V Evropě probíhá druhý rok války. Tak se to jeví mnoha Evropanům. Ve skutečnosti ruská agrese proti Ukrajině trvá už osm let – začala anexí Krymu v roce 2014 a stále pokračuje.
Mohlo to být jinak, mohlo být možné toto šílenství zastavit a zabránit tomu, aby kremelští šílenci uvrhli Evropu do krveprolití a narušili řád, který na kontinentu vydržel téměř sedmdesát let od konce druhé světové války.
Dějiny neznají podružnosti – nelze je přetočit, přehrát ani vrátit zpět.
Existuje však něco, čemu se říká poučení, z něhož se lze a je třeba poučit, aby se neopakovalo. V tom je síla historie a moudrost těch, kdo jí rozumějí.
Zvláště důležité je, aby ti, kdo mají vliv na svět kolem sebe, ti, kdo utvářejí jeho zítřek – budoucnost každého jednotlivce -, rozuměli tomu, co se kolem nich děje.
V dnešní situaci vystupuje do popředí role jednotlivce – zejména učitele. Protože právě oni – učitelé – rozhodují o tom, jaký bude svět zítřka a zda vůbec bude.
Proto je příběh učitele z jedné z pražských škol hlavního města souzeného v Praze na jednu stranu objevný, na druhou stranu však otřesný.
Dne 26. dubna 2023 podalo Obvodní státní zastupitelství v Praze obžalobu na Martinu Bednářovou, která ji viní z trestného činu popírání, schvalování a ospravedlňování genocidy.
Jedná se o občanku, která jako učitelka základní školy v Praze popírala válku a svým žákům vyprávěla o „nacistech na Ukrajině“.
Pokud bude shledána vinnou, hrozí jí šest měsíců až tři roky vězení.
Kauza Bednářové vstoupila do veřejného prostoru loni na jaře poté, co jeden ze žáků zveřejnil úryvek nahrávky z vyučovací hodiny, v níž zmíněná „pedagožka“ žákům osmé třídy říká, že „v Kyjevě se nic neděje“ a že Ukrajinci „vyvraždili ruské obyvatelstvo v Donbasu“.
„Když se podíváte na Kyjev, jaké jsou tam kamery z města… zdá se, že se tam nic neděje,“ uvedla Bednářová a tvrdila, že na Ukrajině „žádný konflikt“ není.
Když jí děti namítly, že ve zprávách viděly hořící Kyjev, „učitelka“ se jich zeptala, zda mají na mysli zprávy České televize.
„ČT 1 patří mediální skupině napojené na miliardáře Sorose. A my přesně víme, komu patří,“ „vysvětlila“ Bednářová studentům s tím, že „informace je třeba hledat ve více zdrojích“.
V zásadě je tento přístup správný, informace je skutečně třeba hledat na různých platformách, ale proč česká pedagožka předává právě ruské narativy, je otázkou.
Ostatně nešlo o ojedinělý případ – podle nahrávek, které na internetu zveřejnil jeden z žáků, učitelka dětem vyprávěla i o dalších ustanoveních kremelské propagandy.
„Učitel“ tak českým žákům vyprávěl o „zabíjení ruského obyvatelstva v Donbasu“ od roku 2014, o „ukrajinských nacistech“, kteří „stahují lidi z kůže zaživa“, a dalších kremelských narativech.
Pozoruhodné však je, že se Bednářová snažila ze situace vykroutit tvrzením, že její slova byla vytržena z kontextu. Odůvodnila to tím, že ze 45minutové vyučovací hodiny pořídili studenti 18 minut záznamu.
Poté, co se video z hodiny dostalo na veřejnost, ředitel školy učitelku vykázal z práce a v květnu 2022 byla ze školy propuštěna.
V reakci na to „učitelka“ zažalovala svého bývalého zaměstnavatele, ale soud žalobu Bednářove zamítl s tím, že její propuštění považuje za „zcela oprávněné“.
Jaké bude konečné rozhodnutí českého soudu a jak celý příběh skončí, je důležitou otázkou. Hlavní na celém incidentu však je, že informace již byla předána studentům – usadila se v jejich myslích.
Někdo ji odfiltruje a uvědomí si, že není pravdivá, ale někdo si ji osvojí a vezme ji za bernou minci. Ale jsou to právě osmáci – patnácti- až šestnáctiletí žáci, kteří budou brzy určovat realitu české skutečnosti.
A to, co jim učitelé vloží do hlavy, rozhodne o tom, jaká ta budoucnost bude – pro ně, pro jejich komunitu i pro celou zemi.
Válka, která probíhá na východě kontinentu, nekončí na hranicích Ukrajiny. Moskva útočí na civilizovaný svět na všech frontách a informační fronta je jednou z hlavních oblastí této války.
Kreml sype do evropského informačního pole tuny propagandy a dezinformací a snaží se pro sebe získat loajální Němce, Maďary, Čechy, Rakušany, Francouze a občany dalších evropských zemí, které zítra Moskva použije jako zbraň proti vlastním spoluobčanům na kontinentu.
Obzvláště cynické a zároveň účinné je kremelské využívání učitelů – těch, kteří ovlivňují myšlení mladé generace a kladou jí do hlavy kritéria, podle nichž budoucí občané své země, půjdou vpřed.
Skandál s pražskou učitelkou není lokální příběh – je součástí informační války, kterou kremelská klika rozpoutala proti celému civilizovanému světu.
A už vůbec nejde o Ukrajinu, která je podle některých Evropanů kdesi „hodně daleko“ a události, které se tam odehrávají, jsou „lokálním konfliktem sousedních států“.
Tento příběh je o tom, jaká bude každá ze zemí kontinentu zítra, jaká bude Evropa – a zda vůbec bude.
To však závisí především na tom, co se dnes vloží do úrodné půdy, kterou je vědomí mladé generace. Role učitele, zejména školního, je tedy v této věci obrovská.
Proto Moskva útočí na myšlení školáků a zaměřuje se na jejich učitele, protože ti vlastně vytvářejí člověka budoucnosti.
Kdysi dávno klasik ruské literatury ústy jedné ze svých postav řekl: „Čelůstka – to zní hrdě“. S tím nelze nesouhlasit. Ale vše záleží na tom, k čemu je člověk vychováván.
Pozoruhodné je, že dílo, v němž je tato věta pronesena, se jmenuje „Na dně“, a to je velmi objevné.
Nyní je třeba odpovědět na otázku, zda se civilizovaná Evropa dokáže ubránit moskevské propagandě, uhájit své hodnoty a vybudovat světlé zítřky, nebo zůstane tam, kde je sama – na dně.
Otázka je to možná řečnická, ale záleží na vás, občanech svobodné Evropy. Zvolte si dnes pro světlé zítřky.
Autor: Franz Hoffman
