Nenechte se zneužít manipulátory, kteří na náměstích nabízejí jednoduchá, ale nerealistická řešení důsledků Putinovy války, zaznívá z nejvyšších pater vládní politiky. A většinou nechybí ani dodatek, že strach lidí z energetické krize je sice pochopitelný, ale zbytečný, protože vláda přece slíbila, že se o své občany postará.
Kdo viděl na svatého Václava ty zástupy lidí na náměstích v Praze a v dalších krajských městech, kdo viděl to moře vlajek na Václaváku a četl hesla na transparentech, mohl ovšem snadno získat dojem, že tam nechodí jen lidé, jejichž obavy vláda není schopná rozptýlit.
Spíš než strach, má většina těchto lidí vztek. A je z hloubi duše přesvědčena, že takový Orbán to dělá dobře, když je pro něj Maďarsko na prvním místě. Že do toho, co se děje v Rusku a na Ukrajině, nám nic není, že se s Putinem dá domluvit, aby nám zase posílal levný plyn.
A že stačí jen svrhnout vládu a všechno bude jako dřív.
Nutno dodat, že obdobně dneska přemýšlí v Evropě spousta lidí. Výsledek voleb v Itálii, kde se k moci dostala uskupení s fašistickými kořeny, je toho názorným příkladem. Takže utěšovat se, že zdejší protivládní demonstranti jen podléhají manipulátorům na náměstích, je naivní.
Řečníci na pódiích totiž nejsou příčinou problému. Jsou jeho důsledkem. A jen sklízejí úrodu, kterou tady už řadu let pěstuje populistická opozice.
Vylifrovat se Putinovi na zlatém podnosu?
Jak napsal Robert Břešťan na webu Hlídací pes, „populisté typu Andreje Babiše vytrvale v lidech budují pocit, že mají neustále na něco nárok, že se o ně stát musí postarat za všech okolností a že měřítkem dobrého vládnutí je vlastně jen to, kolik se nasype z eráru do jejich kapes. Prostě musíte něco dělat pro naše lidi“.
Dodejme, že v tomhle se Andrej Babiš za své vlády vyznal jako málokdo, ať už šlo o nesmyslně vysoké slevy na jízdném, kdy cesta vlakem z Prahy do Olomouce stála důchodce míň než regulérní lístek na tramvaj v Praze, anebo o několikanásobné a vždycky celoplošné zvyšování důchodů.
Nepřekvapilo, že vládě Petra Fialy předala ministryně Schillerová státní pokladnu kompletně vyplundrovanou.
V tandemu s až brutálně neomaleným populistou Okamurou je ovšem současná parlamentní opozice obzvlášť toxická. Vlastně je s podivem, že pro ANO hlasuje zpravidla jen ani ne každý třetí volič a pro SPD jen každý desátý.
Pořád je tu víc než polovina těch, kteří se na jejich otrávenou návnadu chytit nedají. Kteří vědí, že vystoupit z NATO znamená vylifrovat se Putinovi na zlatém podnosu. A kteří vidí, jak tvrdě doplatili Britové na vystoupení z EU.
Vláda se tedy úplně zbytečně bojí říct veřejnosti na rovinu, že stejně jako celá Evropa zchudneme i my. A že se vláda dokáže postarat jen o ty, kteří se o sebe postarat nemohou. Ale že tím zároveň získáme šanci stmelit se, být solidární, zažít osvobozující pocit sounáležitosti. Už se nám to v dějinách párkrát povedlo. Tak proč ne teď.
Autorka: Lída Rakušanová
