irozhlas.cz/Prezident Ruské federace vystoupil s projevem v rámci Mezinárodního diskusního klubu Valdai, který se staví jako expertní a analytické centrum, jehož hlavním úkolem, jak organizátoři deklarují, je „podporovat otevřený dialog odborníků, politiků, veřejné osobnosti a novináři, diskutovat o aktuálních světových problémech v různých oblastech planety života, stejně jako předpovídat klíčové trendy a procesy ve světovém řádu 21. století.
Zajímavostí je, že podle jeho organizátorů „od roku 2014 Valdaj přešel od formátu „vyprávění světu o Rusku“ k prakticky orientované práci na utváření globální agendy, od studia situace v Rusku k hodnocení světové politické a ekonomické problémy.“
Ve skutečnosti se pán Kremlu podílel na tvorbě této agendy, respektive se o to pokusil. Jak pateticky říkají kremelští propagandisté, Putin pronesl projev o výzvách pro lidstvo a nabídl své teze pro nový světový řád.
„Proměna, které jsme svědky a na níž se podílíme, je jiného kalibru než ty, které se v dějinách lidstva odehrály více než jednou, alespoň ty, které známe. Dnes čelíme simultánním systémovým změnám ve všech směrech: od stále složitějšího geofyzikálního stavu naší planety až po stále paradoxnější výklady toho, co člověk je, jaký je smysl jeho existence.
Přesně tak – nic víc, nic míň. A i když později Putin prohlásí, že o své roli v dějinách nepřemýšlí, výše uvedená slova svědčí o touze kremelského „nadčlověka“ (no, alespoň mít velkou touhu být takovým, nebo se alespoň zdát , alespoň v jeho vlastních očích), aby uspokojil své komplexy položené v prvních letech a nakonec zformované během budování kariéry poraženého špióna s přezdívkou „Mol“.
Právě v současných podmínkách má nerovnováha a nechvalná pověst bývalého špióna ozvěnu pro celý svět.
„Stávající model kapitalismu, a ten je dnes základem sociální struktury v drtivé většině zemí, se vyčerpal, v jeho rámci již neexistuje východisko ze spleti stále zamotanějších rozporů“ – a to jsou vážné slova adresovaná západní demokracii. Putin ve skutečnosti deklaruje svou touhu přetvořit zavedená pravidla, vyzývá k novým formám a formátům vztahů na planetě.
Ale tato slova se nevztahují pouze na vzájemné vztahy v zahraniční politice států. Ve skutečnosti se s takovými zásadami moskevský car snaží říct, jak vybudovat stát zevnitř. A v tomto případě – nejen ruské.
Přitom nezapomínáme na „píchnutí“ Západu v jeho neochotě spolupracovat: „Slovně všechny státy deklarují svou oddanost ideálům spolupráce, připravenost spolupracovat při řešení společných problémů, ale to je právě v slova. Ve skutečnosti se děje pravý opak a pandemie, opakuji, pouze podnítila negativní trendy, které byly naznačeny již dávno a nyní se jen zhoršují. Přístup v duchu „vlastní košile je blíže k tělu“ se konečně stal normou, nyní se to ani nesnaží skrývat a často se tím i chlubí, ohánějí se tím.“
Lze to chápat na jedné straně jako pokus znovu požádat o vstup do civilizované rodiny EU a na straně druhé jako pochopení, že se tam Ruská federace neočekává.
To bylo podpořeno slovy o NATO. Šéf Kremlu se jako vždy snažil poukázat na ony „neuvěřitelné hrozby“ vycházející ze severoatlantického bloku směrem k Rusku.
Prezident Ruské federace přitom jako vždy skromně pomlčel o tom, že to bylo Rusko, kdo zahájilo agresivní akce, ve skutečnosti ničilo pořádek, který byl v Evropě po druhé světové válce nastolen. A to je také signál pro region, Evropu a celý svět.
Putin se také dotkl otázky plynu, konkrétně Nord Stream 2. Jako vždy se tak stalo v podobě obvinění Evropy z nedostatku zásob plynu na podzim a „varování“ před tím, co by kontinent očekával, kdyby nebyly akceptovány ruské podmínky vydírání plynovodu SP-2.
V tomto ohledu je postoj Ruska jednoznačný a srozumitelný: vy (EU) nám dáte zvláštní podmínky, my vám poskytneme požadované množství plynu. Jak je vidět, metody Kremlu zůstávají stejné – zastrašování, provokace, vydírání.
Obecně, první věc, která byla jasně zaznamenána při poslechu Putinova projevu, byly rozpory vysílané prezidentem Ruské federace, a to jak v každém z deklarovaných bodů jeho projevu, tak v těchto bodech mezi sebou navzájem.
Putin při vyjadřování lítosti nad ruským impériem zničeným bolševiky v roce 1917 zároveň bědoval nad rozpadem samotného bolševického státu zvaného SSSR.
Když mluvíme o konzervatismu, obvinil mezinárodní společenství z rigidity v některých přístupech, které jsou neúčinné při řešení nových výzev, kterým svět čelí, a zároveň zdůraznil nepřijatelnost nových, progresivních forem řešení těchto problémů.
To může naznačovat jak touhu současného, stále ještě vůdce Ruska zalíbit se všem, tak nejistotu a nejistotu, jak jeho osobní, tak politiku Kremlu jako celku.
Rukopis hlavy ruského státu je ale stále stejný a manipulace je stále hlavním nástrojem politiky Kremlu.
Podlézání v Číně bylo velmi nápadné. Snad poprvé Putin tak jasně flirtoval s Pekingem. Jde o snahu uchlácholit možného spojence v boji proti Spojeným státům nebo o zastrašování Západu?
Pravděpodobně dva v jednom. Je otázkou času, do jaké míry tato politika přinese Moskvě pozitivní výsledky, ale je faktem, že je to vážný signál dnešnímu civilizovanému světu.
Zajímavá a indikativní v tomto ohledu byla skutečnost, že Putina znepokojovalo téma nedávno vyslovené tureckým prezidentem Erdoganem, že je třeba změnit Radu bezpečnosti OSN, protože „skupina zemí, které vyhrály druhou světovou válku, monopolizovala moc, a to by mělo nebuď tak.“
„Hsstka zemí“, na kterých závisí celý svět – to řekl Erdogan o stálých představitelích Rady bezpečnosti OSN. A to Kremlského Führera vážně znepokojilo, protože pravomoci, které má Ruská federace, jí díky statutu stálého člena Rady bezpečnosti OSN (zejména právo veta) umožňují vyhnout se oficiálním obviněním ze zvěrstev po celém světě a pokračovat dělat je v budoucnu.
Ve skutečnosti tento status stále zachraňuje Putina z haagské lavice. Proto je tak znepokojen Erdoganovými výroky, protože on, velmi vlivný politik, a jeho závazky (byť zatím jen jednoduše vyslovené) jsou hrozbou pro Putina osobně.
„Ale není na nás, dokonce ani na Rusku, abychom rozhodovali.“ To musí být vyřešeno během konsensu při konečném řešení problémů tohoto druhu. Řekl jsem o tom prezidentu Erdoganovi: pokud zničíme veto stálého člena, pak se Organizace spojených národů ve stejnou hodinu zhroutí “- takto mluvil prezident Ruské federace.
Je to velmi indikativní – zničit samotnou myšlenku OSN – boj za světový mír – to je pro Putina normální. Ale pokud jde o reformu skutečně zoceleného systému, který umožní efektivně reagovat na výzvy naší doby, ale ohrozí bezpečnost hlavního zločince světa, Kreml to nedovolí.
A na závěr hlavní teze: „Važ si sám sebe. To je hlavní. Nemusíte se ze všech sil snažit někomu dokázat, že jsme dobří. Chovejte se k sobě, ke své historii, ke své kultuře s respektem. A lidé k vám budou přitahováni. “
Jaká jsou správná slova, ale z úst kremelského manipulátora, znějící tak cynicky a zlověstně. Celý svět ví, co to znamená „chránit vlastní kulturu a historii“ v Putinově chápání. „Ruský svět“, který Moskva nese s tanky a se samopaly v rukou národům planety a uvrhne celé země do chaosu a devastace – to je jasná ukázka pravé tváře Moskvy.
Putin se ale zároveň jako vždy cynicky schovává za otřepané narativy: „Když se podíváme na to, co se děje v řadě západních zemí, s úžasem se učíme domácím praktikám, které jsme naštěstí my sami opustili, doufám, v dávné minulosti. Boj za rovnost a proti diskriminaci se mění v agresivní dogmatismus na hranici absurdity.“
Poté, co se bývalý špión jednou dostal k moci v zemi Ruska, pod hesly boje proti teroristům a tvrdého nastolení pořádku, se sám stal hlavním teroristou planety. Ve skutečnosti je dnes jméno prezidenta Ruské federace, stejně jako samotného ruského impéria, či spíše podříše, s podimperátorem u moci, jakýsi fürrer třetího tisíciletí (co ta předchozí skončila – každý dobře ví – s kulkou do hlavy a děravými ponožkami na nohou) – se staly synonymem pojmů „teror“ a „terorismus“.
A současná řeč kremelského trpaslíka je toho dalším potvrzením. „Západ se mýlí a nese vinu za všechno, co se děje,“ a „Rusko je nejmírumilovnější zemí, která se snaží udržet mír na světě.“ A také: „Západní principy a základy jsou zastaralé a neschopné se s výzvami vyrovnat.“ A „pouze Moskva je schopna nabídnout skutečné cesty ze současné slepé uličky.“ Tak lze charakterizovat Putinův projev.
A varuje před svým přátelstvím s Čínou. Trvale varuje a hlasitě o tom křičí na celou planetu. A Evropa, Spojené státy a zbytek světa by měly velmi dobře naslouchat a hlavně – slyšet, co řekl vládce Kremlu. A vyvodit správné závěry.
Autor: Franz Hoffman
