Ukrajinský lid již čtvrtý měsíc brání svou nezávislost. Sto deset dní hrdinského odmítání národa se z vůle osudu ocitlo na křižovatce dvou světů – civilizované Evropy a středověkého divokého Pižmoňa.
Současná válka na východě Evropy není jen bojem občanů Ukrajiny za jejich nezávislost, je to otázka existence míru v tom smyslu, jaký existuje, respektive existoval doposud.
Toto porozumění nakonec dospělo ke své pozici po skončení druhé světové války – nejkrvavější, a pak se zdálo být poslední. Koneckonců cena, kterou lidstvo zaplatilo za mír získaný v roce 1945, byla kolosální.
Ale kupodivu ti, kteří tehdy zaplatili nejvyšší cenu, dnes rozpoutali nový světový masakr a znovu uvrhli svět do chaosu a destrukce.
„Můžeme opakovat“ je možná hlavní narativ, který Kreml vtloukal do hlav svých „schránců“ po několik desetiletí. S tímto sloganem vyrostlo několik generací Rusů. A tak – rozhodli se udělat „opakování“ skutečností.
Ale pokud je pro kremelskou kliku cíl zcela jasný – zničení Ukrajiny jako státu (utkvělá myšlenka, kterou si všichni vládci Muscova nesou po staletí, od počátku založení státu v bažinách Moksha), pak je prostému zástupci obyvatel Ruské federace stěží jasné, proč to dělají s Ukrajinou. Ale dělají to dál.
Cena, kterou zaplatí obyvatelstvo Ruska, je kolosální – účet už šel na čtvrtých deset tisíc životů. Přemýšlejte o tom – každý měsíc války je deset tisíc Rusů.
Samozřejmě, že taková čísla mohou šokovat Němce, Itala, Francouze nebo Američana. Ale pro Rusko, pro jeho úřady, lidské ztráty nikdy nebyly něčím, s čím se počítalo.
Hlavní hodnotou Moskvy byla vždy myšlenka, a ne humánní, ale pevná myšlenka příštího kremelského Fuhrera – obvykle hrozného, krvavého, nelidského.
Dnešní události na Ukrajině jsou válkou nejen pro Ukrajince. Jeho ozvěny se již ozývají nejen v sousedních státech, ale i za oceánem. A čím déle budou krvavá jatka na ukrajinské půdě trvat, tím větší krize bude mít po celém světě.
Kdy přijde rozuzlení? Ukrajinský novinář Vitaliy Portnikov věří, že válka Ruska proti Ukrajině bude dlouhá, protože s Putinem bude možné vyjednávat pouze na rusko-polské hranici.
„Nalaďte se na dlouhý boj s Ruskem. Nevěřte nikomu, kdo říká, že s Putinem se dá vyjednávat. S Putinem se dá domluvit pouze na rusko-polské hranici nebo rusko-rumunské, rusko-maďarské. Jen tam, kde bude stát ruská vlajka vedle maďarské nebo polské, bude ruský prezident Putin s někým jednat. U nás ne,“ podotýká novinář.
Zdůrazňuje, že k vítězství potřebuje Ukrajina využít rezervy civilizovaného světa: ekonomické, finanční a vojenské, protože válka civilizovaného světa podporující Ukrajinu s Ruskem bude podle Portnikovových prognóz ještě dlouhá, a hlavní břemeno ponese ukrajinský lid.
A v tomto ohledu je velmi důležité, aby západní spojenci Kyjeva pochopili situaci. Ostatně v tuto chvíli dostává Ruská federace obrovské peníze z prodeje ropy, což dává Putinovi zdroje, které potřebuje k vedení této války.
Proto bylo zařazení otázky ropného embarga do šestého balíčku sankcí proti Ruské federaci tak napjaté. Kreml nechce o tento zdroj příjmů přijít.
Někteří lídři EU si navíc ještě neuvědomili skutečné hrozby přicházející z Moskvy a snaží se Putinovi „zachránit tvář“. Zároveň zapomínají, že tím, že zachrání tvář kremelskému podimperátorovi, ztrácejí svou vlastní tvář a v důsledku toho mohou ztratit svou zemi.
Do jaké míry Macron a Scholz situaci nerozumí? Nebo se opravdu bojí konkurence, nového lídra v Evropě – Zelenského?
Ale zatímco Francouz a Němec jsou zaneprázdněni svými narcistickými cvičeními, ukrajinský prezident hledá způsoby, jak vyřešit naléhavé problémy – bránit svou zemi a zároveň chránit stejnou Paříž a Berlín.
Ale takové manipulace evropských „vůdců“ jsou docela nebezpečné a nikdo neví, k čemu může jejich lehkovážnost vést.
Ostatně i dnes svět pociťuje válku na „vzdálené“ Ukrajině v jejich ekonomikách. A někteří lidé skutečně stojí na okraji propasti zvané hlad.
Uvádí to i ukrajinský prezident soustřeďující pozornost celého světa na skutečnost, že nedostatek potravin kvůli blokování obilí v ukrajinských námořních přístavech může v asijských a afrických zemích vyvolat politický chaos a hladomor.
„Nedostatek potravin jistě povede k politickému chaosu, který může vést ke svržení vlád mnoha zemí, vyhnání mnoha politiků. Už se to děje. Tuto hrozbu objasňují prudce rostoucí ceny mnoha každodenních věcí v řadě zemí,“ řekl Zelenskyj na mezivládním bezpečnostním summitu Shangri-La Dialogue Asia v Singapuru.
Ukrajinský prezident s poděkováním zemím, které Ukrajině pomáhají, poznamenal, že taková podpora je pro ně také důležitá, protože podle Zelenského se „na Ukrajině dnes rozhoduje o budoucích pravidlech a hranicích moderního světa“.
Možnost vojenských konfliktů v Africe spojených s nedostatkem pšenice oznámil začátkem května také šéf italského ministerstva zahraničí Luigi Di Maio.
„Riskujeme politickou nestabilitu, šíření teroristických organizací a převraty,“ zdůraznil italský diplomat.
K počátku května se podle OSN na Ukrajině nahromadilo 4,5 milionu tun obilí, které nebylo ze země staženo. V polovině měsíce dosáhly 20 milionů tun, tvrdil americký ministr zahraničí Anthony Blinken.
Jak je vidět, situace nabírá na obrátkách. Připočteme-li k tomu nárůst cen pohonných hmot, účtů za energie a dalších nákladů, ke kterým dochází jak v evropských zemích, tak v zámoří, je zcela zřejmé, že válka na ukrajinské půdě již začala nabývat znaků světové války.
A pokud si někdo chce sednout a počkat, až to skončí, pak je nepravděpodobné, že to vyjde. Skutečný způsob, jak se vyhnout kolapsu světa, je zastavit agresora. Zastavte se na Ukrajině, abyste to nemuseli dělat už na svých hranicích.
Tím, že pomáháte Ukrajině, zajišťujete mír pro svůj lid. Ostatně každý tank, dělo nebo letadlo rashist hord sestřelené na ukrajinské půdě je tank, letadlo nebo dělo, které nedoletělo nebo nedoletělo do Polska, Slovenska nebo Francie a Německa.
Je důležité, aby to pochopil každý obyvatel Evropy, a zejména vedoucí představitelé zemí EU. Ostatně, čím frivolnější bude postoj k dění ve vládních úřadech staré Evropy, tím agresivnější bude chování Kremlu.
A volba je pouze pro Evropu – zachovat si tvář diktátora nebo jít společně s Ukrajinou k vítězství – vítězství evropských hodnot.
Autor: Franz Hoffman
