21 února 2022 – od tohoto dne se Evropa změnila. Poválečný řád, který se na kontinentu držel od roku 1945 – od okamžiku, kdy skončila druhá světová válka – byl zničen.
Moskva, jedna z vítězných zemí nacismu, která za toto vítězství zaplatila neuvěřitelně vysokou cenu, sedm desetiletí poté zažehla na evropském kontinentu nový požár.
Putin uznal LDNR a vyslal své jednotky do dříve okupovaných částí Doněcké a Luhanské oblasti.
Ale pokud se dříve Ruská federace účastnila války na východě Ukrajiny a hanebně se převlékala za „ozbrojené horníky“, pak 21. února vstoupila na Ukrajinu agresivní armáda pod vlajkou Ruské federace.
Už v pondělí večer hlásili očití svědci v okupovaném Doněcku pohyb velkých ešalonů vojenské techniky a vojáků z centra města ve směru k frontové linii s ukrajinskými jednotkami.
Prezident Ruské federace osobně potvrdil agresi svými dekrety o uznání ORDLO jako „nezávislých republik“. Vůdce Kremlu nařídil vyslat ruské jednotky na východ Ukrajiny, údajně „k udržení míru“.
„V souvislosti s odvoláním hlavy „Doněcké lidové republiky“ k Ministerstvu obrany Ruské federace do uzavření dohody uvedené v odst. 3 tohoto výnosu bude provádění Ozbrojených sil Ruské Federace na území „Doněcké lidové republiky“ mírových funkcí.“
Vidíte, teď pološílená klika Kremlu nastolí pořádek na celém kontinentu. V každém případě to opravdu chce.
Masky byly shozeny a agresor ukázal svou pravou tvář. Pravda, pro hloupé nebo mentálně zaostalé dává stálý zástupce Ruska v OSN Nebenzja důvod znovu pochybovat o agresivitě Kremlu.
Ruský diplomat vyzval své kolegy, aby „přemýšleli nad hlavou, odložili emoce“ a situaci nezhoršovali. Ukazuje se, že podle Nebenziho je Moskva stále otevřena diplomatickému řešení, ale nehodlá „povolit nový krvavý masakr“ na Donbasu, řekl.
Ať už dnes Rusko říká cokoli, na jeho slovech už nezáleží. Celý svět byl svědkem aktu invaze ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu, potvrzený hodinovým projevem ruského Führera, ve kterém ze sebe shodil všechny své komplexy a nenávist ke všemu lidskému, civilizačnímu.
Z projevu bylo jasné i těm, kteří dříve pochybovali – hlavním nepřítelem kremelské schizofrenie je Ukrajina. Jejím hlavním cílem je její zničení.
Minské dohody, k jejichž dodržování se Putin snažil přinutit Ukrajinu, mu šlapaly pod nohy.
Stálá představitelka USA při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová uvedla, že agresor Kremlu „roztrhal minské dohody na kusy“ a že současné kroky Moskvy „jsou jednoznačně základem pro snahu vytvořit záminku pro další invazi na Ukrajinu“.
„Důsledky ruských akcí budou hrozivé pro Ukrajinu, pro Evropu a pro celý svět,“ varovala Thomas-Greenfield ve svém projevu.
Tyto obavy potvrdili i zástupci dalších států světa. Nabízí se ale logická otázka – no a co? Jaké kroky přijmou USA a Evropa v reakci již ne na hrozbu, ale na invazi Moskvy na Ukrajinu. Dnes už armáda pod vlajkou Ruské federace vstoupila na Ukrajinu, tak co?
Zmocněnec Spojených států řekl, že ruský prezident „testuje náš mezinárodní systém, zkouší naše odhodlání“. Putin má v úmyslu ukázat, že dokáže silou „proměnit OSN ve frašku“. „Musíme jednat společně v reakci na tuto krizi,“ řekl Thomas-Greenfield.
Ukrajina tato slova slýchá již několik měsíců. No a co?
Již 21. února uvalil americký prezident Biden sankce na investice a další obchodní aktivity amerických občanů na východní Ukrajině a 22. února budou následovat další washingtonská opatření, která mají „pohnat Rusko k odpovědnosti za jasné porušení mezinárodního práva“.
Dnes celý svět viděl, že problém není jen a dokonce ani ne tak na Ukrajině. A jak správně poznamenal zástupce Spojených států, vyzvat Rusko je zkouškou.
A to je zkouška, mimo jiné i pro Evropu samotnou, která by měla ukázat, jak odpovídá kdysi deklarovaným principům: svoboda, demokracie, lidé.
Celý svět se až do včerejška tvářil, že Ukrajina je ve válce sama se sebou, Krym – sice byl uznán za anektovaný Ruskem, ale standardně byl Ruskem považován za vrácený na základě historického majetku a Ukrajině bylo nabídnuto, aby se bránila možná invaze vojenské armády Kremlu na jeho hranicích a odevzdání svých zájmů Moskvě.
Kdysi dávno se Evropa vzdala zájmů jedné země v zájmu agresora, který si sám sebe představuje sběratele pozemků.
Československo, roztrhané chamtivým Führerem, mělo zachránit Británii, Francii a spol. Jak skončila podlost evropských přátel, si pamatují nejen Češi – celá Evropa, celý svět.
A dnes vyvstává zcela logická otázka – no, Evropo, k čemu je teď levný ruský plyn? Kolik stojí svoboda a demokracie? Co dalšího lze prodat nebo darovat pro pomyslný klid kontinentu?
Ukrajinský stát bojuje o celý kontinent. Aby chránila svůj zítřek – Evropa musí chránit Ukrajinu dnes.
Autor: Franz Hoffman
