irozhlas.cz„Vzhledem k tomu, že jsem řadu věcí objasnil, nemyslím si, že jsem udělal něco špatného, aby to bylo důvodem k odstoupení.“ Tak v pátek reagoval ministr zdravotnictví za ANO Petr Arenberger na kritiku, které se na něj v posledních dnech snesla kvůli jeho nevyjasněným majetkovým poměrům. K rezignaci ho vyzývají opoziční politici, podle nichž dění kolem někdejšího šéfa vinohradské nemocnice přesáhlo akceptovatelnou hranici.
V uplynulých dnech kolem ministra zdravotnictví vyvstaly otázky, na něž Arenberger odpovídal nejasně a jejichž důsledkem by měla být rezignace, alespoň taková slova zaznívají ze strany opozičních politiků.
Na „přílišnou odolnost“ vůči jeho skutkům upozornil také v rozhovoru pro DVTV šéf české pobočky protikorupční organizace Transparency International Petr Leyer.
Co konkrétně opozice ministrovi zdravotnictví vyčítá?
Miliony za klinické studie
Jeden z otazníků visí nad milionovým byznysem kolem klinických studií nových léků na živnostenský list, které současný ministr podle Televize Seznam vykázal jako kosmetické služby. Sanatorium profesora Petra Arenbergera se v uplynulých třech letech zapojilo do 38 studií, které si objednávají farmaceutické firmy a platí za ně nemalé částky. Ty se odvíjí od počtu pacientů, které se do studií zapojí, to nicméně v Arenbergerově případě nelze zjistit.
Podle propočtů televize by se částka za tři roky – při průměrných pěti pacientech na studii – mohla vyšplhat přes 30 milionů korun.
O klinické studie se zajímá ale také Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, které podle novinářů začaly klesat v roce, kdy se Arenberger stal jejím ředitelem. Současný ministr se ohrazuje, že ve své ordinaci realizoval klinická hodnocení, která pro nemocnici nebyla rentabilní.
Nad tímto přístupem se však pozastavil opoziční poslanec a zároveň lékař Vlastimil Válek (TOP 09), podle něhož je neobvyklé, aby ředitel nemocnice realizoval klinické studie spíše na své soukromé klinice, než v zařízení, které řídí.
Majetková přiznání
V souvislosti s klinickými studiemi novináři upozornili rovněž na Arenbergerova majetková přiznání, která měl podat ještě jako zástupce vedení vinohradské nemocnice. Ředitelem se sice stal v říjnu 2019, ale od roku 2001 vedl tamní kožní kliniku. Od roku 2002 pak byl náměstkem pro vědu a výzkum.
V majetkových přiznáních ovšem jako vedlejší činnost ministr uváděl jen úvazek na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde přednáší, a živnost v oboru kosmetické služby. Pominul příjmy, které mu plynuly z klinických studií.
Poté, co média na nesrovnalosti ohledně majetku a příjmů upozornila, Arenberger během uplynulého víkendu zveřejnil další majetkové přiznání, které se rozrostlo ze tří na šestnáct stran.
Dokument vyjmenovává 65 nemovitostí (bytů, budov, lesů, zahrad nebo polí) a uvádí vedlejší příjem přibližně 30 milionů korun, z nichž 28 milionů ministr ohlásil jako příjem ze své živnosti, dalšího půldruhého milionu z pronájmu a 400 tisíc korun za členství v Radě Českého rozhlasu.
Ministr to komentoval, že to není o tom, že by přes víkend výrazně zbohatl, ale právníci mu vysvětlili, jak se správně v této věci postupuje.
Pronájem vlastní nemocnici
Televize Seznam a Seznam Zprávy rovněž upozornily, že Petr Arenberger od roku 2013 pronajímal budovy Fakultní nemocnici Královské Vinohrady jednu z nemovitostí, která mu patří.
Konkrétně jde o budovu v areálu bývalého státního statku v obci Netřeba na Mělnicku, kde je nyní umístěn nemocniční archiv.
K pronájmu se ve čtvrtek přiznal a prostřednictvím tiskového oddělení ministerstva uvedl, že nemocnici měsíčně za metr čtvereční účtoval 79,16 koruny. Z dostupných údajů vyplývá, že za posledních pět let si ministr z nájemného vydělal kolem šesti milionů.
„Fakultní nemocnice Královské Vinohrady provedla dva audity, co se týká výše nájmu, a oba potvrdily, že se jedná o nejnižší cenovou nabídku. V současnosti má tento objekt nemocnice za korunu měsíčně,“ komentoval to v pátek na tiskové konferenci.
Pronájem nemovistosti vlastní nemocnici by podle některých opozičních politiků měl být důvodem pro odchod z vlády.
„Tomu se říká střet zájmů. V normální vládě další důvod k rezignaci. Jenže to by musel podat demisi i premiér, který je v něm mistr světa,“ napsala na twitteru například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.
Také Vít Rakušan, šéf hnutí STAN, upozornil na to, že jinde se takové chování netoleruje. „Ministr by měl okamžitě odstoupit: dvojí podezření ze střetu zájmů, možné krácení daně, zapomenutých 60 nemovitostí v majetkovém přiznání. Neznám zemi, kde by takový ministr přežil do 2. dne,“ napsal.
Za hnutí SPD se vyjádřil Tomio Okamura pouze ve zprávě pro ČTK, ve které napsal: „Je to morální pochybení a ministr by měl rezignovat, jelikož neuváděl pravdu, a vláda nadále ztrácí důvěru občanů.“ Naopak žádné vyjádření nevydali komunisté, ani vládní strany.
„Nemyslím, že jsem udělal něco špatného, aby to bylo důvodem k odstoupení. Do funkce ministra jsem nastoupil proto, abychom dokončili boj s covidem,“ prohlásil v pátek Arenberger s tím, že ze strany premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše vůči němu nepadla žádná výhrůžka o jeho odvolání.
Čtvrtý šéf zdravotnictví
Pro připomenutí: Petr Arenberger je od loňského začátku pandemie koronaviru v pořadí už čtvrtým ministrem zdravotnictví, který v kabinetu usedl za hnutí ANO.
Prvním byl Adam Vojtěch, kterého po neshodách ohledně znovupoužívání roušek po letních prázdninách a zavedení podmínek k otevření škol vyměnil premiér Babiš za epidemiologa Romana Prymulu.
Ten skončil kvůli porušení protiepidemických nařízení, když během uzavření hospod v jedné pobýval. Ve funkci vydržel pouze měsíc. Náhradníkem se stal hematolog Jan Blatný.
Jeho konec je oficiálně odůvodněn neshodami, sám si však své odvolání zdůvodnil politickým rozhodnutím. Blatný se stavěl proti užívání necertifikované ruské vakcíny Sputnik V, kterou prosazoval například prezident Miloš Zeman. Po pětiměsíční ministerské misi ho 7. dubna vystřídal právě dermatovenerolog Arenberger.
Česko se tak v počtu ministrů zdravotnictví vymyká evropskému měřítku. U našich sousedů se ministři v průměru vystřídali dva. Důvodem k rezignaci přitom byly především kauzy spojené s postupem řešení pandemie.
Na Slovensku se před vypuknutím epidemie koronaviru konaly sněmovní volby, nový ministr zdravotnictví Marek Krajčí (OĽaNO) byl ve funkci téměř rok, do letošního března. Jeho demisi urychlil neúspěšný nákup vakcín Sputniku V. Prezidentka Zuzana Čaputová pak v dubnu jmenovala novým ministrem Vladimíra Lengvarského, dva týdny byl pověřený vedením resortu současný premiér Eduard Heger.
Druhého „covidového“ ministra zdravotnictví má také Polsko. Původním šéfem resortu byl Lukasz Szumowski, ten ale podal demisi v polovině loňského srpna. Důvodem k odchodu podle něj nebylo pochybení spojené s koronavirem, ale splněná mise, která se protáhla kvůli covidu. O plánu odejít z ministerského postu podle svých slov uvažoval už začátkem jara, ale právě kvůli pandemii svůj odchod odsunul. Polskou opozicí byl však kritizován mimo jiné kvůli nákupům respirátorů, které měla dojednat firma jeho bratra. Nástupcem se stal Adam Niedzielski.
Tváří boje proti pandemii byl v Rakousku ministr zdravotnictví Rudolf Anschober. Za rok se stal jedním z nejoblíbenějších ministrů vlády Sebastiana Kurze, nicméně jeho funkční období provázela také kritika nařízením a nefunkčnímu koronavirovému semaforu, případně pomalému tempu očkování. Čelil rovněž výhrůžkám smrti, kvůli nimž měl od zimy přidělenou policejní ochranu. Demisi nepodal kvůli svým aférám, ale s odůvodněním fyzického a psychického vyčerpání. Ve funkci ho nahradil lékař Wolfgang Mückstein.
V Německu naproti tomu je od začátku funkčního období, a tedy i během celé pandemie, pouze jeden ministr zdravotnictví, kterým je Jens Spahn. Nejenže nebyl nikým nahrazen, ani donucen odejít, jeho popularita vzrostla. Na konci loňského roku ho agentura Bloomberg pasovala na nejoblíbenějšího německého politika, který předstihl i kancléřku Angelu Merkelovou.
Zdroj: https://www.irozhlas.cz
