moravskoslezsky.denik.czOchota českých občanů pomáhat uprchlíkům klesla 130 dní po ruské invazi na Ukrajinu, ale zůstává vysoká.
Agentura STEM/MARK jej zjišťovala v březnu, dubnu a červnu a výsledky shrnula: „Zatímco většina Čechů stále věří, že pomoc ukrajinským uprchlíkům je užitečná, jejich ochota participovat osobně i finančně klesá.“
V březnu 54 % dotázaných uvedlo, že materiální podpora je nejužitečnějším způsobem pomoci, v červnu to bylo 42 %. Osobní pomoc jednotlivcům klesla ze 42 % na 32 %. 8 % v březnu a 18 % v červnu jako „ne“ pomoc.
Agentura zjistila, že ve společnosti se začínají výrazněji projevovat obavy ze zhoršení ekonomických podmínek. To se promítlo i do odpovědí na otázku, do jaké míry by se Česká republika jako země měla zapojit do pomoci Ukrajině. Zatímco v březnu podpořilo finanční pomoc 40 %, v červnu podpořilo finanční pomoc pouze 25 %.
Stejně jako u osobního zapojení podporují pomoc ze strany státu více vysokoškolsky vzdělaní lidé, mladší generace a muži.
Všechny údaje jsou překvapivě příznivé – právě i s ohledem na to, že ekonomická situace domácností se vinou vysoké inflace zhoršuje a vyhlídky nejsou nijak růžové.
Experti zkoumající reakci společností na události, jakou byla například epidemie covidu, totiž varují, že počáteční vlny solidarity a nadšeného semknutí trvají nanejvýš několik týdnů. Od počátku ruské invaze přitom uběhly už více než čtyři měsíce.
Velmi příznivé výsledky potvrzuje rovněž projekt Českého rozhlasu a agentury PAQ Research Život k nezaplacení, z něhož vyplývá, že na Ukrajinu nebo ukrajinským uprchlíkům už přispěla polovina společnosti a na jednu domácnost to vychází na 1500 korun.
Jeden z autorů výzkumu sociolog Daniel Prokop říká: „Samozřejmě víc dávají bohatší domácnosti, tam je to za celé období kolem 3000. Ty chudší daly v průměru kolem 700 nebo 800. Ale když to počítáte z jejich příjmů, které jim zůstanou po zaplacení bydlení a jídla, tak procentuálně je solidarita mezi chudšími a bohatými podobná. Je to pozitivní zpráva, že solidarita v možnostech, kterou lidé mají, prochází napříč všemi sociálními skupinami. A že neklesla tak brzo, jak někteří očekávali.“
Je možné, že se stálá ochota pomáhat Ukrajině a Ukrajincům napříč společností roztříští na podzim o vysoké ceny energií a potravin a vážné ekonomické potíže dalších tisíců domácností. Ale jisté to není.
Vedle statistik a průzkumů dodávají naději příběhy. Učitelé Lukáš a Kateřina Markovi mají pět dětí, nejstarší dceři je jedenáct, bydlí v Příbrami v domě na hypotéku, kterou budou splácet asi celý život. Žijí skromně a zvlášť dnes obrátí každou korunu. Paní Kateřina před pár dny v Českém rozhlasu situaci zhodnotila:
„Když si člověk nemůže koupit něco, na co by měl chuť nebo náladu, tak jde dál. I pro děti je dobře, když vědí, že některé věci si musí zasloužit. Je válka, tak platíme daň, vyjadřujeme solidaritu. Musíme si tady některé věci odpustit, ale pořád žijeme v míru. A snažíme se, aby i naše děti to vnímaly takhle a myslely na děti, které se mají hůř. Protože my se přese všechno máme dobře.“
