Veřejnost žádá bezpečnostní záruky a NATO musí reagovat, komentuje navýšení sil český velvyslanec

V Madridu v úterý začal třídenní summit NATO. Generální tajemník Jens Stoltenberg před ním oznámil, že aliance zvýší počet vojáků v silách rychlé reakce na více než 300 tisíc z dosavadních 40 tisíc. Premiéři a prezidenti členských států budou projednávat také další pomoc Ukrajině nebo přihlášky Švédska a Finska do aliance, které blokuje Turecko. Hostem Ranního interview Radiožurnálu byl k tématu český velvyslanec při NATO Jakub Landovský.

Bude se Česká republika podílet na tom avizovaném navýšení vojáků pro alianční síly rychlé reakce a případně v jakém počtu?
Bezesporu, a to v několika rovinách. Tou první je přítomnost na slovenském území v podobě jedné z osmi bojových uskupení NATO, kde Česká republika zastává roli rámcového národa a bude se tam jednat o plus minus 400 až 600 vojáků podle typu úkolu.

Naše jednotky budou dále působit na Baltu, kde máme přítomnost jedné čety a jedné roty, tedy zhruba 200 až 300 lidí v Litvě a Lotyšsku.

Některé naše jednotky, zejména ty specializované např. v oblasti ochrany zbraní hromadného ničení, budou také součástí pohotovostního systému. Jeho největší novinkou je, že ty jednotky dnes vědí, kam půjdou. To znamená, že v případě nějakého konfliktu tam existuje předurčení jednotek do určité geografické oblasti.

Změny v pohotovostním systému

Takže do té doby zůstanou jednotky připravené v domovských zemích?
Často tomu tak bude, ale ta doba, za kterou se mají přesunout do toho prostoru, je skutečně velice krátká. Budou rotovat, cvičit, osahají si to případné teritorium, kde by měli být nasazeni v případě kolektivní obrany, budou znát své protějšky. Je to dokonce lepší, než kdyby nějakou delší dobu seděli nehnutě na jednom místě. Je to lepší pro jejich připravenost a morálku.

Pokud jsem to dobře spočítal, tak se jedná zhruba o 1000 českých vojáků. Nebo to číslo bude ještě vyšší?
Ne, číslo bude vyšší. Česká republika se přihlásí do různých úrovní pohotovostního systému. Úrovně jsou tři, Česká republika tam nasadí řádově to, co máme, a v podstatě i naše těžká brigáda bude zcela součástí tohoto posilového systému.

V případě sebemechanizované brigády máme zhruba tři a půl tisíce lidí. Česko přispěje proporčně do pohotovostního systému, a pokud jde o aktivitu, máme na sobě mnohem víc úkolů než někteří jiní spojenci, zejména na Slovensku a v Pobaltí.

‚NATO musí reagovat‘

Proč se aliance rozhodla pro takové dramatické navýšení sil rychlé reakce? Souvisí to s hrozbami, že by Rusko po Ukrajině mohlo zaútočit i na Litvu, tedy na východní alianční stát, se kterým má teď velmi napjaté vztahy?
Souvisí to s tou základní povinnosti aliance, kterou je ochránit všechny své členy, bojovat o každý centimetr případného napadeného území. Myslím, že to souvisí i s tím, co je v novinách, a to je chování Ruské federace na Ukrajině. Tady zkrátka nemůže být pochyb o tom, že naše veřejnost v jednotlivých zemích žádá jasné bezpečnostní záruky a aliance na to musí reagovat.

Jsou tedy státy NATO skutečně připravené odpovědět na případný útok na jednoho ze členů ve východní Evropě?
Bezesporu. Na tom je postavena celá alianční logika od samotného vzniku a myslím, že tu důvěryhodnost podtrhuje i fakt, že doposud nedošlo nikdy k útoku na člena Severoatlantické aliance.

Jakou pomoc se teď chystají alianční státy poskytnout Ukrajině?
Alianční státy, řekněme ve větším formátu, než je Severoatlantická aliance, poskytují Ukrajině vitální materiál, ale i humanitární pomoc. Podle svých možností, podle své politické situace. Většina těch důležitých zemí včetně Spojených států, Velké Británie, Polska, Německa, ale i České republiky, velmi výrazně dodává i tzv. letální materiál.

Na tom formátu se tedy nic nemění?
Na formátu se nic nemění. Podle mého názoru jedna důležitá věc, taková strategičtější, je samozřejmě to, že se vyprazdňují sklady zemí bývalé Varšavské smlouvy s tou technikou, kterou Ukrajinci umí přirozeně ovládat. Tak bude potřeba přecházet na západní platformy, kde je důležitý výcvik, logistika, zajišťování munice a může tam hrát nějakou roli i Severoatlantická aliance. Počkejme si na výsledek summitu.

Členství skandinávských států

Ještě před začátkem eurosummitu se mají sejít lídři Turecka a Švédska, Finska a NATO a pokusit se odblokovat onen spor o přihlášku severských zemí do aliance. Je tedy dnes naděje, že se to podaří a Turecko ustoupí?
Tak já už jsem to i říkal včera v ČT. Jsem optimista a můj optimismus stojí na tom, že ty velké události – kterou je samozřejmě i summit a to, že se lídři sejdou v nějaké příjemné atmosféře – může vést i k novým formátům, nejenom k tomu trilaterálnímu formátu Švédsko, Finsko, Turecko.

Můžou se do toho vmísit i jiní státníci, doposavad zajišťoval tu roli, myslím, že velice úspěšně generální tajemník, ale dosud nedošlo k odblokování situace. Já se však domnívám, že summit může přinést v tomto ohledu nějakou dobrou zprávu.