Realita, ve které žije Evropa po 21. únoru, postupně nabývá všech vyjádřených směrnic.
To, co všichni chápali předtím, po pondělí, se stalo zjevným. Putin udělal další krok k eskalaci napětí ve východní Evropě.
Nyní už to není jen „příležitost k invazi“. Tím, že Moskva uznala část Ukrajiny za nezávislé státy, porušila řadu mezinárodních norem a zákonů.
Na to už si ale v zásadě všichni zvykli. Takže svého času bylo obsazení Krymu Putinem vnímáno Evropou spíše chladně.
Ano, byly tam sankce, varování a morální podpora pro Ukrajinu. V tomto se všichni uklidnili. Tehdy, a vůbec, začaly stále častěji zaznívat teze, že ukrajinská otázka je již plná všeho řádu. Začalo se mluvit o zrušení sankcí proti Moskvě.
I to, že Kreml uznal nezávislost t. zv. LDNR, ne všichni otevřeli oči. A teď – ruská armáda už otevřeně vstoupila na Ukrajinu.
Ano, Moskva ústy svých představitelů dál mluví o míru, dokonce svou misi nazývá mírovou. To však již nemůže nikoho vyvést z omylu, aby pochopil podstatu toho, co se děje.
Ale s pochopením přichází uvědomění si potřeby volby. Nastal čas, kdy si každý stát Evropy musí vybrat – s kým. Pouhé vystupování z pozice „jak vaše, tak naše“ nebude fungovat.
To může Čína, která je kromě svého ekonomického a politického potenciálu prostě geograficky daleko, a proto si může dovolit prohlášení ve stylu: „vyzýváme strany k jednání v zájmu světového míru. “
Tak může jednat Moskva, která povýšila lež a naprosté ignorování samozřejmého na hlavní nástroj mezinárodní politiky. A odtamtud zaznívající aktuální výroky s výzvami ke strpění a „nezvyšování míry napětí“, byť jsou cynické povahy, už nikoho nepřekvapují.
Když ale evropské státy demonstrují pozici nepochopení, vyvstává otázka – proč?
USA, Kanada, Austrálie a EU dnes oznámily zavedení tvrdých sankcí proti ruským osobnostem. Zdálo by se, že vše je zřejmé a rozumné.
Mezi zeměmi EU však stále nepanuje shoda na tvrdosti sankcí vůči Kremlu. Ano, každý připouští, že Putin překročil čáru, ale zároveň se někteří politici v Evropě snaží zaujmout právě ten „vaši i náš“, který by podle nich měl zaručit stabilitu.
Nemá smysl vyjmenovávat sankce, které již byly zavedeny a připravovány proti Rusku, protože jde o trvalý proces. Vše se mění denně, i každou hodinu, s přihlédnutím k situaci kolem, a už i na samotné Ukrajině.
Kupodivu, ale i nyní se někteří politici snaží hrát si se slovy a nenazývat to, co se děje, pravými jmény.
Došlo k invazi cizí armády na území suverénního státu, aktem zjevné agrese je podle mezinárodních koncepcí válka. Zda je to oznámeno nebo ne, není příliš důležité.
I když, je to důležité. A právě proto se mazaný podlý kremelský schizofrenik neodvažuje vše otevřeně nazývat vlastními slovy.
Tak dlouhou dobu očekával, že přesvědčí Ukrajinu, aby přijala potřebné rozhodnutí, vyhrotil situaci kolem sousední země, napumpoval prostor Evropy informačními nesmysly. A nedostal, co chtěl, prostě hrál. Ukrajina se nevzdala.
A nervy moskevského führera povolily a rozhodl se pro dost nejednoznačný krok – vpadl na Ukrajinu – hanebně, tiše, bez ohlášení.
I když v předvečer invaze něco řekl na adresu svých občanů a celý svět viděl jiného prezidenta Ruské federace.
Navenek klidný a vyrovnaný, který se mnohým dříve zdál až sebevědomý, majitel Kremlu, v pondělí působil duševně nevyrovnaným, blouzňujícím hromadou komplexů a naprosto uražený celým světem jako infantilní.
To, že je moskevský král zvyklý ignorovat mezinárodní právo, dnes ho jako takové zásadně ignoruje, nikoho nepřekvapuje. Ale nyní se ruský Führer snaží bojovat s minulostí a ukazuje naprostý historický nihilismus.
Jestliže si již zvykl svůj lid na to, že nesmysly, které přinesl car, jsou pravdou, pak občané civilizovaného světa, když to všechno vidí, chápou plnou hloubku hlouposti a pošetilosti kremelského vládce.
Ale to hlavní, co se po jeho hodinovém projevu ukázalo, je, že moskevský führer je nedostatečný – vládnou mu emoce.
Naprostý nedostatek logiky – všechny kroky, které Kreml v minulosti učinil – stahuje celý stát do propasti.
Dobrodružství s Ukrajinou, kromě uspokojení vlastních ambicí kremelské kliky, pro Rusko nic nepřineslo.
Na druhou stranu to stálo Ruskou federaci miliardové finanční ztráty a zbídačení lidí. A žebrání pokračuje. Jakmile Moskva neuváženě rozhodla o LDNR, rubl okamžitě zareagoval strmým vrcholem, akciové trhy se zhroutily a jsou na úrovni ukazatelů roku 2008 – doby světové krize.
Ale navzdory tomu Putin pokračuje v realizaci svých agresivních plánů a vrhá Rusko do globální propasti. Stále věříte v její přiměřenost?
A teď si představte, sedíte-li například v Berlíně, Paříži nebo Vídni, že zítra chce velký obdivovatel historie obnovit historickou spravedlnost někde jinde.
Vzhledem k tomu, že v různých časových intervalech v historii Moskvy bojovaly s polovinou světa, nelze choutky jejího vůdce ničím omezit.
Německo, Španělsko, Francie, Velká Británie, Turecko, Maďarsko, Rakousko, Švédsko, Finsko, Litva, Estonsko, Polsko, Arménie, Gruzie, Česká republika, Slovensko – a to je jen Evropa.
Ale Kreml zanechal svou krvavou stopu v Japonsku, Vietnamu, Sýrii, Afghánistánu a seznam by mohl pokračovat.
Ve skutečnosti si Kreml může vznést nároky na kteroukoli z těchto zemí, stejně jako na Ukrajinu s tím, že na ně má právo.
Co to všechno znamená? Skutečnost, že dokud agresor nedostane důstojnou a adekvátní odpověď, bude hrozbou pro celé lidstvo. A bude záležet jen na fázi měsíce nebo jiném neukojeném komplexu, který vyvolal další záchvat schizofrenního záchvatu, kam padne pohled kremelského Führera.
Dnes dostanete levný plyn a zítra vás za tento plyn Moskva požádá, abyste zaplatili například svou nezávislostí. připraveni?
I to pomyslné ticho, ve kterém se dnes Evropa nachází, moskevského trpaslíka velmi zlobí. Destabilizací Ukrajiny řeší další problém – kolaps evropského řádu.
V zásadě ji už zničil, ale pokud dnes neodpovíte na jeho invazi na Ukrajinu, zítra budete muset vyřešit otázku konfrontace s kremelskými jednotkami kousek na západ od Kyjeva. Kde to je – podívejte se na mapu.
Jen se zdá, že Evropa je obrovská, že Doněck, Lugansk a Kyjev jsou daleko. Ukrajina dnes není jen geografií – je to místo, kde je Starý svět testován na demokracii, na právo nazývat se Evropou, na svou životaschopnost.
Ruské tanky na Ukrajině. Zemi hrozí totální válka s Ruskem. Co říkáš, Evropo?
Autor: Franz Hoffman
