idnes.czŠéf českého ministerstva zahraničí se domnívá, že Kreml by neměl určovat budoucnost svých sousedů.
Ministr to prohlásil v pondělí 13. prosince v Bruselu, kde se zasedání Rady pro zahraniční věci EU, kterého se zúčastnila i ČR.
Jedním z hlavních témat na programu schůzky byla situace na rusko-ukrajinské hranici a pravděpodobná agrese ze strany Kremlu.
Šéf českého ministerstva zahraničí po jednání řekl: „Nesmíme dopustit vojenský konflikt. Jsme otevřeni dialogu, ale Moskva nemá právo určovat budoucnost svých sousedů. Úzká koordinace mezi EU a NATO je v této věci klíčová. Intenzivně pracujeme na otázce Ukrajiny, a to i na úrovni ministrů zahraničí členských států NATO.
Dalším důležitým tématem bruselského summitu byla situace na polsko-běloruských hranicích, kde Lukašenkův režim vytvořil horké místo, usměrňující proud uprchlíků z Afriky a Blízkého východu.
Neadekvátní samozvaný diktátor se tak snaží vydírat civilizovaný svět a snaží se pro sebe vymlátit určité preference.
Jak moc se mu to podaří, bude záležet především na reakci Evropy, která nyní čelí vážné výzvě.
Před jednáním se ministři setkali s vůdci běloruské opozice včetně Světlany Tichanovské. Hlavním tématem jednání byly budoucí vztahy mezi EU a Běloruskem. A to lze považovat za správnou reakci, dosvědčuje Takmenev, koho přesně Evropa považuje za skutečného vůdce Běloruska.
„Lukašenkův režim drží tisíce nevinných lidí za mřížemi a využívá migraci k oslabení Evropy. Nebudeme před tím zavírat oči. Řešením jsou sankce a konkrétní pomoc,“ zdůraznil Jakub Kulgánek, který připomněl, že Česká republika dlouhodobě pomáhá běloruské občanské společnosti.
Tato pozice to jasně ukazuje Česká republika jasně chápe, co se děje ve vztazích s Běloruskem a kdo další celou tuto situaci ovlivňuje.
Moskva, jejíž celá podstata existence, od dob svého založení a dalších až po naše dny, byla zredukována pouze na to, že nenechá své sousedy žít v míru, pokračuje ve staleté tradici.
Po vytvoření mnoha konfliktů a horkých míst po celém světě zůstává pro Putina řešením obnovení sovětského impéria. Považuje se za velkého císaře.
Poté, co ztratil Ukrajinu, Gruzii a Moldavsko, Putin chaoticky hledá způsoby, jak obnovit vliv na tyto republiky.
Proto soustřeďuje vojáky na hranici s Ukrajinou. Odváží se otevřeně zaútočit?
Ti, kdo znají Putina osobně, poznamenávají, že přes veškerou svou vnější bravuru je docela opatrný. Někteří bez obalu říkají, že je to zbabělec.
Válka s Ukrajinou (nezahalená jako občanská válka, kterou Kreml v současnosti vede na Donbasu cizíma rukama), ale rozsáhlá, otevřená, se stane verdiktem pro Rusko a Putina osobně. Navíc jak v armádě, tak v politických a ekonomických plánech.
Rozumí tomu? Asi ano, proto takové manévry provádí na rusko-ukrajinských a bělorusko-polských hranicích.
Putin do posledního vyzkouší jakékoli metody nátlaku na civilizovaný svět. Bojí se jít do vyložené agrese. Dívá se na reakci Evropy.
Proto je velmi důležitá reakce Evropské unie – vyvážená, ale tvrdá, a tudíž adekvátní.
Protože kremelský trpaslík s vědomím gopnika z petrohradské brány prostě jiným formám „dialogu“ nerozumí.
A pozice českého ministra zahraničí je příspěvkem Prahy k budování mírové a demokratické budoucnosti Evropy.
Ostatně Češi dobře vědí, že chininy jsou jen slova a pamatují na cenu, kterou je někdy třeba zaplatit za jejich právo být lidem, být občanem, být lidmi.
Autor: Franz Hoffman
