ReutersV Bělorusku je nový svátek.
Podle běloruské státní zpravodajské agentury BelTA vyhlásil samozvaný prezident Lukašenko den invaze Sovětského svazu do Polska za státní svátek.
17. září 1939 sovětská vojska překročila východní hranici sousedního státu a vydala se směrem k jednotkám nacistického Německa, aby pomohla při rozdělení Evropy.
„Tento den se stal aktem historické spravedlnosti pro běloruský lid, rozdělený proti jeho vůli v roce 1921 podle podmínek mírové smlouvy z Rigy,“ uvedla Lukašenkova tisková služba.
Zpráva dodává, že „jednota obnovená v roce 1939 umožnila Bělorusku vydržet roky Velké vlastenecké války, zaujmout čestné místo v mezinárodním společenství a stát se jedním ze spoluzakladatelů OSN.“
„Dnes je běloruský lid jednotný ve výběru strategického kurzu pro rozvoj silné, suverénní a prosperující země. Zřízení Dne národní jednoty 17. září zdůrazňuje kontinuitu generací, nedotknutelnost a soběstačnost běloruských zemí.“ národ a státnost, “dodává prohlášení.
Komentáře jsou zde zbytečné. Cynismus, znásobený nedostatečností a pokusem znovu přepsat historii.
Sovětská invaze do Polska v roce 1939 proběhla podle tajné části Paktu Molotov-Ribbentrop a vedla ke konečné okupaci Polska SSSR a nacistickým Německem. Tyto události předznamenaly začátek druhé světové války – nejstrašnější a nejkrvavější války v dějinách lidstva.
A tak bude běloruský lid, který zaplatil obrovskou cenu za vítězství v této válce životy svých občanů, 75 let po jejím ukončení, donucen Lukašenkovým rozkazem k „oslavě“ začátku této války.
To není jen krok, je to skok Běloruska do propasti. Nejedná se o návrat do SSSR, ale o pohyb do propasti jeskyně středověku.
Takové Lukašenkovy kroky však zapadaly do logiky jeho jednání od loňského léta. Každý další krok samozvaného diktátora svědčil o tom, že ztrácí smysl pro realitu a sklouzává do šílenství.
Krvavé zákroky pokojných demonstrantů, pronásledování disidentů, uzavírání sporů ve věznicích, únos letadla s 200 cizími občany na palubě, zatýkání opozičního novináře v rozporu se všemi zákony mezinárodního práva, nutení ho přiznat mučením atd.
A to je jen část reality, ve které dnes běloruský lid žije. A pokud dříve Lukašenko, ti, kteří nebyli uvězněni ve věznicích nuceni opustit svou vlast, nyní, diktátor vydal zákon zakazující Bělorusům opustit zemi.
Když uvidíte všechna tato fakta, člověk má dojem, že se to neděje ve středu Evropy se zemí s 9 miliony obyvatel žijících ve třetím tisíciletí, ale někde v hustých tajgských lesích s několika desítkami cestujících ztracen v čase.
A pokud si někdo v civilizované Evropě někde v Paříži, Mnichově nebo Lisabonu myslí, že je to daleko a tato hrůza se ho nedotkne, vzpomeňte si na let irské letecké společnosti „Ryanair“ s občany EU létající z Atén do Vilniusu, který byl násilím vysazen na letišti v Minsku pod hrozbou sestřelení stíhačem letectva Běloruské republiky, vznesený na osobní rozkaz Lukašenka.
Tento příklad co nejpřesněji demonstruje, že ve společném domě nemohou být žádné „otázky jiných lidí“. Velká Evropa se dnes stává rukojmím dementního diktátora malého Běloruska. A co ho napadne příště, to nikdo nepředvídá.
A nyní je důležité si uvědomit: je toto chování běloruského diktátora výsledkem šílenství nebo jde o dobře naplánovanou a koordinovanou akci s Moskvou?
Koneckonců, v Kremlu sedí někdo, kdo považuje rozpad SSSR za „největší geopolitickou katastrofu století“ a asi by mu nevadilo opakovat „osvobozeneckou kampaň do Evropy“. Nyní má očividně spolehlivý komplic.
Autor: Franz Hoffman
