Proč Zeman nejmenoval soudce? Písemné odůvodnění chybí, Hrad nerespektuje justiční verdikt

Stovky soudců jmenoval prezident Miloš Zeman bez připomínek. Zato během letošního září již dva kandidáti pohořeli. V případě státního zástupce Marka Bodláka se Zemanovi nelíbila jeho dosavadní kariéra. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2006 ovšem nařizuje odmítavé stanovisko řádně zdůvodnit. Postoj Hradu? Žádné písemné odůvodnění neexistuje, zjistil server iROZHLAS.cz.

Za svou téměř již desetiletou kariéru v roli prezidenta republiky jmenoval Miloš Zeman na 713 soudců obecných soudců. Narazili až letos v září státní zástupci Marek Bodlák a několik týdnů po něm Petr Babka. Prezident se totiž rozhodl, že je navzdory zvyklostem nejmenuje.

Proč se tak Zeman v případě prvního jmenovaného rozhodl? Ředitel odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Vrchního státního zastupitelství v Praze Bodlák splnil všechny zákonné podmínky. Prezident mu ale vytkl především kauzu nákupů letounů CASA, ve které soudy po deseti letech osvobodily exministryni obrany Vlastu Parkanovou.

Server iROZHLAS.cz si i z toho důvodu vyžádal od Kanceláře prezidenta republiky rozhodnutí či jiné dokumenty odůvodňující prezidentem zvolený postup.

Jak vyplynulo z odpovědi Hradu, žádné takové písemnosti však neexistují. „V daném případě žádné rozhodnutí prezidenta republiky o nejmenování JUDr. Marka Bodláka vydáno nebylo,“ napsal Václav Pelikán, ředitel odboru legislativy a práva.

Rozhodnutí z roku 2006

Hrad však v takovém případě postupuje proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podobná událost totiž nastala již v březnu 2005: tehdejší prezident Václav Klaus odmítl jmenovat 32 justičních čekatelů, protože nově platný zákon stanovil dolní věkovou hranici soudců na 30 let. Na tyto čekatele se však novela ještě nevztahovala, a tak i oni splnili všechny zákonné podmínky.

Jeden z nich – Petr Langer – podal na prezidenta žalobu, která vyvrcholila až rozhodnutím Nejvyššího správní soudu s jasným výsledkem: případné nejmenování musí být řádně zdůvodněno.

„U rozhodnutí, jimiž se podanému návrhu (byť jen z části) nevyhovuje, stejně jako rozhodnutí, jimiž se ukládají povinnosti, nebo jimiž se mění či ruší dosavadní právní stav, se odůvodňovat musí,“ stojí například v rozhodnutí, které vyšlo i ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správní soudu.

Jednoduše řečeno: pokud prezident návrh přijme a jmenuje soudce, odůvodňovat své rozhodnutí nemusí, pokud však návrh odmítne, odůvodnění by mělo následovat.

To se v případě státního zástupce Bodláka nestalo. Zástupce Hradu se v odpovědi serveru iROZHLAS.cz odvolával na kritiku rozhodnutí ze strany ústavních odborníků a přidal citaci komentáře autorů Pavla Rychetského, Tomáše Langáška, Tomáše Herce nebo Petra Mlsny: „Výše uvedený rozbor jednotlivých argumentů Nejvyššího správního soudu tak činí jeho rozsudek jako celek nepřesvědčivým a nezpůsobilým založit ‚precedenční‘ rozhodnutí, které by do budoucna objasňovalo vztah prezidenta republiky a vlády při jmenování soudců.“

Nad šestnáct let starým rozhodnutím Nejvyššího soudu se pozastavuje i ústavní právník z Karlovy Univerzity Jan Wintr. Domnívá se však, že i tak by se mu měl prezident přizpůsobit.

„Kancelář prezidenta republiky tvrdí, že zná starý rozsudek, ale že byl předmětem odborné kritiky, což je pravda. I já jsem byl spíše názoru, že v případě, kdy prezident někoho nejmenuje, by nemusel vydávat negativní rozhodnutí. Na druhou stranu, pokud je toto poslední konečný výklad Nejvyššího správního soudu, tak by bylo dobré se mu podřídit. Správnější by bylo nějak rozhodnout, nicméně nepřijde mi to mimořádně závažné, že to neudělal,“ řekl po prostudování dostupných materiálů serveru iROZHLAS.cz.

Podle Wintra není pro případný soudní přezkum důležité, zda Miloš Zeman shrnul své argumenty na papír, nebo je sdělil do médií. „Prezident poměrně jasně, i těmi mediálními vyjádřeními, dal najevo, že ho nejmenuje, i důvody. Tohle soudy vykládají, že je rozhodnutí v materiálním smyslu. Proti takovému rozhodnutí je proto možné podat správní žalobu,“ popisuje.

V reakci na nejmenování Bodláka zaslala na Hrad dopis Soudcovská unie. Skrz svého šéfa Libora Vávru požádala prezidenta o společné jednání ohledně výběru kandidátů na soudce.

„Pokud v rámci této spolupráce dojde k situacím, kdy se liší pohled jednotlivých aktérů na konkrétní kandidáty soudcovského povolání, tak si taková situace zaslouží hlubší analýzu,“ domnívá se po podrobném projednání aktuální situace soudcovská unie.

Unie v tiskové zprávě nezmínila nikoho konkrétního, Vávra však na dotaz ČTK potvrdil, že nebýt dvou oznámení o prezidentově rozhodnutí ohledně Bodláka a Babky, k jednání by nevyzýval. Podle něj se tato problematika zatím obecně neřešila a má smysl debatu zahájit už nyní, ačkoliv Zemanovi v březnu skončí mandát. „Jde nám o to vytvořit určité předpolí. Nevíme, s jakými představami přijde nový prezident, ale z předchozích zkušeností víme, že prezidenti řadu věcí přejímají od svých předchůdců zvykově,“ řekl.

‚Hradní kauzy‘

Státní zástupce Bodlák v několika případech dozoroval i „hradní“ kauzy, jak už server iROZHLAS.cz dříve informoval. Například pod jeho drobnohledem přišli policisté na Pražský hrad a chtěli si odnést tajný dokument o tom, že za výbuchy ve Vrběticích stojí agenti ruské vojenské rozvědky GRU.

Měli si si tím prověřit, zda si dokumenty neprohlížely osoby, které nemají bezpečnostní prověrku. Materiály však zaměstnanci na příkaz kancléře Vratislava Mynáře skartovali.

Bodlák také nedávno odložil podnět prezidenta Miloše Zemana, že během loňské hospitalizace v Ústřední vojenské nemocnici čelil pokusu o sabotáž a převzetí jeho pravomocí.

Senát totiž tehdy uvažoval, že kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu použije ústavní článek 66, kdy část pravomocí prezidenta přejde na předsedu sněmovny a na premiéra.

„Poté, kdy státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze vyhodnotil podání, rozhodl, že se o podezření ze spáchání zločinu sabotáže v daném případě jednat nemůže,“ sdělil nedávno ČTK Bodlák.