Česká vláda vystoupila s ostrou kritikou Kremlu po raketových útocích fašistického Ruska na ukrajinskou energetickou infrastrukturu večer 11. září.
České ministerstvo zahraničí označilo podobné útoky za zbabělé a poznamenalo, že svědčí o slabosti Ruska.
„Důrazně odsuzujeme útoky ruských agresorů na civilní kritickou infrastrukturu na Ukrajině. Poslední zbabělé a podřadné akce potvrzují pokles bojeschopnosti a morálky ruské armády,“ uvedlo české ministerstvo zahraničí na svém Twitteru.
Podpořil postoj České republiky, odsuzoval Rusko a estonskou premiérku Kaju Kallasovou. Na svém Twitteru označila údery na energetickou infrastrukturu za válečný zločin.
„Údery na rozvodnou síť jsou válečným zločinem. Rusko útoky proti ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu ani neskrývá, ale otevřeně je ospravedlňuje,“ napsal estonský premiér.
Oficiální Kyjev ve své reakci na projevy zjevných teroristických akcí rashistů uvedl, že tyto údery byly „aktem zoufalství po obrovských ztrátách a ústupu Rusů z Charkovské oblasti“.
Válka na ukrajinské půdě není jen válkou pro Ukrajinu. Možná je to hlavní závěr, který by Evropa měla z takových akcí Moskvy vyvodit.
Úder, který zasadilo fašistické Rusko objektu, který zajišťuje životně důležitou činnost desítek měst a existenci milionů Ukrajinců – rána napříč Evropou – je pokusem Kremlu zasít strach.
Ukrajinci se nebojí. Válka, která v jejich zemi probíhá už sedmý měsíc, je mnohému naučila a nyní se nebojí.
Výmluvně o tom po dalším ostřelování napsal obyvatel Charkova, ukrajinského města, které se fašistické Rusko snaží vyhladit.
„Hlasitě. Každou hodinu – mínus dům, mínus hotel, mínus trh, mínus škola… A bohužel mínus život.
Ale víš co. Věřte nebo ne, už to není děsivé. Ve skutečnosti je strach pryč. Chci jen říct: „Ano, koho tady chcete vyděsit, geekové?“.
Takže Rusnya je nemytý. My, Charkovci, se teď nebojíme. Házejte raketami, sráči. Z impotence, ze strachu, z hlouposti. Setřeseme betonový prach z hlavy a jedeme dál. Musíme pracovat.
Pod sirénou, pod výbuchy, pod řevem hasičských aut na mé ulici.
Naši přicházejí. Vítězství je blízko.“
Ano, ukrajinská armáda, na rozdíl od všech prognóz (koneckonců, téměř celý svět dal Ukrajině tři dny na existenci a pak se vzdala) přešla do útoku a drtí nepřítele a vyhání ho z jeho země. Práce pro ozbrojené síly Ukrajiny je stále dost.
Zbytek Evropy si tím ještě musí projít. Musíme se zvednout na úroveň Ukrajiny a možná se jí postavit na roveň – stát se stejně svobodnými, nezávislými a nebojácnými.
Je jen jedno ale – toto je volba, kterou dnes Ukrajinci zaručují všem Evropanům a brzdí „ruský svět“ na svých kordonech.
A on, tato volba, je docela jednoduchá – mezi minulostí a budoucností, mezi středověkou temnotou a civilizací, mezi diktátorskou Moskvou a demokratickým Západem.
Ale zároveň je tato volba neuvěřitelně obtížná. Musíte si vybrat mezi momentálním komfortem (plyn v hořákech, teplo v domech a levný společný byt) a svobodou – budoucností vaši i vašich potomků.
Svoboda je základní nutností člověka, to je to, co ho vlastně dělá člověkem. Nikdy nikomu nepřišla lehká. A volba, před kterou Evropa dnes stojí, je jednoznačnou volbou.
Ale nyní jeho složitost spočívá v možném odmítnutí momentálních výhod. Zítra, pokud Evropanům nepřijde pochopení reality na mysl, budou muset tuto volbu učinit se zbraní v ruce.
A pak se záběry, které vidíte ve zprávách a které se vám zdají vzdálené a téměř neskutečné, mohou stát příliš reálnými. A to bude možné sledovat ne v televizi, ale bohužel oknem vašeho vlastního domu, pokud to ovšem nebylo předtím zničeno jinou salvou z bratrského Ruska.
Ale i když je dům zachován, je docela možné, že v něm budou žít „osvoboditelé“, kteří přinesou mír do vašich měst – „ruského světa“. Budou přivezeny na housenkách tanků. A naučí vás, jak správně žít.
Ale budete mít levný plyn. Možná.
Když si člověk vybere chleba mezi chlebem a svobodou, časem přijde o všechno, včetně chleba. Pokud si lidé zvolí svobodu, nechají si chléb vypěstovat sami a nikdo ho nevezme.
Tato slova byla vyslovena před sto lety, ale dnes jsou aktuálnější než kdy jindy. Řád, který byl v Evropě nastolen na konci druhé světové války, se zhroutil. Bylo zničeno nově vyraženým Führerem, novým podimperátorem, který se snažil znovu sestavit starou říši.
A dnes je každý Evropan pod pistolí. Na každého míří hlaveň kulometu, dělo tanku, raketomet fašistů „ruského světa“. Jedinou otázkou je, kdy bude zmáčknuta spoušť.
Vyberte si, Evropo, počkejte, až se to stane (když polointeligentní schizofrenik chce něco šíleného), nebo odstraňte samotnou podstatu, která v sobě nese hrozbu.
Nejprve však musíte udělat krok k pochopení toho, co se děje – upřímně odpovědět na otázky současnosti. To mimo jiné znamená nepodlehnout hlasům populistů, kteří tak sladce slibují výhody dostupné s „jednoduchými“ řešeními a hlavně levnými.
I dnes si můžete ve volební místnosti vybrat s listem papíru, který podporuje proevropský vektor, tedy ten český.
Ale je docela možné, že budete chtít poslouchat sladké sliby. Pravda, populisté vám neřeknou, že za levné zboží pak budete muset platit mnohem více.
nevěříš? „Elektřina není právo, ale privilegium,“ takto klade otázku Kreml a vyjadřuje ji prostřednictvím svých propagandistů. A to je poselství celé civilizované Evropě.
Zastrašit je hlavním cílem teroristů. Strach je základem teroru. Moskvě se nepodařilo Ukrajince zastrašit. Dnes se Kreml snaží zastrašit Evropu, aby jednala podle svých vlastních podmínek. Možná Evropa neví, s kým má co do činění?
Česko ví moc dobře, protože Češi pamatují. Pražské jaro 1968 změnilo národy Československa. A dnes je pozice Prahy podporou Ukrajiny. Upřímní a otevření, jako sami Češi.
Historie je výmluvná – v minulosti jsou odpovědi na otázky budoucnosti. Stačí jen pozorně číst.
A samozřejmě si správně vybrat.
Autor: Franz Hoffman
