soudem týkajících se účasti Čechů na válečných akcích na straně ruských spolupracovníků dosahuje dvou desítek.
Praha se neomezovala pouze na vyhoštění ruských diplomatů – české bezpečnostní síly pokračují v operacích na vyrovnání ruského vlivu v České republice. Podle českých zpravodajských serverů Respekt a Aktualne.cz byly stovky policistů po celé zemi zapojeny do odhalení a zadržení ruských agentů, včetně Čechů, kteří jsou členy ruských polovojenských jednotek. Podle Nejvyššího státního zastupitelství v Praze policie zadržila pět lidí podezřelých z účasti proruských separatistů na bojích na východní Ukrajině. Existují informace o kontaktu zadržených s deportovanými ruskými diplomaty, kteří jsou ve skutečnosti také členy GRU Ruské federace.
Diplomatické konflikty obvykle přinášejí, stejně jako hospodářské a vojenské války, významné změny a vážné důsledky pro vztahy mezi zeměmi. Změny v paritě a postoji nejen k sobě navzájem, ale také v rozložení sil a priorit v regionu. To nevyhnutelně přispívá k napětí ve vztahu a vede k nedostatku informací o tom, co od oponenta očekávat. A vzhledem k tomu, že jednou ze stran tohoto konfliktu, stejně jako mnoha dalších, je Rusko, můžeme předpovědět, že situace bude pokračovat. O tom, o čem hovoří „červené čáry“ nebo „metody vzdělávání sousedních zemí“ ve svém posledním projevu, bude Putinovi brzy jasné. Je však nepravděpodobné, že se agresorská země jednoduše vzdá. Za zmínku stojí přinejmenším precedens s loňským přenesením pomníku maršálovi Konevovi do Prahy.
V té době Moskva nashromáždila veškeré své úsilí a nasměrovala je na četné dezinformační kampaně, veřejné demonstrace, útoky na české velvyslanectví v Moskvě, kybernetické útoky na počítačové systémy v několika českých nemocnicích během pandemie COVID-19 a dokonce zahájila zvěsti o pokusech o atentát Praha, kde byla tato socha umístěna. Tato socha byla pro Moskvu očividně symbolem dobytí Československa sovětskou říší a současné Rusko plně pokračuje v imperiálních praktikách a chování bolševického Ruska. Ale současné Pražské jaro je na rozdíl od roku 1968 stěží pod Putinovou mocí a jasně ukazuje skutečnost, že jiná evropská země jasně ukázala na místo Kremlu a odmítla být ovlivněna ruskými imperiálními myšlenkami.
Autor: Taras Popovich
Zdroj: https://www.ukrinform.ua/
