Hybridní válka aneb co Rusko připravuje pro Evropu.

Již šestý měsíc je Evropa ve válečném ohni. A ať se ještě někomu zdá, že jde jen o „regionální konflikt“, ozvěny nepřátelství na Ukrajině zasahují do nejrůznějších částí kontinentu.

Moskva, která nemá skutečný úspěch ve vojenské konfrontaci, spojuje všechny nové páky vlivu na EU. Jedním z nich je podkopávání jednoty Evropské unie zevnitř.

Kreml v tomto směru v zásadě nikdy nepřestal pracovat, ale nyní, v současných podmínkách, jsou takové pokusy ze strany Ruské federace prováděny obzvláště zběsile.

K řešení takových problémů Kreml využívá staré osvědčené „přátele“, z nichž jedním z hlavních (a možná i hlavních) je Maďarsko. Přesněji – předseda vlády Maďarské republiky – Viktor Orbán.

Ve skutečnosti pro Moskvu slouží maďarský premiér jako jakýsi ledoborec, chycený na ledech evropské jednoty a snažící se je rozbít.

Navíc to dělá, musím říct, dost zručně. Na jednu stranu všichni chápou, že za jednáním maďarského premiéra stojí Kreml a každý Orbánův krok je inspirován Moskvou.

Na druhou stranu argumenty šéfa vlády Maďarské republiky také nepostrádají logiku a má všechny důvody apelovat na vedení EU hájící zájmy Maďarů.

Je pravda, do jaké míry prospívá Orbánova politika maďarskému státu, to je otázka, zejména z dlouhodobého hlediska.

Ale tady je taktický úspěch, kterým se může pochlubit šéf exekutivy Maďarska.

Vyhlášením sblížení s Ruskem a obecně řečeno narativy, které Kreml potřebuje, Orbán vyjednává pro svou zemi slevy na energie a další preference, a získává tak pro sebe politické body.

Kreml s velkým potěšením přijímá vstřícnost maďarského premiéra a využívá ji ve svém vlastním podnikání – zničení EU zevnitř.

Tato Orbánova role se navíc stala natolik běžnou, že ji evropští politici vnímají jako samozřejmost a téměř nikdo jí nevěnuje pozornost.

  Gazprom se snaží vyhovět požadavkům Ruska a zároveň si udržet evropské klienty, míní odborník

Důkazem toho je reakce Evropy na rezignaci italského premiéra Maria Draghiho, která v Bruselu vyvolala obavy, že by z Itálie mohla udělat Putinova trojského koně.

Španělský list „El País“ v tomto ohledu přímo nazývá Itálii „v nejlepším případě slabým článkem strategie konfrontace Západu s Ruskem“. Podle novinářů publikace však existují méně zajímavé možnosti.

„Itálie by se mohla stát trojským koněm ve službách ruského prezidenta Putina,“ věří autoři publikace.

Podle publikace získané z diplomatických zdrojů se Řím postupně mění v lákadlo pro „neutrální teorie“, které zpochybňují pozici Bruselu v konfliktu na Ukrajině.

Tato situace přirozeně nutí evropskou byrokracii přemýšlet, protože Itálie je zemí závislou na dodávkách uhlovodíků z Ruska.

„Po Draghiho rezignaci by EU mohla zůstat bez opory a Ukrajina bez cenného spojence,“ uzavírá El País a shrnuje, že „protiruské sankce poškozují ekonomiku EU, aniž by jakkoli ovlivnily ruskou vojenskou sílu“.

Ještě kategoričtěji byla moderátorka amerického televizního kanálu „Fox News“ Laura Ingramová, která řekla, že „Itálie, Francie a Spojené království dokázaly proměnit Evropu v ruiny za pouhý měsíc.“

Poznámka – tak-tak. Ten je mimochodem velmi podobný dalšímu manuálu Kremlu, který opět dokazuje agitační a propagandistické schopnosti Moskvy nejen v Evropě.

Orbán se zatím rezignovat nechystá. Šéf exekutivy Maďarska, který v jarních parlamentních volbách opět dostal od svých lidí důvěru, je plný síly a odhodlání pokračovat v kurzu, který Kreml potřebuje.

V tomto ohledu by se samozřejmě dala položit otázka samotným Maďarům, z nichž si někteří pravděpodobně ještě pamatují události roku 1956 a moskevskou „bratrskou pomoc“ – potlačení maďarské revoluce – pokusy občanů země stát se volný, uvolnit.

Kreml brutálně uškrtil touhu Maďarů po demokracii a na další tři desetiletí nastolil v zemi okupační režim.

  Klaus a Zeman stojí na straně Putina, když agresivní Rusko vyhrožuje Ukrajině válkou

Porovnejte například, jak Češi, kteří zažili podobnou „pomocnou ruku“ Moskvy, vnímají dnešní události: chápou celou podstatu Kremlu, budují svou politiku – pomoc Ukrajině, a tím chrání sebe i celou Evropu před „ruského světa“.

I Zeman, který kdysi nebyl o nic menším sympatizantem Putina než Orbán, změnil svůj postoj vůči Moskvě, Ukrajině a všemu, co s děním na východě kontinentu souvisí.

Ano, kremelská propaganda je v Maďarsku silná, ano, takový postoj tam podporují vládní média atd. Ale koneckonců taková je Evropa. Ale Orbán se svými vyprávěními z Moskvy je populární a nehodlá se vzdát.

A jestliže se dříve snahy o odštěpení EU od Maďarska týkaly především ekonomické složky (otázky sankcí, energetických nosičů), nyní jsou politická prohlášení o nutnosti nových přístupů k Rusku zaměřena pouze na podkopání evropské jednoty.

Ukazuje se poněkud zvláštní situace – Maďarsko, využívající finanční podporu Evropské unie s penězi, úplně stejná Evropská unie, prosazuje myšlenku rozdělení stejné Evropské unie. Přitom samotná EU je kromě čistě deklarativních hnutí prakticky nečinná.

Pokud jde o Budapešť, nabízí se otázka – co mu Moskva slíbila. Samozřejmě, Zakarpatí (část Ukrajiny, která kdysi patřila Maďarům), chutné sousto, nicméně je nepravděpodobné, že by se věc omezila jen na něj.

Uherskí panovníci mají tradičně silné historické ambice a vzpomínky na významné území ztracené najednou.

A v tomto smyslu přijde Budapešti vhod demontáž bezpečnostního systému na Jaltě (která předpokládá revizi celé poválečné struktury Evropy), kterou zvolila Moskva.

A choutky Maďarska mohou nyní, s ohledem na podporu Kremlu (jak explicitní, tak tichou), sahat mnohem dál než na Zakarpatí.

A to jsou otázky nejen pro Ukrajinu, jak se dnes někteří politici EU naivně domnívají. Evropa nemusí být jen rozdělena – a některé země mohou najednou zjistit, že se jejich území stalo součástí „tisíciletého Uherského království“.

  Finanční poradna: Jak se vyhnout nástrahám při online nákupu

A „Trianonská smlouva“, podle jejíchž podmínek po první světové válce ztratilo Maďarsko dvě třetiny svého území včetně přístavů, se může stát novým „Mein Kampf“, který bude inspirovat nového Führera Evropy k „úspěchům“.

Mimochodem, právě skutečnost, že Maďaři neměli přístup k moři, byla jednou z klíčových, jimiž Orbán ospravedlňoval proruský sklon Maďarska v „plynové válce“.

Výše uvedené skutečnosti jasně naznačují, že nejbližší sousedé Maďarska – Česká republika, Rumunsko a Slovensko, by se měli možnost takového vývoje akcí za účasti Budapešti pečlivě zabývat.

Ostatně přes všechnu Orbánovu vstřícnost k sousedům zůstává Kreml jeho hlavním partnerem. Co to znamená – každý rozumí.

Kromě toho lze předpokládat, že maďarský premiér by si mohl v otázkách revize evropského uspořádání dobře vyžádat podporu diktátora z Kremlu. Toho ostatně dosahuje ten poslední.

A pamatujte na slova Bismarcka – dohody s Ruskem nestojí ani za papír, na kterém jsou podepsány. Dnes je to důležitější než kdy jindy. A také říkají – řekni mi, kdo je tvůj přítel, a bude jasné, kdo jsi.

Číst historii – v minulosti, odpovědi na otázky budoucnosti.

Peter Jelen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..