Afghánistán je opět hot spot na mapě planety. Ten klid, byť poněkud naivní a vymyšlený, který v zemi panoval od nástupu Ashrafa Ghaniho do prezidentského úřadu, se nakonec z útěku ze země zhroutil.
A přestože podle předpovědí západních zpravodajských služeb měl Kábul vydržet další měsíc, vše se stalo mnohem dříve a republika je již v rukou Talibanu.
Skutečnost, že to byli oni, kdo se chopil moci v Afghánistánu, však byla světovému společenství jasná, jakmile administrativa tehdejšího amerického prezidenta Trumpa podepsala prakticky samostatnou dohodu – uzavřela s Talibanem pakt, který odporoval zájmům Afghánistánu a vedl k propuštění tisíců Talibanu z vězení. To vše – bez účasti a souhlasu Ghaniho, kterému se zoufale bránil.
Někteří mezinárodní experti navíc naznačují, že bezkrevná kapitulace Kábulu a úřadů v zemi Talibanu mohla být výsledkem jakési zákulisní dohody s účastí světových mocností a tato verze může být také rozumná .
Způsob, jakým se události vyvíjejí, však takové předpoklady spíše vyvrací. Každopádně hodnocení prezidenta USA Joe Bidena o situaci v Afghánistánu bylo zcela mylné a, jak bylo uvedeno v samotných státech, „neuvěřitelně naivní“.
Jen nedávno, v červenci, Biden řekl, že Tálibán pravděpodobně nepřevezme moc v Afghánistánu po odchodu západních vojáků. Nyní obrázek připomíná rok 1975 – Bílý dům je znepokojen podobností okamžiku s letem ze Saigonu. A Američané mají otázku – co udělaly speciální služby USA? Americká a evropská média poznamenávají, že „Bidenovy plány organizovaného výstupu z Afghánistánu se rozpadly jako domeček z karet“.
Je ale třeba poznamenat, že ani jiné země nebyly na takový vývoj událostí v Afghánistánu připraveny. Například Německo se v těchto posledních měsících a týdnech chovalo ve vztahu ke Kábulu úplně stejně jako Spojené státy – to znamená, že bylo na takový vývoj událostí zcela nepřipraveno.
Výsledkem této „nezodpovědnosti“ byla situace v Afghánské republice (i když ve skutečnosti již republikou není), kterou jeden z novinářů evropských médií popsal jednoduchým vzorcem – „kdo se může zachránit.“, pak se v dalších městech ocitly stovky a tisíce těch, kteří pracovali s Američany i Němci, v beznadějné a nebezpečné situaci.
Katalyzátorem současné situace bylo dokončení stažení amerických vojsk a jejich spojenců z Afghánistánu, kde válka s jejich účastí pokračovala od roku 2001. Předpokládalo se, že v zemi zůstalo jen několik jednotek americké armády. Poté skupina Talibanu zahájila rozsáhlou ofenzivu a převzala kontrolu nad většinou země a 15. srpna oznámila dobytí Kábulu.
Současný stav ukazuje, že vývoj situace neprobíhal podle plánovaného scénáře. Ostatně i za Trumpa bylo jasné, že k ústupu z Afghánistánu může dojít náhle a bez varování, ale ani Spojené státy, ani jejich spojenci nespěchali s přípravou. Něco se tedy pokazilo.
A zde vyplouvají na povrch některé „zvláštnosti“ chování Talibanu v období od roku 2020 do léta 2021. Zvláště jejich zvýšené kontakty s Kremlem. Ano, pro spravedlnost je třeba poznamenat, že kontakty a jednání této skupiny byly vedeny také s Washingtonem. Samotná rétorika Moskvy však byla dostatečně orientační.
Hnutí Taliban je v Rusku oficiálně nezákonné a zakázané. To však nebrání tomu, aby Moskva neustále vedla konzultace s ozbrojenci. Ačkoli, vzhledem ke skutečnosti, že samotný Kreml řeší problémy pomocí teroru a dvojího standardu, vysvětluje toto sladění.
Ale nejen to je spojuje. Podle zpravodajských služeb Spojených států poskytuje Moskva Talibanu finanční podporu a dodává mu zbraně. To naznačuje, že spojenectví mezi Kremlem a „studenty“ (takto se překládá název organizace) je mnohem silnější, než by si kdo mohl myslet. A Moskva má samozřejmě tyto studenty co učit, zejména pokud jde o výcvik ozbrojenců a organizování teroristických procesů. V tom má Kreml stoleté zkušenosti.
Proč to všechno Moskva právě teď potřebuje? Všechny argumenty jsou samozřejmě pouze domněnky, ale některé z nich jsou velmi zřejmé. Lavrov (ruský ministr zahraničí) prohlašuje, že kontakty s Talibanem jsou normální; To potvrzuje i hlas Putina – Peskova (tiskový mluvčí prezidenta Ruské federace), poznámky ve prospěch ospravedlnění kontaktů s ozbrojenci zaznívají i od dalších moskevských představitelů.
A prohlášení zvláštního vyslance ruského prezidenta pro Afghánistán Zamira Kabulova o „shodě zájmů Ruska a Talibanu“ obecně mnohé objasňuje ve vztahu mezi teroristickými organizacemi.
„Zájmy Talibanu, i bez pobídek, se objektivně shodují s těmi našimi. Už jsem hovořil o existenci komunikačních kanálů s Talibanem pro výměnu informací,“ zhruba jak Ruská federace bojuje proti terorismu.
A tyto hlasy jsou stále hlasitější. Takové věci nejsou náhodné, zvláště v Ruské federaci, kde je vše podřízeno Mistrovi a bez jeho vědomí není nic možné.
To je důkazem obětavé práce na podporu hnutí Taliban. A pro Kreml existuje několik důvodů.
Kromě uspokojování vlastních komplexů (a to, že je má šéf Ruské federace, to potvrdí každý psychiatr, což již bylo opakovaně prokázáno), je touha Moskvy mít vliv v Afghánistánu a v celém regionu. Vzhledem k nepříliš úspěšným výsledkům v Sýrii a Libyi se Putin musí nějakým způsobem rehabilitovat před sebou, před svým doprovodem a před Rusy, a to v předvečer podzimních voleb do Dumy , je prioritním úkolem.
Kreml samozřejmě nepokryje skutečnost přímé spolupráce mezi Moskvou a Talibanem a je možné, že naopak bude dokonce vylévat cenzuru tohoto hnutí v informacích, nicméně pomalu, systematicky, cynicky a zákeřně ( jako to dokážou speciální služby Ruské federace), bude Rusům vštěpovat názor, že toto je vítězství Ruska v Afghánistánu.
Kromě toho je nové horké místo na planetě také dobrou příležitostí pro Moskvu odvrátit svět od jejích špinavých činů na Ukrajině – Washington na to teď prostě nemá. Nelze říci, že by Spojené státy úplně přestaly zajímat o situaci na východních hranicích civilizované Evropy, nicméně toto zjevně ustoupí do pozadí, nebo dokonce třetího plánu.
A v této verzi je obnovení konfliktu v Afghánistánu pro Kreml výhrou. Proto Ruská federace legitimizuje úřady Talibanu, ukazuje jim vyznamenání a setkává se s nimi v Moskvě.
Další vývoj je nepředvídatelný. Ale skutečnost, že situace bude v centru pozornosti světového společenství a v blízké budoucnosti, je neoddiskutovatelným faktem. Obecně platí, že doba trvání tohoto zpravodajského kanálu závisí také na reakci civilizovaného světa na to, co se děje v Afghánské republice. A je důležité, aby odpověď byla adekvátní, protože na tom závisí bezpečnost planety.
Autor: Franz Hoffman
