Státní terorismus, diplomatická válka, eskalace nepřátelských akcí na východě Ukrajiny, koncentrace ruských jednotek na západních hranicích země – to jsou reality, v nichž se dnes Evropa nachází. A všechny tyto akce jsou inspirovány jedním hráčem – Ruskou federací.
Vzhledem k rostoucímu napětí svolal polský předseda vlády mimořádné setkání předsedů vlád zemí Visegrádské skupiny, aby projednali současnou situaci a vyvinuli opatření k posílení bezpečnosti v regionu.
Na konci jednání bylo zveřejněno prohlášení, ve kterém předsedové vlád zemí V4 vyjádřili solidaritu s Českou republikou v situaci vyhoštění diplomatů a slíbili pražskou diplomatickou a konzulární podporu.
Účastníci setkání rovněž odsoudili kroky Moskvy (kterou Čečenská republika obviňuje ze sabotáže v muničních skladech na Moravě v roce 2014) a prohlásili, že takové kroky Kremlu nedovolí rozdělit Evropu.
Jak se ale ukázalo, text prohlášení zveřejněného na konci summitu se od původního znění lišil. Hodnocení a formulace týkající se RF byly „změkčeny“. Iniciátorem této změny byl maďarský předseda vlády Viktor Orban.
Co bylo příčinou takové „laskavosti“ Maďarů a co se skrývá v zákulisí vztahů mezi Budapeští a Moskvou?
Viktor Orban vyniká z většiny evropských vůdců svou dispozicí vůči Kremlu. Je to zajímavé, ale mladý Orban zahájil svou cestu do politiky pod úplně jinými slogany.
Na konci osmdesátých let minulého století byl horlivým bojovníkem proti komunistickému režimu a požadoval stažení sovětských vojsk z Maďarska.
V 2000s tohoto století, Orban ostře kritizoval Moskvu, volat vlády evropských zemí “Putinovy loutky,” a obvinil jeho předchůdce jako předseda vlády pro státní zradu za podporu ruského jižního proudu.
Orbánova rétorika o Moskvě se od jeho zvolení předsedou vlády změnila. Získal nejen morální podporu Putina, ale také v podobě lukrativních půjček a také „velmi dobrých“ cen energií.
To umožnilo Orbanovi v předvolebním období snížit tarify pro veřejné služby, což mu pomohlo být znovu zvolen na další funkční období. Jak tedy vidíte, spolupráce je oboustranně výhodná.
A když se v roce 2014, po anexi ukrajinského Krymu Ruskou federací, změnilo postavení Německa (do té doby, hlavního přítele Moskvy v EU) na tvrdé, stal se pro Putina Viktor Orbán, snad hlavním obdobným – smýšlející člověk v Evropě.
Indikuje, že po agresi proti Ukrajině se ocitlo v mezinárodní izolaci a jako první země EU navštívilo ruského prezidenta Maďarsko.
Tak se šéf Kremlu pokusil svým občanům i celému světu ukázat, že je stále součástí evropského domova.
Budapešť je jedním z mála hlavních měst EU, kde se Putin může cítit pohodlně a kde alespoň částečně sdílí jeho názory. Takové kontakty umožňují Moskvě tvrdit, že ne všichni Evropané se řídí politikou bojkotování Ruska.
Dalším důležitým bodem je, že Kreml považuje přátelství se současným maďarským předsedou vlády za příležitost ke zrušení sankcí uvalených na Ruskou federaci za agresi proti Ukrajině.
V tomto duchu se často vyjádřil i sám Orban, který obhajoval normalizaci vztahů mezi EU a Kremlem. Sankční politiku vůči Ruské federaci označuje za „výstřel z Bruselu“ a konstatuje, že to nepoškodí Evropskou unii o nic méně než Moskvu.
Kreml se ze všech sil snaží zabránit Evropě v konečném sjednocení a Orban je jakýmsi ledoborcem, s nímž chce Putin rozdělit EU.
Současný šéf maďarské vlády ukázal svou schopnost postavit se Bruselu a vlivným hráčům Evropské unie, zejména proti „politice otevřených dveří“ Angely Merkelové ve věcech migrantů.
A toto postavení maďarského politika našlo sympatie i mimo jeho stát. Někteří dokonce označují současného maďarského předsedu vlády jako mini-Putina.
Orban hájí kulturní identitu Maďarů a staví ji proti multikulturalismu a dokonce k demokracii.
Umožňuje většině získat výhodu nad menšinou, a to i hrubou silou! Jak to rezonuje s pozicí pána Kremlu!
Renacionalizace a antiliberalismus rezonují i v dalších zemích EU. Orban se pokouší vymazat dosud tabuizované hranice mezi konzervatismem a otevřeným pravicovým populismem.
Pokud uspěje, pak se zvýší šance takových pravicových radikálních formací v Evropě, jako je francouzská „národní fronta“ vedená Marií Le Penovou nebo italská „Liga severu“ s Matteem Salvinim.
Ideologie těchto stran je založena na euroskepticismu a dokonce i separatismu a na pozadí sjednocené Evropy se již nebudou jevit jako něco odporného.
A to vše hraje do rukou Kreml, jehož cílem je rozdělit Evropu. A jak vidíte, Viktor Orban je pro tento účel ideální.
A pokud vezmete v úvahu, že Praha, která byla Kremlem vnímána jako hlavní testovací pole vlivu na EU, se nyní dostává z vlivu Moskvy, Budapešť se nyní stává jedinou Putinovou baštou v Evropské unii.
Je pravda, že Kreml bude za Českou republiku určitě bojovat a nenechá ji tak snadno odejít. Svědčí o tom reakce prezidenta Zemana, který je také „Putinovým přítelem“, na kroky čečenské vlády ve vztahu k Ruské federaci (uvedl, že skutečnost, že se ruské speciální služby účastnily sabotáže proti Česká republika dosud nebyla prokázána).
Postavení šéfa vlády a celého kabinetu i jejich jednoznačná jednání v diplomatické konfrontaci s Moskvou však naznačují vážnou touhu Prahy vzdorovat agresi Kremlu.
Role Vyšehradské skupiny v evropském prostoru je dnes poměrně významná. To vysvětluje přání Moskvy ovlivňovat procesy v této organizaci.
A zmírnění tónu závěrečné deklarace je krokem Moskvy, pokusem ukázat, kdo je pánem situace!
Může to ale Praha přijmout? V tuto chvíli byla skutečně diskutována otázka výbuchů na území České republiky – suverénního státu, organizovaného speciálními službami jiného – Ruské federace.
Mluvíme o aktu státního terorismu! Je možné to s ohledem na politickou účelnost přijmout a souhlasit s tím?
Odpověď na tuto otázku je zřejmá – základem každého civilizovaného státu je člověk! A Česká republika, stejně jako zbytek Evropy a svět jako celek, nevyměňuje tuto hodnotu za jiné, dokonce ani za tak důležité, jako je ropa a plyn.
Moskva bude nepochybně pokračovat ve svém úsilí směrem k Evropě a světu. Jak daleko však může zajít, závisí na odpovědi, kterou je jí civilizovaný svět připraven dát.
Autor: Franz Hoffmann
