Zuzana Čaputová: Kdo má moc, nesmí sejít z cesty. Lídrem je pro mě Zelenskyj, inspirací Horáková

Co je to hrdinství, záleží na kontextu, říká v podcastu Českého rozhlasu Plus Hrdinové slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Před 80 lety byli hrdiny českoslovenští výsadkáři a odbojáři, kteří se zapojili do útoku na Reinharda Heydricha. Dnes jsou hrdiny podle Čaputové lékaři, lidé, kteří brání Ukrajinu proti ruské invazi, i ti, kteří poctivě vykonávají veřejnou službu. Anebo ti, kteří mají těžký životní osud a statečně se s ním vyrovnávajÍ.

V Česku jsou parašutisté považováni za jedny z největších hrdinů české, potažmo československé historie. Jak je to na Slovensku, je Jozef Gabčík, který byl slovenské národnosti, vnímán jako hrdina?
Myslím si, že poměrně velkou částí veřejnosti je určitě jako hrdina vnímaný. Před pár roky se v anketě Největší Slovák umístil v první desítce, je po něm pojmenované město a také některé ulice, naše speciální jednotky nesou jeho jméno. Je to velmi reflektovaná osobnost historie.

Jak se Operace Anthropoid připomíná na Slovensku?
Je to samozřejmě povinná součást výuky dějin a symbol odporu proti fašistické totalitě. A to je nesmírně důležité, obzvlášť v kontextu aktuálního dění. Slovensko přímo hraničí s Ukrajinou, kde probíhá válka, ruská protiprávní invaze.

Našla byste za třicet let slovenské samostatnosti někoho, komu by slušelo označení hrdina?
To závisí na tom, jakým způsobem tento pojem, slovo hrdina, ve své mysli naplníme.

Já si velmi vážím prvního slovenského prezidenta Michala Kováče, který v době mečiarismu, náročného období v prvních letech slovenské samostatnosti, vzdoroval obrovskému tlaku, i pokud jde o jeho osobní život – s ohledem na únos jeho syna pravděpodobně státní mocí. To byl velmi náročný kontext.

Každá práce, která je dobrou veřejnou službou, je v jistém smyslu hrdinství, zejména pokud se odehrává ve složitém kontextu. Nedá mi to nevzpomenout Jána Kuciaka, který položil život za to, že dělal kvalitní žurnalistickou práci a věnoval se věcem, které se někomu nelíbily.

Máme za sebou v nedávné době pandemii a často jsme slovo hrdinové používali pro lékaře i jiné zdravotníky, záchranáře, všechny ty, kteří byli ve službě při záchraně životů.

Hrdina nemusí být jenom ten, kdo se zapíše do učebnic a píše dějiny, ale jsou to i lidé, kteří s vysokým stupněm profesionality v těžkých životních podmínkách vykonávají službu a často při tom riskují vlastní životy.

Kdo ustojí tlaky

Na Slovensku teď probíhá velká očista veřejného života. Justice se zabývá spolutvůrci mafiánského státu, jak to nazval váš předchůdce Andrej Kiska. Jsou pro vás poctiví policisté, prokurátoři a soudci svého druhu také hrdinové?
V této době hrají absolutně klíčovou roli. Výsledkem tohoto velmi důležitého očistného procesu a možná i cestou má být posílení důvěryhodnosti těchto institucí a zároveň i posílení důvěry v princip, že všichni jsme si rovni před zákonem.

Momentálně jsou na Slovensku vyšetřovány desítky lidí, kteří předtím disponovali veřejnou mocí anebo patřili do skupin takzvaných oligarchů. Mnozí z nich už přiznali svoji vinu a odkrývají souvislosti korupčního jednání a zneužívání moci.

  Začátek druhé světové války je pro Lukašenka zdrojem hrdosti

A všichni poctiví policisté, prokurátoři a soudci, kteří se podílí na tomto důležitém procesu, jsou absolutně důležití. Každý, kdo disponuje veřejnou mocí, musí ustát všechna morální a etická dilemata. Protože sejít z cesty a mít přitom v rukou moc? Důsledky a devastace jsou několikanásobné.

Těch tlaků a protitlaků na ně je velmi mnoho, když jde o tak očistný proces. I proto těmto lidem patří čest, protože když svoji funkci ustojí poctivě a v souladu se zákonem, tak to může celé naší společnosti a zemi velmi pomoci.

Zrada proti vlastnímu poslání

Další díly podcastu Hrdinové budeme věnovat i postavení zrádců. Řekla byste, že v této pro Slovensko barvité době je někdo, koho vy byste označila za zrádce?
Zrádce, to je velmi silné slovo. A se silnými slovy je třeba nakládat přiměřeně opatrně a zdrženlivě. Pro mě to má i právní rozměr, jsem právnička.

Na Slovensku jsou momentálně vyšetřováni lidé, kteří podle obvinění kolaborovali s jinou státní mocí, například sloužili ruské propagandě. Je možné, že se zanedlouho dočkáme toho, že soud řekne ano, nebo ne, že naplnili dokonce až skutkové podstaty toho, co se v právním smyslu považuje za zradu.

Ale v lidovém, neprávním významu zradí každý jeden, kdo se zpronevěří svému poslání, své funkci. A obzvlášť když je to v kombinaci s veřejnou mocí. Zrada vůči tomuto typu služby je až zradou na druhou – protože má daleko větší důsledky na běžný život celé země.

Zelenského kroky jsou obdivuhodné

Nezměnila situace na Ukrajině, tedy válka hned za východní hranicí Slovenska, pohled na hrdinství? Už jste zmiňovala, že v době pandemie jsme za hrdiny měli především zdravotníky. Teď to jsou zase lidé, kteří neváhají jít bojovat nebo jakýmkoliv jiným způsobem pomáhat. Dá se srovnávat jejich hrdinství?
Jsou to kategorie, které tak jako kategorie dobra, laskavosti a jiných věcí se těžko měří. Naznačila jsem, že moje vnímání hrdinství velmi souvisí s kontextem, ve kterém se děje.

Pro mě je srovnatelně obdivuhodný výkon lékařů, kteří sloužili x hodin a riskovali při tom vlastní životy zejména v době, kdy se o covidu ještě mnoho nevědělo. A to proto, aby pomohli a zachránili životy jiných lidí. A stejně tak je důležité hrdinství lidí, kteří brání suverenitu svojí země proti agresorovi.

Hrdinství se častokrát rodí v konkrétním kontextu a má vlastnosti a podoby, které závisí na dané životní situaci. Ale nedovolila bych si říct, že jedno je méně a druhé víc důležité.

Jak vnímáte jednání prezidenta Volodymyra Zelenského od začátku války?
Je to obrovský příklad lídra – od prvních dní, kdy se rozhodl zůstat v Kyjevě a vysílal velmi jasné poselství toho, že ví, kde je jeho místo, že bude vést zemi a každého, kdo chce Ukrajinu bránit. To je opravdu obdivuhodné.

  PŘÍTOMNOST RUSKÝCH VOJSK V BĚLORUSKU KOMPLIKUJU SOUČASNOU POLITICKOU SITUACI NA UKRAJINĚ

Volala jsem si s ním možná dokonce druhý den po vypuknutí války. Od prvního momentu nic nebylo jasné, nikdo jsme nevěděli, jak daleko Rusové zajdou a jak brutálně, hrubě a rychle budou útočit na která města včetně Kyjeva, a on byl v absolutně nejisté situaci lidsky jako člověk i jako státník. Mám pocit, že to ustál. V té obrovsky náročné situaci, ve které je – musí být vyčerpaný, unavený, ty zprávy jsou někdy lepší, někdy horší – je stále silným lídrem.

Jsme v pravidelném telefonickém kontaktu. Debatujeme o tom, jak se lidsky má, sdílíme to, jaká je situace z jeho lidského pohledu. A hlavně co jeho země potřebuje.

To se vyvíjí a Slovenská republika a samozřejmě i Česká dělají obrovský kus práce. Možná si to ani neuvědomujeme, ale per capita, podle počtu obyvatel, patříme v pomoci do té skupiny zemí, které pomáhají nejvíc.

Je to přirozené, týká se nás to velmi blízko. Kdyby Rusko anektovalo celou Ukrajinu, tak je to náš bezprostřední soused. Česko i Slovensko mají zkušenost s ruskou agresí v roce 1968. Takže je náš společný zájem pomoci Ukrajině.

Žijeme v době krizové

Zklamalo vás naopak jednání některých zemí Evropské unie? Hodně se mluvilo o tom, jak se k té situaci postavilo Německo, které je dlouhodobě kritizováno za laxní přístup. Vnímáte to podobně z pozice prezidentky Slovenské republiky?
Tak samozřejmě je tam rozdílný přístup, pokud jde o charakter pomoci i pokud jde o vnímání perspektivy Ukrajiny v rámci Evropské unie. Pokud jde o samotné Německo, tak zaznamenalo obrovský přerod ze země, která se držela v pozadí, a to vzhledem k historickým událostem. Mluvila jsem o tom s prezidentem Frankem-Walterem Steinmaierem. Ten posun je jasný. Myslím, že v Německu proběhla celkem silná sebereflexe.

Ale pokud jde o postoj, který je pro mě nejméně srozumitelný a je zklamáním, tak je to postoj Maďarska, které je ze zemí Evropské unie v jistém smyslu nejvíce zdrženlivé, pokud jde o vojenskou pomoc.

„Běda národu, který potřebuje hrdiny.“ Souhlasíte s touto větou ze hry Bertolta Brechta o Galileim?
Já tu větu znám trochu jinak. Nevím, co je blíž originálu, ale já znám překlad: Šťastný národ, který nepotřebuje hrdiny. S tím se umím ztotožnit.

Většinou hrdiny rodí krizová doba, protože si to vyžaduje. A když žijeme v době, která je pokorná, standardní, mírumilovná, tak je dobré, když hrdiny nepotřebujeme. Ale žijeme v době krizové, jdeme z jedné krize do druhé a to přirozeně hrdinství vyžaduje. A je skvělá zpráva pro obě naše země, Česko i Slovensko, že v nich hrdiny nacházíme.

Odvaha ženy ve veřejné funkci

V roce 202 jste in memoriam udělila Řád bílého dvojkříže I. třídy Miladě Horákové. Rezonuje její příběh na Slovensku? V Česku se hodně připomíná, obzvláště po sametové revoluci. Reflektovala jste tím náladu ve společnosti, nebo šlo čistě o vaše osobní rozhodnutí ji ocenit?
Velmi se hlásím k tomu, že to byl můj velmi silný impulz a moje rozhodnutí. Její příběh se v jistých vlnách a cyklech na Slovensku připomíná, možná to bylo i trochu v souvislosti s mým zvolením jako ženy-lídryně. Protože ona byla lídryní, přestože nebyla v politické pozici. A byla také advokátka, právnička.

  Ruské velvyslanectví jako úkryt pro Trollí farmu. Informační sabotáž Ruska

Před nedávnem jsem byla v košickém divadle, které zpracovalo jednu z verzí jejího životního příběhu, bylo to multižánrové. A já jsem byla ohromená. Myslím, že jsem tak intenzivně a často při jiném kulturním představení neplakala. Její životní odkaz je neuvěřitelně silný i po mnoha letech.

Přiznám se, že jsem tam cítila mnoho paralel. Jako žena-matka, která je ve veřejné službě – i ona byla ve veřejné službě, i když ne v politice – je to tisíc dilemat, které řešíte, mezi tím, o co obíráte svoje nejbližší, když se dáváte všanc v takové pozici. A hlavně její příběh je o tom, jak byla úžasně silná, konzistentní při tom obrovském tlaku, kterému čelila. To je veliká inspirace, velmi, velmi obdivuhodné.

Milada Horáková to dělala z prostého a o to silnějšího důvodu: protože měla ráda lidi, věřila v demokracii. A také to dělala pro svoji dceru a pro další generaci. V tom je to obrovská inspirace a obrovský odkaz do každé doby: za svobodu se vyplatí bojovat.

Vy jste první žena, která se postavila do čela Slovenského státu, potažmo obou států bývalého Československa. Věřím, že i to chtělo notnou dávku odvahy. Měla jste obavy? Musela jste v sobě hledat hrdinství a odvahu?
Odvahu si to vyžadovalo – udělat ten první krok nabídky, jak bych to nazvala. Ostatní bylo v rukou voličů. Já se do té pozice nedrala, netlačila, nechala jsem to na rozhodnutí voličů, kteří mě nakonec do funkce zvolili.

Samozřejmě si to vyžadovalo odvahu, protože ať už člověk dělá jakoukoliv profesi, nic se tomu nepodobá. Profese prezidenta je velmi specifická a musím říct, že právnické vzdělání a praxe mi jsou velmi nápomocné. Ale je to samozřejmě zkouška a velká škola osobního růstu, sebepoznání a samozřejmě i v profesionální oblasti.

Kdo je pro vás osobně hrdinou?
Pokud to má být z mého osobního světa, tak zachovám diskrétnost této osoby. Ale prozradím, že je to člověk z mého velmi blízkého okolí. S velkým obdivem vzhledem k tomu, jak se dokáže a dokázal vypořádat s těžkým zadáním, kterému v životě musel čelit – souviselo to se zdravím.

Tím chci říct, že vzdávám hold každému, komu je dán těžký životní úděl a častokrát v tichosti ho zvládá, nese ho statečně a způsobem, který nedestruuje jeho okolí. K tomu má i sílu ráno vstát a dělat to, co je nevyhnutelné, a ještě se případně i rozdávat druhým lidem. Tohle je moje hrdinka z mého bezprostředního okolí. Každý, kdo má takto těžký osud, je také hrdinou.

Rozhovor s prezidentkou Zuzanou Čaputovou je součástí nové podcastové série Českého rozhlasu Plus Hrdinové.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..