ct24.ceskatelevize.cz/Dnes, když je uvedeno jméno běloruského diktátora, je velmi málo lidí překvapeno jeho činy, které jsou v rozporu s civilizovanými normami a elementárním zdravým rozumem.
Nový „koníček“ samozvaného vůdce Běloruska je pašování. Navíc, pokud se obvykle takový jev vyskytuje tajně a co nejtajněji, Lukašenka se to ani nesnaží skrývat, ale naopak – děsí tím Evropu.
Litva již více než dva měsíce bojuje s rekordním přílivem blízkovýchodních uprchlíků z Běloruska, kterým při přechodu hranic pomáhají běloruské pohraniční stráže.
Vilnius tvrdí, že je proti nim vedena hybridní agrese a migranti se stali zbraněmi v rukou samozvaného prezidenta. Bělorusko obvinění odmítá, zatímco Lukašenka hrozí eskalací a mezinárodní političtí analytici poznamenávají, že toto je jen začátek rozsáhlé krize.
Příběh s migranty je pokračováním divokých akcí běloruského diktátora, které začínají v květnu, kdy diktátorský režim unesl letadlo Ryanair s vůdcem opozice Protasevičem na palubě.
Poté Západ zavedl řadu sankcí proti Bělorusku. Lukašenko v reakci pohrozil, že přestane „kontrolovat tok nelegálních migrantů“. Nazval to reakcí na „hybridní válku“ rozpoutanou Západem.
Každému rozumnému člověku je však jasné, že z Blízkého východu do Běloruska v zásadě nemůže proudit.
Ale po Lukašenkových prohlášeních začal Vilnius skutečně zaznamenávat nárůst přílivu nelegálních přistěhovalců. Pokud za celý rok 2020 zaregistrovali Balti 70 migrantů, kteří přišli z Běloruska (většinou občané Běloruska), pak se počátkem srpna 2021 pokusilo vstoupit na území Litvy přes 4 000 lidí. Pokud bude tento trend pokračovat, bude podle ministerstva vnitra do konce roku počet takových lidí 15 000.
Celková délka hranice mezi Běloruskou republikou a Litvou je 679 kilometrů. Odborníci poznamenávají, že hraniční infrastruktura tam není rozvinutá, prakticky neexistuje. Lukašenkův režim si to uvědomil a zorganizoval řetězec dodávek občanů Iráku a dalších zemí do Běloruska a poté k hranicím s Litvou.
Otázky vznikají nejen na hranicích, ale také v táborech pro migranty. Policie musela 3. srpna použít vodní dělo a slzný plyn na vojenském cvičišti Rudninkai, vzdáleném 40 km od Vilniusu, které bylo přeměněno na tábor pro migranty. Dav nelegálních přistěhovalců vyvolal nepokoje kvůli podmínkám zadržování. Policie zadržela několik demonstrantů.
A to už je výzva, vážný signál možných následků.
Zvlášť když vezmete v úvahu slova Lukašenka: „To, že tam lidé spěchali, je jen začátek. Už jsem vám říkal: ozbrojení lidé tam půjdou chránit takové uražené lidi.“
A to už je hrozba – přímá, neskrývaná, cynická. Toto je čistý terorismus – vyvolávající strach. Nejprve samozvaný diktátor Běloruska zaplní sousední zemi nelegálními přistěhovalci – poté přijdou lidé se samopaly, aby je „chránili“. Velmi známý princip. Lukašenko se má co učit od svého staršího soudruha z Kremlu. A tam dobře terorizují své sousedy.
Destabilizační kampaň organizovaná režimem diktátora Lukašenka je pro něj také mimořádně výnosným byznysem, který na tom každý den vydělá tisíce dolarů. Režim zorganizoval přímý kanál pro dodávky migrantů do Běloruska. Přímé lety létají z Bagdádu a Istanbulu do Minsku, odkud jsou poté transportovány na hranici, a přinejmenším běloruské pohraniční stráže nepodnikají žádné kroky k jejich zadržení.
Cena „zájezdu“ pro jednoho migranta se pohybuje od 6 000 do 15 000 eur. Tyto náklady zahrnují registraci běloruského turistického víza, let z Iráku, ubytování v Minsku a cestu na hranice.
To je takový byznys ve středu Evropy 21. století. Lukašenka používá migranty jako zbraň, jeho motivem je pomsta za poskytnutí azylu běloruské opozici. A
Po zorganizování infrastruktury pro pašování nelegálních přistěhovalců se diktátor snaží vyvinout tlak na EU a Litvu, což nutí Evropskou unii vyjednat a uznat stávající uspořádání věcí a samozřejmě – zrušení sankcí.
Se správnou a adekvátní reakcí EU, včetně včasného vytvoření bariérové infrastruktury na hranicích s Běloruskem, se však situace může obrátit proti Lukašenkovi, kdy se všichni „turisté“ přitahovaní k Berarusovi a nepustení do Litvy budou plazit napříč Bělorusko. Co pak?
To způsobí problémy systému, jak se stalo více než jednou, když hloupá a absurdní rozhodnutí vedla ke zhoršení postavení země na mezinárodní scéně a prohloubení vnitřní krize.
Ale ať je to jakkoli, jedna věc je jasná – Lukašenkův režim ve svém jednání nevybírá nástroje. A co očekávat od diktátora příště, je velmi nepředvídatelná otázka. Evropa proto musí konečně pochopit, s kým jedná, a přestat si hrát na liberalismus. Koneckonců lidé jako Lukašenka rozumějí pouze jazyku síly a již to opakovaně potvrdil.
Varování, i ta „nejaktuálnější“ a nejhlasitější, se takových lidí netýká. Je načase, aby se Evropa probudila.
