zpravy.aktualne.czVždy budou lidé, kteří si rádi spoří, a vždy bude někdo, kdo si od nich rád peníze půjčí. Je to tak po staletí. Jenže nyní spoření nefunguje, nevyplatí se. Nahradily ho investice s vyšší mírou rizika. A pro řadu lidí jde o bolestivou změnu, která může vést i k osobním krachům, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ekonom Dominik Stroukal.
Úroky na spořicích účtech jsou stále nižší než inflace, která tak ukrajuje lidem z úspor. Spoření se nevyplácí. Je skutečně mrtvé?
Kolem spoření vyrostl celý západní finanční systém, a najednou není, nefunguje. Ale spoření neumřelo samo od sebe, zabili jsme ho.
Existují dvě větve ekonomického myšlení. Zastánci první větve zjednodušeně tvrdí, že úspory jsou úžasná věc, díky které jsme schopni přesouvat bohatství ze současnosti do budoucnosti. Díky spoření máme nižší úroky a můžeme si výhodněji půjčit na projekty, které mohou trvat dlouhou dobu.
Podle té druhé skupiny jsou úspory neproduktivní, leží někde na účtech a neroztáčí ekonomiku. Když si koupím kabát, tak ten, co mi ho prodal, si koupí boty a švec si koupí zase něco ode mě a tak pořád dál. My teď žijeme podle té druhé školy – nespoříme, roztáčíme.
Proč ta spořicí větev prohrála?
Není to překvapení, dalo se to čekat. Začalo to už po hospodářské krizi ve 30. letech 20. století. Během ní lidé přestali utrácet, báli se, co bude, a tak přišly vlády a utratily ty peníze za ně. My teď prožíváme stejný příběh. Přišla pandemie a lidé šetřili a neutráceli. A centrální bankéři a vláda na to koukali a varovali: když nezačnete utrácet vy, uděláme to za vás. Snížíme vám úroky a zadlužíme se do budoucnosti.
Jenže je řada lidí, kteří chtějí spořit.
A pro ty je to bolestivý efekt. Jsou lidé, kteří vyhledávají riziko, a pak lidé, kteří riziko nemají rádi. A ty my ženeme do spekulací. Děláme z nich gamblery proti vlastní vůli. Neustále slyší, že jim inflace ukrajuje z úspor a že musí investovat, protože je to výhodnější. Jenže spousta lidí investování nerozumí. A co se tedy stane? Snadno kliknou na nějakého podvodníka a o své peníze přijdou.
Teď s rostoucí inflací se podvodníků vyrojilo hodně.
A umí to. Přesvědčí vás, jak to myslí dobře, jak vám chtějí pomoci, jsou strašně hodní a se vším vám poradí. A ještě zdůrazní, ať to nikomu neříkáte, že děti pak překvapíte, jak jste vydělali a ještě nepatříte do starého železa. Okradených lidí přibývá. Přirovnal bych to ke znásilnění – manipulace, neštěstí a pak stud obětí, kteří o tom nechtějí mluvit. Věřím, že to může způsobit i řadu rodinných tragédií, rozbít manželství.
Co mají tedy lidé dělat, jak mají investovat, aby o úspory nepřišli?
Já bych hlavně nevěřil na zázraky. Je zvláštní, že si u investic pořád myslíme, že by nějaké zázraky přijít mohly. Viděli jsme, že si před lety někdo koupil bitcoin a dnes má majlant, tak chceme taky zbohatnout. Přitom právě čas je u investic důležitý.
Pokud uvažuji o nějaké investiční nabídce a nechci naletět podvodníkovi, tak nejjednodušší pravidlo je nebýt na to sám. Zeptat se někoho jiného, klidně souseda, ukázat mu investiční nabídku. On do toho není zapojený, má od transakce odstup, tak si třeba všimne, že není něco v pořádku. Dobré je zajít do své banky. Věřím, že by tam měli před případnou podvodnou nabídkou varovat. Navíc banky nyní nabízejí řadu investičních produktů. Podle mě je škoda, že s bankéři nemluvíme víc. Na jednu stranu za to ale mohou i samy banky, že nedokázaly za ta léta udělat více přátelské prostředí ve svých pobočkách a lidem zatím pořádně neukázaly, že jim mohou důvěřovat.
Když úspory nevydělávají, vkládají je lidé do nemovitosti. Jde o takovou srozumitelnou investici.
Jenže v dnešní době si je už mnohdy nekupujeme proto, abychom je pronajímali a měli je dlouhodobě, třeba pro děti. Dnes je chceme koupit a prodat dráž. Protože když si vezmu hypotéku a byt nebo dům pronajmu, tak mi nájem maximálně zaplatí splátku u banky. A když k tomu přidám ještě riziko a starosti s tím, kdo se mi tam nastěhuje, tak budu v minusu. Jak to budu řešit? Nepronajmu ji.
Výsledkem této situace může být v budoucnu nedostupnost bydlení pro mladé lidi a frustrace. Vznikne generační tlak mezi mladšími a staršími, kteří nemovitosti mají, a mezi bohatými a chudšími. Bude se zvyšovat nerovnost, která se většinou řeší přes politiku. Radikálně. Nás je víc, tak my vám ten majetek sebereme, může zaznít. Bude to koření populismu. Zatím to tak naštěstí není, ale v budoucnu se to může stát.
Co akcie? Jsou základem investování.
Starý dobrý kapitalismus byl: koupím si akcii firem, ty budou mít zisk a já si vezmu část z toho zisku. To už ale také přestává platit. Dnes se akcie nekupují kvůli dividendám, ale protože doufáte, že budou za čas dražší a vy je někomu výhodně střelíte. Žijeme obří kasino.
Zpětnou vazbu, kterou nám standardně cena akcií dávala, tedy například: pozor, padám dolu, firma nevydělává…, už nemáme. Dnes se kouká na to, co řeknou centrální bankéři. Když řeknou, že je špatně, nakoupíme akcie ve velkém, protože se firmy zasypou penězi z podpůrných programů. Když naopak řeknou, že je to super, protože jsme porazili covid, tak je to špatná zpráva na akciových trzích, protože kasino končí. Je to celé naruby.
A co alternativní akcie? Nebo kryptoměny, na které jste odborník?
Alternativní investice, tedy umění, zlato, veteráni a spousta dalších věcí, jsou jen doplňkem. Jsou pro radost, baví vás. Je mezi nimi spoustu nesmyslů, ale to ani nevadí. Jde zase jen o to, jestli to půjde nahoru.
Kryptoměn je na trhu teď asi patnáct tisíc. Bitcoin vznikl proto, že lidé hledali alternativu k celému systému. Byla tam nějaká myšlenka. U mnoha dalších už žádná myšlenka není. Není jasné, proč by vám měly vynášet. Vytvoří se obrázek se psem, zkusíme jeho cenu hnát nahoru a ten poslední, co s tím zůstane v ruce, prohrál. Dostane velkého černého Petra. Kryptoměny jsou pro investory, kterým nevadí adrenalin s turbulentní cenou, kterým nevadí jít do velkého rizika. Nezkušeným bych je jako investici nedoporučoval. Dává ale smysl si vyzkoušet, jak fungují. Poznat tu technologii.
Pokud přichází doba, kdy skutečně své úspory zhodnotím jen dobře zvolenými investicemi, nebylo by dobré věnovat více pozornosti finančnímu vzdělávání? Učit mladé lidi, jak bezpečně s penězi hospodařit?
Finanční gramotnost nelze zavést do škol povinně. Počítal jsem, kolik bychom do škol potřebovali finančních odborníků, a je to zhruba pět tisíc. Tolik jich nemáme. Museli by to pak učit třeba češtináři. Když vám nějaká autorita řekne v této oblasti nesmysl, tak vás to může zásadně ovlivnit na celý život. Mnohem víc, než když vás někdo naučí nesmysl, že Karel IV. nastoupil na trůn po Karlu III. Dopadlo by to stejně, jako když se v 90. letech přeškolovali ruštináři na angličtinu. V tuto chvíli alespoň pomáhají různé projekty „zdola“ typu Odborníci Do Škol a podobné, které organizují banky a další finanční instituce.
Už jste mluvil o tom, že ceny akcií klesají a rostou podle toho, jak si řeknou centrální bankéři. Začínají být centrální banky hlavním hybatelem ekonomiky?
Ano. Řítíme se k japonskému modelu. Budeme mít obrovské státní dluhy, které skoupí centrální banka, která se stane největším hráčem na akciovém trhu. S takzvaným kvantitativním uvolňováním začali Japonci dávno, nyní se přidávají další státy a čeká to i nás. Sice jsme to v Česku ještě nezavedli, ale Česká národní banka (ČNB) si už nechala schválit možnost nakupovat státní dluhopisy. A asi je i nakoupí. Začne vstupovat na akciový trh. Bude to za dlouho, ale stane se to. Japonská ekonomika má minimální inflaci, roste, není ostudou, ale je to takové zombie – žije a nežije. A my jen víme, že mohlo být lépe.
V některých zemích centrální banky dokonce vytvářejí něco jako vlastní kryptoměny – digitální měny centrálních bank neboli CBDC. Co si o tom myslíte?
Takových zemí přibývá. Výsledný produkt však není konkurencí kryptoměnám, ale bankovním penězům. Dnes peníze vznikají tak, že si člověk vezme úvěr v běžné bance a centrální banka to jen sleduje, reguluje a motivuje skrze úroky. Centrálním bankám na západ od nás ale víc oslabila linka mezi jejich nástroji k boji s inflací, a tak zkoušely jiné nástroje. A právě tyto e-měny jsou dalším kanálem, jak si hrát s tím, za co a jak lidé utrácejí peníze.
Pro lidi to znamená, že vedle účtu v klasické bance mají ještě e-účet u centrální banky. Když přijde pandemie, tak centrální banka třeba pošle každému určitý obnos e-měny a řekne: běžte a utraťte je. Mohou to být peníze třeba jen s omezenou platností, musíte je utratit třeba do měsíce. Trochu přeháním, ale v některých částech světa se to už děje. Mapa světa se stále více barví pilotními projekty, které toto zkouší. My ještě máme učebnicové nástroje na inflaci, my ještě máme úroky. U nás je to ještě daleko.
S tím úzce souvisí i myšlenka nepodmíněného příjmu, tedy peněz, které by lidé dostávali od státu plošně jako rentu, bez ohledu na práci.
Problém je, že na to nemáme. Je tam hezká myšlenka, že se vezmou všechny současné sociální dávky, které jsou složité a je s nimi spojena velká administrativa, a rozdělí se rovným dílem každému. K tomu by mohl sloužit právě e-účet u ČNB. Jenže pokud bychom spočítali objem peněz, které jdou na podporu, a rozdělili je, tak připadne každému několik málo tisíc měsíčně. To by nestačilo.
Navíc na tom dnešním systému je hezké, že o tom nehlasujeme ve volbách. Občas nějaký politik slíbí, jak bude přidávat, ale teď si představte, že všichni voliči budou mít jeden účet. Každý politik by to využil a vytvářel tlak na to, aby nepodmíněný příjem rostl a voliči ho milovali. Anebo by ty peníze musela vytvářet rovnou centrální banka, což by nám zase ublížilo inflací.
Slyšela jsem také myšlenku, že e-peníze mají zničit hotovost, protože je nekontrolovatelná.
Hotovost se ruší v případě, že ji lidé přestanou používat. Ale to u nás zatím nehrozí. Češi mají rádi hotovost. V některých zemích se podíl hotovosti výrazně snižuje, ale je to proto, že se k ní lidé těžko dostávají. Bankomaty jsou vzdálené, tak vám nezbyde nic jiného než platit kartou. U nás je bankomat na každém rohu.
Je pravda, že se po světě ruší vysoké denominace bankovek, protože se točí převážně mezi kriminálníky. Omezila se také výše plateb v hotovosti, a to do výše 270 tisíc korun, kvůli trestné činnosti. Ale jinak bych se o hotovost zatím opravdu nebál. Už před deseti lety se říkalo, že za pár let budou jen bezhotovostní platby, a nestalo se.
Jakou tedy vidíte budoucnost?
Čím hůře na tom dnešní peníze budou, tím více lidé budou hledat alternativy. Třeba se můžeme vrátit opět k navázání peněz na zlato, stále je tu hodně fanoušků tohoto modelu. Experiment, kdy peníze nekryje zlato, trvá 50 let, a to v historickém kontextu není dlouhá doba.
Nebo se objeví něco úplně nového. Ale nejpravděpodobnější je to, že centrální banky dostanou víc moci. Vždy při nějaké krizi jsou stále více slyšet: zmákly bychom to, kdybychom mohly více regulovat, více ovlivňovat, měly nové nástroje. Americká centrální banka nikdy nenakupovala přímo na akciovém trhu. Přišla pandemie, otevřela si kanál a už ho nezavře. U nás má nově ČNB možnost stanovovat limity pro poskytování hypotéky. Doposud jen doporučovala, teď už nařizuje.
Zdroj: https://zpravy.aktualne.cz
