Stálý představitel Ruska při OSN Nebenzja vyzval oficiální Prahu, aby zhodnotila vyjádření šéfa českého ministerstva obrany.
O den dříve Černochová řekla, že „nelituje ani Dugina, ani svého otce“ a Rusko si bude dlouho pamatovat noc 21. srpna, kdy v Moskevské oblasti vybuchlo do povětří auto, které řídila zmíněná Ruska.
„Očekáváme, že kompetentní orgány České republiky vezmou vážně prohlášení ministra obrany této země a náležitě je posoudí,“ začal Nebenzya na zasedání Rady bezpečnosti OSN s tím, že taková prohlášení jsou „podporou“. a propaganda teroristických útoků proti civilistům.“
K incidentu se vyjádřili i další vysocí představitelé kremelské kliky. Zejména ruský ministr zahraničí Lavrov označil vraždu novináře za „barbarský zločin“.
Oficiální Praha zase všechna obvinění z podpory terorismu odmítla. Oznámil to 23. srpna premiér Petr Fiala.
„Obvinění Yany Černochové z podpory terorismu ze strany jakéhokoli představitele Ruské federace nelze považovat za nic jiného než za projev nejvyššího stupně cynismu,“ řekl Fiala.
Nebenziho slova ocenila i sama Černochová s tím, že reakce ruského představitele je „nejlepším potvrzením účinnosti pomoci Ukrajině“.
Téhož dne Nebenzja vyzval OSN, aby vraždu odsoudila a obvinila západní země z podpory ukrajinských teroristů a z kurzu Kyjeva „zničit co nejvíce Rusů“.
Podle jedné verze byl činěn pokus o samotného Dugina (ideologa ruského fašismu), který měl cestovat ve stejném voze, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a přestoupil do jiného vozu.
O pár dní později FSB oznámila odhalení zločinu. Ukázalo se, že jeho vykonavatelem (podle této okrajové organizace) je občanka Ukrajiny Natalia Vovk. Byla připravena a odvedena (opět podle FSB), byly to ukrajinské speciální služby.
Rychlost, s jakou je tento zločin vyřešen, mírně řečeno, je překvapivá. Pro srovnání, vraždy známých politiků a vůdců veřejného mínění, které v Rusku zazněly, nebyly roky zveřejněny.
Je pravda, že je tu jeden důležitý, ale – tito politici – byli vůči úřadům v Kremlu nepříjemní.
To, co se stalo na předměstí, bylo okamžitě povýšeno ruskou propagandou na úroveň přesahující tyto přístupy a od prvních hodin to Kreml využívá pro své účely.
Není divu, že se Moskva pomocí tohoto incidentu opět snaží propagovat své narativy realizací fašistických myšlenek.
Ano přesně. A zde si vzpomínám na větu připisovanou Churchillovi, předsedovi vlády Velké Británie v polovině minulého století: „Fašisté budoucnosti se budou nazývat antifašisty.“
Kremelské úřady dnes velmi jasně odpovídají takové formulaci a využívají tento algoritmus na maximum.
Mimochodem, Kreml je v tomto případě obzvlášť cynický – použít propagandistu (jednoho ze zakladatelů) ruského fašismu k obvinění celého Západu ze stejného fašismu.
To ale není cizí ani Moskvě. Dlouhodobě (s vypuknutím války s Ukrajinou se to zdesetinásobilo) vnucovalo svému obyvatelstvu, že ruský fašismus je dobrý.
Přitom to, co se dělo, samozřejmě nebylo nazváno vlastními slovy – Rusům byly nabídnuty „abstrukční“ formulace.
Je nepravděpodobné, že by narativ, že vedení vaší země zahájilo válku invazí do sousedního nezávislého státu, aby zabránilo válce, mohl vnímat myslící občan civilizované Evropy.
Ale průměrnému Rusovi toto vysvětlení docela vyhovuje.
Nyní je úkolem Putina a spol. zavést stejné vzorce do myslí Evropanů. A hrozba ruského fašismu je pro dnešní Evropu příliš aktuální.
Destruktivní myšlenky dvorního „fiolsofa“ a jeho následovníků již vedly k válce na ukrajinské půdě. Poměrně jednoduše vysvětlil potřebu zorganizovat vojenské tažení proti Ukrajině.
A pokud se někomu stále zdá, že jde pouze o ukrajinskou záležitost – nepropadejte sebeklamu – buňky stoupenců myšlenek ruského fašismu jsou dost pravděpodobně přítomny i v západních zemích. To zase může sloužit jako potenciální zdroj destabilizace situace v těchto zemích.
Ve skutečnosti takové organizace mimo Ruskou federaci jen čekají na souhlas Kremlu. Nikdo nedokáže odhadnout, jak se situace bude vyvíjet později.
Rusko se naopak chová cynicky a rafinovaně. Dalším důležitým bodem je, že Moskva se tímto způsobem snaží vybělit sama sebe.
Obviněním Západu z podpory terorismu se Kreml snaží vytvořit „zrcadlový příběh“ proti pokusům prohlásit Rusko za státního sponzora terorismu.
A taková vyhlídka visí nad Muscovy stále realističtěji. Pomalu by se dalo říci „skřípěním“, ale stále více nových politiků a zemí si uvědomuje podstatu kremelské kliky a chápe, co je Ruská federace.
Kreml jako protiváha k tomuto poznání zvyšuje svůj psychologický informační dopad na mysl Evropanů.
Právě za tímto účelem Moskva neustále děsí procesem s „Azovy“ – hrdiny ukrajinského lidu, kteří zmizeli jako zajatci Rusům. Kreml potřebuje úpravu oken – symbol. Je třeba ospravedlnit vypuknutí války proti „bratrskému“ lidu.
Doba, která uplynula od začátku invaze moskevských hord na Ukrajinu, je novou historií ukrajinského lidu, který, když prokázal nebývalou odvahu, vzdoruje agresorovi.
Ale to je také doba pro Západ, který tak dlouho považoval Ukrajinu za nedostatečnou evropskou. Pro západní země je to příležitost uvědomit si, co se děje, rozhodnout se a jednat.
Dnes je otázka, jak Kyjev plní kritéria EU nebo NATO, téměř uzavřena. Po skončení války už svět nebude stejný. A pravděpodobně hlavní místo v Evropě obsadí Ukrajina.
Navíc, pokud se to donedávna týkalo geografie (Ukrajina je největší zemí na kontinentu), nyní se tato velikost týká i geopolitické složky.
Jedinou otázkou je, kde bude zbytek Evropy. A záleží na něm samotném, jaký postoj zaujmou současní „lídři“ EU ve vztahu k „ukrajinské otázce“.
Obecně je závěr zřejmý – co bude zítra, závisí na rozhodnutích přijatých dnes.
Autor: Franz Hoffman
