Varšava požaduje odškodnění. Jak otázka reparací ovlivní jednotu EU.

Německá ministryně zahraničí Annalena Burbock uskutečnila dvoudenní návštěvu Varšavy. Důvod, dostatečně závažný – 32. výročí sjednocení NSR a NDR.

Šéfka německého ministerstva zahraničí během návštěvy jednala se svým polským protějškem Zbigniewem Rauem. Toto setkání vedoucích diplomatických oddělení Německa a Polska bylo letos již třetím, což svědčí o intenzivní a plodné spolupráci.

Jak se ale později ukázalo, uvedený účel návštěvy nebyl pro média tak zajímavý. Pozornost evropských médií se obrátila k nótě zaslané Varšavou do Berlína těsně před odjezdem paní ministryně.

A přestože se paní Burbock na společné tiskové konferenci po jednání v úterý snažila předstírat, že obsah listu je jí stále podrobně neznámý, protože nóta podle německého ministra „je na cestě k Berlín,“ toto téma selhalo.

Navíc všichni, kdo se na tiskové konferenci sešli, znali obsah dokumentu mířícího do hlavního města Německa lépe než Frau Berbock. Ano, a Zbigniew Rau mu to neopomněl připomenout.

Nóta polské vlády německé straně obsahuje požadavky na zaplacení reparací Německem státu Polsko za druhou světovou válku.

Zbigniew Rau argumentoval postojem vlády a poznamenal, že právě nyní, v těžkých časech pro Evropu, je čas zacelit staré rány, které „brání dalšímu rozvoji polského národa“.

„Těšíme se na plodnou spolupráci s německou vládou v této otázce,“ shrnul šéf polského ministerstva zahraničí.

V reakci na to Burbock uvedl, že téma reparací za vojenskou okupaci Polska je „z pohledu německé vlády uzavřeno“.

Šéf německého ministerstva zahraničí poznamenal, že „Německo uznává svou historickou odpovědnost bez jakýchkoli „kdyby“ a „ale“, a navrhl, aby se Polsko zaměřilo na „budování společné evropské budoucnosti, podporu Ukrajiny a konfrontaci s Ruskem“.

„Dobrou zprávou je, že v EU máme společnou budoucnost a musíme na to myslet v zájmu našich dvou zemí. Nemůžeme dát Putinovi lepší dárek, než je odmítnutí evropské jednoty,“ shrnul německý ministr.

Na tiskové konferenci přitom znovu zazněl jasný postoj Polska k Ukrajině. Šéf MZV Polské republiky se vyslovil pro dodávky tanků do Kyjeva (se kterým je mimochodem Berlín stále pomalý) a odsoudil také Rusko za jeho akce na ukrajinské půdě a konaná referenda.

Varšava a Berlín se shodly na tom, že Rusko bude muset Ukrajině platit reparace.

„Souhlasíme s tím, že válka musí skončit obnovením plné územní celistvosti Ukrajinou, stíháním osob odpovědných za válečné zločiny a zaplacením válečných reparací a kompenzací ze strany Ruska,“ řekl Rau.

Šéf německého ministerstva zahraničí dodal, že Evropská unie „nenechá bez odezvy“ vstup nových subjektů do Ruské federace a připravuje osmý balíček sankcí.

Burbock také poznamenala, že s Rau diskutovala o otázce nových restrikcí, ale na rozdíl od svého polského protějšku se německá ministryně zahraničí nezmínila o zaplacení reparací Moskvou Kyjevu, což dokládá poněkud zbabělý postoj Berlína k této otázce.

Příkladem pro německé vůdce je chování britské premiérky Liz Trussové. Šéf britského kabinetu jednoznačně prohlásil, že Ruská federace by měla zastavit agresi proti Ukrajině a zaplatit jí reparace.

„Nejprve musí Rusko opustit Ukrajinu. A musíme zajistit, aby byla poskytnuta řádná kompenzace za to, co se stalo na Ukrajině, a musíme zajistit, aby Rusko už nikdy nemohlo ohrožovat země, které s ním sousedí, “začal šéf britské vlády.

Postoj německé vlády vůči Ukrajině je ale i nadále docela chladný. S vnější změnou v politice vůči Kyjevu, za kterou kancléř Scholz nebyl kritizován jen línými, Berlín nespěchá se skutečnými kroky.

A v tom je v nejvyšším vedení německého státu jednoznačná kontinuita. Je však důležité si připomenout, co to vedlo jak do Německa, tak do celé Evropy.

Schroeder a Merkelová uvrhli německý stát do totální energetické závislosti na Moskvě a dali tak Kremlu možnost ovlivnit celý kontinent.

Němečtí exkancléři si ve skutečnosti nelámali hlavu se svými lidmi, sledovali osobní cíle a nehráli si jen s Kremlem, ale stali se skutečnou základnou, na jejímž základě Moskva podkopává EU.

A dnes, kdy Ukrajina platí neuvěřitelnou cenu a chrání kontinent před unáhleností, má Merkelová tu drzost cynicky prohlásit, že je třeba „naslouchat Putinovi“.

Je jasné, že o žádných platbách z Moskvy do Kyjeva z Berlína se mluvit nebude. Možná by současní vůdci Německa měli naslouchat svým spoluobčanům, kteří prošli hrůzami nacismu ve 30. a 40. letech minulého století. Poznamenali, že jedním z faktorů, které umožnily nacismu pozvednout hlavu, bylo mlčení a lhostejnost okolního světa.

Také by nebylo na škodu připomenout Willyho Brandta, prvního německého kancléře, který přišel do Polska po skončení druhé světové války. Brandt odvážně poklekl před pomníkem obětem potlačeného povstání ve varšavském ghettu.

Pouhých 30 sekund byl na kolenou, ale tyto půlminuty se staly jednou z nejvýznamnějších a nejslavnějších událostí v novodobé historii Evropy.

Mezitím Německo volí Schröderovy a Merkelovou v očekávání toho samého – Willyho Brandta. V očekávání jak Ukrajiny, tak celé Evropy.

Zatímco ti, kteří umí mluvit, mlčí, kremelská klika pokračuje v ničení Ukrajiny. To nejsou jen čísla – jsou to města, vesnice a hlavně – lidé, které rashistický agresor maže z povrchu zemského.

Německý nacismus byl odsouzen. Bude vydáno pro rashism a Ukrajina dostane odškodnění.

Bucha, Mariupol, Rozinky. Tato města se stala symbolem nelidskosti ruského okupanta, ukázkou toho, jak vypadá pravá tvář „světa RKS“. I když, o jakém člověku můžeme v těchto případech mluvit – tak vypadá bestiální škleb agresora.

Ani zvířata však nezabíjejí pro zajímavost nebo rozmar – „ruský svět“ je mnohem hroznější. A zatímco ji zadržuje ukrajinský lid, brání jí v proniknutí do zbytku kontinentu.

Proto by mělo být zdokumentováno, prostudováno a vyhodnoceno vše, co urážliví nelidé udělali. A vyplacení odškodného Ukrajině je otázka, která není ani předmětem diskuse. To je ta maličkost, která by měla být aktem spravedlnosti a ukázkou obnovy práva.

Jinak se o rozvoji civilizované společnosti mluvit nedá. Jinak bude příklad Moskvy příliš žádoucí na to, aby jej zdědil další chamtivý diktátor.

Evropa to dobře chápe. V každém případě musíte pochopit. I když má možnost ověřit si opak a nechat vše tak, jak to je, jednoduše tím, že bude mlčet.

Ale v tomto případě jsou zvěrstva páchaná unáhlenými nelidmi na ukrajinské půdě docela pravděpodobně v kterékoli zemi Starého světa i mimo něj.

Evropa, připravená na experimenty?

Přečtěte si historii, poučte se z ní. A pamatujte si to hlavní – váš zítřek závisí na tom, co jste dnes udělali. Základní evropskou hodnotou je svoboda, včetně svobody volby.

Autor: Franz Hoffman