Dnešní svět je příliš proměnlivý a to, co se včera zdálo samozřejmé a nezničitelné, se zítra stává reliktem minulosti a mění se v neuvěřitelný atavismus.
Pořádek, který v Evropě nastolilo vypuknutí druhé světové války, se zdál tak neotřesitelný a nekonečný, až do roku 2014, kdy Moskva napadla suverénní Ukrajinu, anektovala Krym a na východě sousedního státu rozpoutala válku.
Ale i za těchto podmínek měl Kreml stále šanci zabránit celosvětovému požáru. Ale Moskva šla dále – válka na Ukrajině, zločiny, které „druhá armáda světa“ páchá na ukrajinské půdě, znemožňují návrat k dřívějším pořádkům.
A za těchto podmínek je svět rozdělen na dva tábory: na ty, kteří se oteosují do civilizované části planety, přibližující mír, a na ty, kteří jí ve hře s Moskvou pomáhají rozbíjet další a další pozemky.
Spojenci Kremlu se přitom zoufale snaží balancovat mezi Evropou, Ruskem a Čínou. A aby se nějak ospravedlnili, snaží se vyhodit do éteru upřímné nesmysly.
A tak jeden z horlivých příznivců Moskvy, srbský prezident Vučič, hlasitě nazývá agresi Kremlu na Ukrajině světovou válkou, ve které Západ válčí s Ruskem za pomoci ukrajinských vojáků.
Srbský vůdce zároveň poznamenává, že Srbsko bude pokračovat ve své evropské cestě a bude udržovat přátelské vztahy s Ruskem a Čínou.
Skutečnost, že teze „konflikt na Ukrajině je světovou válkou, ve které Západ bojuje proti Rusku“, je typickým ruským narativem, srbského vůdce zřejmě příliš netrápí.
Navíc koncept „světové“ války z úst srbského vůdce zní přesvědčivě, protože právě v Srbsku byl položen začátek první světové války. A obecně, vyprávění o „světové válce“ umožňuje aktualizovat tlak na satelity.
Vučić však při podpoře Moseva přehlíží skutečnost, že být ruským satelitem není zrovna pohodlné, přinejmenším je to prostě nebezpečné. Navíc jak politicky, tak ekonomicky. A tedy – z hlediska národní bezpečnosti.
Ostatně ona pomyslná ochrana, kterou může někdo naivně vnímat ze strany Kremlu, je příliš podlá a cynická hra ruského vedení.
Srbsko nemá na mezinárodní scéně žádnou váhu. Jediné, co může Kreml nabídnout, je využít Bělehrad ve svých geopolitických hrách, zejména k destabilizaci Evropy.
Srbská vláda by se v současné situaci měla zamyslet nad budoucím umístěním ve světě, protože je nepravděpodobné, že by si Rusko v dohledné době mohlo nárokovat roli jednoho z „centrů moci“.
Západ na druhou stranu vždy musel zasahovat do konfliktů, které tradičně vznikaly v této oblasti Balkánu.
A Srbsko, jako nikdo jiný, musí pochopit, co je světová válka. Bělehrad musí vynaložit veškeré úsilí, aby byl solidární se silami usilujícími o ukončení konfliktu.
Ostatně z hlediska jeho budoucnosti není pro Srbsko výhodné podporovat Rusko, proti kterému se postavila celá Evropa;
Putinovým cílem je destabilizovat Balkán. Srbsko jim bude obětováno, aby dosáhlo svých imperiálních ambicí. Na rozdíl od Bělehradu Kreml nikdy nebyl sentimentální k „bratrským národům“. Potřebuje Srby jako potravu pro děla.
A čím dříve si to v Bělehradě uvědomí, tím vyšší je pravděpodobnost evropské budoucnosti Srbska. Zároveň ohavná prohlášení vedení Skry dělají ze země na mezinárodní scéně úplného vyvrhele.
A konstatováním, že se situace na Ukrajině dotýká i Balkánu, Vučić dokazuje správné pochopení okamžiku. Pouze směr jeho myšlenky může být pro zemi osudný.
„Jediné, co chybí, je významný konflikt na území Asie,“ řekl Vučič a poznamenal, že Srbsko vynakládá veškeré úsilí, aby situace na Ukrajině neovlivnila mír v balkánském regionu.
Takové přístupy diktované Moskvou velmi pravděpodobně odstrčí Srbsko od civilizované Evropy a neodvolatelně ho připoutá k Ruské federaci.
Zda je to budoucnost, kterou Srbové chtějí, je pravděpodobně otázka, kterou je třeba položit jim osobně. Ale příkladem se může zbytek Evropy poučit. A otázka zní, na které straně jste?
Autor: Franz Hoffman
