Svátek zvaný mistrovství světa se rychle řítí do historie. V roce 2022 byl unikátní z řady důvodů.
Poprvé se světové fotbalové fórum konalo v sezóně podzim-zima. A poprvé ho hostila země na Blízkém východě, což vlastně vysvětluje výběr tak neobvyklého ročního období – tepla, pánové.
Poprvé byly zápasy mistrovství světa hodnoceny zástupci krásné poloviny lidstva. A je třeba poznamenat, že se s tímto úkolem vyrovnali – dokonale.
Katar se také stal první zemí v historii mistrovství světa, jejíž tým se předtím nezúčastnil závěrečné fáze turnaje. Katarčané se zároveň stali prvním hostitelským týmem MS, který premiérový zápas prohrál.
Současné mistrovství světa je pozoruhodné tím, že končí éru s 32 týmy v závěrečné části turnaje.
Již od příštího mistrovství světa, které v roce 2026 budou hostit tři země najednou (mimochodem také poprvé) – USA, Kanada a Mexiko, bude ve finálovém poolu 48 týmů.
Když si vezmeme čistě sportovní složku, tak aktuální mistrovství světa završuje další éru – rivalitu dvou velkých talentů, které definují současný fotbal – Portugalce Ronalda a Argentince Messiho.
Je pravda, že pokud pro Cristiana závod o světovou korunu ve fotbale Jeho Veličenstva již skončil, pak Leo pokračuje v cestě za svým snem.
Současné mistrovství světa přineslo nečekané zvraty, ale možná nejdůležitější senzací turnaje byl tým Maroka. Tým Regragy prokázal touhu a dovednosti na hřišti a dokázal nemyslitelné a dostal se do semifinále mistrovství světa.
Mimochodem, dostat se do ½ finále zástupce Afriky je také poprvé. Fotbal je nevyzpytatelný a v tom je to krásné.
Zároveň je třeba poznamenat, že vstup týmu do semifinále není náhodný.
První místo ve skupině obsadili Afričané, kteří porazili Belgičany a už v play off poslali domů reprezentanty Pyrenejí – Španěly a portugalskou reprezentaci.
Svěřenci Regragy navíc před střetnutím s Francouzi nevynechali ani jeden míč soupeře (v střetnutí s Kanaďany si Maročané dali gól po vlastní brance).
I penaltový rozstřel se Španěly Bono ubránil „na nulu“, zopakoval rekord brankáře ukrajinské reprezentace Shovkovského, který v roce 2006 v pozápasovém penaltovém duelu se Švýcary neminul ani míč.
Celou turnajovou vzdálenost absolvují reprezentanti Balkánu, druhé mistrovství světa v řadě. Jestliže ale na minulém mistrovství světa chorvatští fotbalisté zakončili šampionát hrou o hlavní trofej, tak na tom aktuálním je to zápas o bronzové medaile.
Je jasné, že na rozdíl od rivala – národního týmu Maroka, není tento zápas pro Chorvaty tak motivační, ale fakt, že „dáma“ odehrály všech sedm partií na turnaji, mnohé opravdu překvapil.
Evropané se prostě probojovali na rošt, přežili v závěrečném zápase skupiny s belgickým národním týmem a poté dvakrát protáhli penaltový rozstřel s Japonci a Brazilci.
Mimochodem, je zajímavé, že v závěrečném utkání mistrovství světa pro sebe dostaly oba týmy soupeře s těmi, se kterými turnaj začínaly – zápas Maroko-Chorvatsko otevřel skupinu F.
Aby se týmy už navzájem znaly a připravovaly se na zápas, chápaly, s kým mají co do činění.
A co je možná nejdůležitější, zápas Chorvatsko-Maroko odstranil otázku vhodnosti zápasů o třetí místo a dokázal, že takové cool hry jsou rozhodně potřeba.
Dalič oproti semifinále výrazně překreslil skladbu. Regragovi chyběli pouze zranění hráči.
Chorvatští reprezentanti začali utkání lépe: kontrolovali míč, vyvíjeli vysoký tlak, vlétli do útoku a už ve třetí minutě Bono pod tlakem soupeře málem vytvořil nejkurióznější branku tohoto šampionátu, míč šel podél brány.
Ve srovnání s předchozími zápasy na mistrovství světa v roce 2022 byli Maročané v pohybu sami sobě horší. A tady je třeba vzít v úvahu, že měli o den méně odpočinku než jejich soupeř.
Možná i to přispělo k tomu, že „dáma“ vstřelila rychlý gól – v 7. minutě dostali Chorvaté právo na standardku.
Maier nahrál měkce do pokutového území, Perisic se parádně prosadil na hranici 11 metrů, odkud Guardiol v pádu hlavou poslal míč do rohu branky. Je velmi pravděpodobné, že šlo o simulovanou verzi z Balkánu.
Jenže reprezentanti Afriky za dvě minuty odskočili a navíc po standardce – podání do pokutového území našlo hlavu chorvatského obránce, od kterého míč trefil brankáře, odkud Dari střílel přesně do brány.
Chorvaté ovládli základní část prvního poločasu (střely na branku 8:4, na bránu 4:1), což nakonec vedlo ke třetí brance zápasu.
Ve 42. minutě Maročané téměř odrazili útok soupeře, ale byli odříznuti před pokutovým územím a míč, který se dostal na levý okraj vápna, byl filigránským úderem „líčkem“, který provedl Orsic, odražený od vzdálenější tyč do sítě Bonovy branky.
2:1 – takhle skončil první poločas. Po výměně gólů ve svém debutu si soupeři rozdělili role: Chorvati vlastnili iniciativu a zástupci Afriky se spolehlivě bránili a někdy organizovali protiútoky.
Druhý poločas začal tím, že první poločas zápasu – s vleklou kontrolou chorvatského míče. Po přestávce však „dáma“ nikdy nezasáhla cíl.
Maročané se ve druhé pětačtyřicetiminutovce jednou trefili do branky soupeře. Měli míč, častěji než v prvním poločase, tlačili, ale chybělo jim tempo a sebevědomí v bojových sportech.
Chorvati mohli všechny otázky na vítěze uzavřít v 86. minutě – Kovačič dostal přihrávku v pokutovém území, překonal obránce a nízko přestřelil. Míč prošel za vzdálenější roh branky.
Jenže v šesté přidané minutě mohli Maročané skórovat. Vysoké hřiště v chorvatském pokutovém území našlo En-Nesiriho, upřímně řečeno převisl svého soupeře. Jeho hlavička ale trefila nad břevno Livakovičovy branky.
Tím vlastně zápas skončil. Nechyběla samozřejmě ani kontroverzní rozhodnutí katarského sudího Abdulrahmana Al-Jassima, která potvrdila obavy chorvatského kouče.
Dalic před zápasem poznamenal, že myšlenka dát zápas o třetí místo místnímu rozhodčímu není pro FIFA tou nejlepší volbou.
Maročané měli skvělý turnaj a stali se vůbec prvním africkým týmem, který se dostal mezi nejlepší čtyři.
Chorvati zase podruhé obsadili třetí místo ve Světovém poháru a zopakovali svůj úspěch z mistrovství světa 1998 ve Francii.
Tady to je – hra s názvem Fotbal.
